Praznik
Obsahy(2)
Válka. Válka se nikdy nemění, pouze kulisy. V těch srbských se na pozadí 2. světové války odehrál mikropříběh, který vystihuje nelehký osud srbského národa. Na jedné straně ambivalentní četníci napomáhající německým okupantům, na straně druhé prostí obyvatelé vesnice. Všichni se snaží přežít. Přežít válku, drsné přírodní podmínky. Obstojí však jejich charaktery v konfrontaci s novým prvkem ve vesnici – americkými vojáky, kteří přijeli do této země pomoci? Historické pozadí ve filmu nabízí úvahy o moderních dějinách Balkánu, které pamatují etnickou válečnou katastrofu. (Kkahunaa)
(více)Recenze (4)
(KB - J) Znáte ty válečné filmy, které se odehrávají o svátcích - nejčastěji o Vánocích - a ve kterých se znepřátelené strany na omezenou dobu spojí, poukáže se na humanismus v lidech a percipient se velmi kýčovitým způsobem ("ach, jsem to lepší člověk, když si popláču") dojímá? O SVÁTCÍCH, které je zasazeno do svátečních - jak jinak, než vánočních - dní za druhé světové války, takové naštěstí není. Na místo humanismu je zde nihilismus, kdy všichni skončí špatně nebo by alespoň měli; krvavě se střetnou nejenom "protivníci", ale dokonce i zelené mozky stojící na stejných stranách; nic není poetizováno či idealizováno, volba černobílého materiálu naopak tlumí jakékoliv teplejší barvy a zdůrazňuje špínu a hnus. Přes všechna pozitiva, která jsou dána především poetickou odlišností od podobných snímků, má ale O SVÁTCÍCH jeden zásadnější nedostatek. Ačkoliv trvá pouhých 83 minut, působí jako na celovečerní stopáž roztažený námět na krátkometrážní či při nejlepším středometrážní povídku, do níž jsou pro dosažení patřičné délky vkládány vyčnívající pasáže. Potrestání smilnící dívky či překročení pravomocí nadřízeného sice odpovídají černohumorné náladě celku, ale film nefunguje jako celek, protože ční a mohly by být nahrazeny v podstatě čímkoliv jiným, podobně "kontroverzním". ()
2. světová válka v Srbsku optikou 60. let. Čili směs primitivismu, existencionálna a zasněžené krajiny. ()
Válečný (a „vánoční“) film z prostředí srbských nedićevců a četniků (na rozdíl od partyzánských vrstev spolupracujících s německými nacisty) je důležitý především tím, že se dané tematice věnuje jako vůbec jediný za Titovy éry. Z rozevlátého, hrubozrnného dění vystupují na povrch známky primitivismu, živelnosti a nesourodosti vojáků ve skupině a násilné a krvavé střety (ale i humornější pasáže) se třou se všemožnou špínou a zlobou, v kontrastu se zasněženým, mdlým okolím. Samozvaný (příznačně zarostlý i nevzhledně zakrnělý) kapitán Katić přibírá – a zajímá – do skupiny dva americké parašutisty, jež se po sestřelení letounu mínili spojit s partyzány, po zotavení během svátků však krkolomně zjišťují pravý stav věcí a nakonec jsou odvedeni objevivší se německou armádou. Přes jisté stereotypněji vyznívající momenty (cikánská muzika a loupení v závěru), je snímek povedenou naturalistickou ukázkou „jiné“ válečné (neheroické) zkušenosti. ()
Válka. Válka se nikdy nemění, pouze kulisy. V těch Srbských se odehrál na pozadí 2. světové války mikropříběh, který vystihuje nelehký osud srbského národa. Na jedné straně ambivaletní četníci napomáhající německýcm okupantům, na straně druhé prostí obyvatelé vesnice. Všichni se snaží přežít. Přežít válku, drsné přírodní podmínky. Obstojí však jejich charaktery v konfrontaci s novým prvkem ve vesnici – americkými vojáky, kteří přijeli do této země pomoci? Historické pozadí ve filmu nabízí úvahy o moderních dějinách Balkánu, které pamatují etnickou válečnou katastrofu. ()