Tokugawa onna keibacuši

Jeden z prvních dílů tzv. TOKUGAWA SERIE, světově nechvalně známé japonské explotation série zobrazující zejména mučení, středověké tresty a popravy. Většinu dílů natočil kontroverzní režisér Teruo Ishii, tento film je jedním z nich. Skládá se ze tří příběhů. Všechny se točí v jisté kombinaci kolem zamilovanosti a mučení tehdejšími vládními a výkonnými jednotkami. Film pochází z roku 1968, další díl pak z roku 1969 a další, od jiného režiséra, (známý jako Shogun Sadism) z roku 1976. I když tento díl je z let 60. kdy byla nahota, zobrazování násilí, krutosti, krve, mučení a znásilňování v podstatě celosvětově tabu, Ishii se s tím už v té době rozhodně nepáral!!! Opravdu mi hlava nebere, jak mohlo něco takového vzniknout v 60. letech a být promítáno alespoň v Japonských kinech ... Navíc film je špičkově technicky, obrazově, výtvarně a kamerově ztvárněný. První dva díly střídají opravdu krásné a barevné záběry přírody a milujících se párů (jako by vystřižených z nějakého romantického filmu) s ultradrsnými scénami mučení. Vzhledem k době, kdy byl film natočen, je velmi zajímavé, že nahota je v prvních dvou filmech vždy šikovně zakryta a intimní místa nejsou vidět, znásilnění bývá naznačeno a pak střižena jiná část filmu. Ovšem třetí díl, to je úplně jiné kafe, nejen, že se zde prohání asi dvě desítky nahých japonek, ale ještě k tomu se zde rozpoutá brutální mučící peklo - "TORTURA HELL", které je opravdu hodně i pro zkušeného diváka v oblasti explotation. K tomu všemu šílené kamerové záběry hlavního mučitele, strašlivý, nervydrásající řev, prostředí odporné kobky a špíny ... Opravdu masakr. Zde už si Ishii nebral vůbec servítky. Spousta goreefektů je jen naznačena nebo není úplně vidět, ale divákova fantasie udělá své... Opravdu nevídaný, těžce okrajový explotační majstrštyk jen pro silné nervy a příznivce žánru. Navíc s významnou výpovědí a několika zajímavými náznaky atd. Dávám plné hodnocení a to zejména ve vztahu stáří filmu-technické provedení-odvaha tvůrců toto natočit-NEsamoúčelnost násilí (na rozdíl od také výborného "Shogun Sadism"). (12.12.2008)

Prvý príbeh: 5* Dobrý príbeh, incest v stredovekom japonsku musel byť vážne ťažký hriech. Druhý príbeh: 4* Príbeh pre mňa nezaujímavý, ani mučenie nebolo nič moc, ale za to mníšky boli nádherné. Tretí príbeh: 5* Najlepší zo všetkých. Super príbeh, veľmi rýchly rozjazd a obrovská kopa mučenia. Celý film oplýva excelentným technickým spracovaním, aj čo sa týka kamery a hudby, ale hlavne aj gore efekty sú na vysokej úrovni. Na to, že to bolo natočené roku 1968, tak je to fakt veľmi odvážny a nadčasový snímok. (21.03.2010)

Tři příběhy a každý z nich má něco do sebe, ale já prostě musím vyzdvihnout ten třetí, který mě jasně utvrdil, že 5* dám. Tomu říkám perfektní finále takový hromadný mučící obraz, který slouží jako předloha na co nejdokonalejší tetování. Japonsko mi zas ukázalo, že i když byl teprve rok 1968 oni už dokázali natočit film co i po 45letech bude stále patřit mez Top ve svém žánru. Z velké části díky poslednímu příběhu. 95% (12.03.2013)

Honosná stredoveká torture porn, ktorá nieje žiadnym úchylným béčkom, ale riadnym zárezom do širokoúhleho plátna. Hlavne v prvej polovici si diváci uvedomia, že tu sranda končí. Hlavne na dobu svojho vzniku, je to okázalé a mimoriadne násilné dielo, kde sa v poslednej štvrtine filmu vymenia mučiace Japonky za ich ´´západné´´ krajanky, pričom najviac si z nich užije asi blondínka na kolese (ne)šťastia. Rarita. (22.02.2019)

Oproti o rok mladšímu Orgies of Edo (o pozdějších žánrových jízdách ani nemluvě) je to ještě poměrně "měkké" a málo explicitní, což může rozhodně ocenit ten, kdo chce bádat o exploatačních tématech, ale nemá žaludek většinu podobné produkce sledovat. Ishii se dá bez větší nadsázky považovat za zakladatele subžánru a, jak už zde padlo, narozdíl od mnoha jiných se neutápí v samoúčelném násilí, ale zajímá jej zápletka a děj, při mučení se dočkáme častěji záběru obličeje, než slinivky či jater a z jeho dílek je vždy patrný důvod, proč podobné šílenosti zobrazuje. Obstojné herecké výkony v tomto případě mile překvapí (snad až na zde uvedeného Watanabeho - ten je skvělý vždy). Byť to může znít sebešíleněji, Ishii je svého druhu strážcem morálky a já dávám na své poměry nebývale vysoké hodnocení, přičemž na svého prvního pětihvězdičkového zástupce žánru nadále čekám... (23.05.2010)