Cukrová voda

Hvězdou této komedie není Živojinovič ani Samardžič (v nevelké, přesto zábavné roli úchyla), ale jednoznačně Sonja Savič, jejiž energie žene tuto lehce nadprůměrnou komedii vpřed. Zdatně ji v tom pomáhá také úchvatná jugoslávská osmdesátková pop music (včetně dvou nepřiznaných úryvků od Depeche Mode).... (08.08.2012)

Nečekal jsem, že najdu jugoslávský snímek, který bude navádět mladé a nehezké, aby zašli za plastickým chirurgem. Ale upřímně řečeno, když máte nos jako skobu, je plastika docela vhodná. Nejen proto, aby se člověk líbil ostatním, ale především proto, aby se líbil sám sobě. Je to svým způsobem romantická komedie na stejné téma jako skvosty typu Rafťáků, Panenství na obtíž a další, které řeší jen panenskou blánu a penis, jelikož je evidentně strašlivé neštěstí, když vám už bylo patnáct a jste stále panic/panna. Tohle dílko má ale mnohem lepší scénář a herecké výkony (do porovnávání hereckých schopností Kotka, Mádla a Sonji se raději pouštět nebudu), a to i ve vedlejších rolích (otec, úchyl). Sonja Savić totiž holku hulící jako lokomotivu s účesem i ohozem lépe situované bezdomovkyně zahrála skvěle. A ta osmdesátková jugoslávská hudba spolu se dvěma vykopávkami z prvního depešáckého alba se mi také velmi zamlouvala. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 80% (03.11.2015)