Když Otar odešel

Tristné žitie v postkomunistickej realite obyčajných ľudí je na hony vzdialené prísľubom raja, pochádzajúcim z úst politikov zmeny režimu. Odchod za prácou do zahraničia tiež neznamená automatické zlepšenie životného štandardu. A tak sa trojica žien vysporadúva so situáciou po svojom. Stará mama nostalgicky adoruje Stalina, ktorý by sa vedel vysporiadať s tými, čo spôsobujú výpadky elektriny. Upína sa tiež na telefonáty a listy syna, pracujúceho vo Francúzsku. Mama, jej dcéra, rozpredáva na blšom trhu rodinný majetok, aby udržala aký taký sociálny status. No a vnučka študuje a postupne zisťuje, že zotrvaním doma, v Gruzínsku jej ruže neporastú. Aby sa súžitie troch generácií žien udržalo, uchyľujú sa tieto k milosrdným lžiam, a to každá z nich v rôznej dobe. Parížske finále, obsahujúce prvok neistej nádeje, skvele završuje príbeh. (06.12.2020)

Velmi povedený, spíše festivalový snímek.Silný příběh tří žen jedné rodiny, kde jediný muž Otar odešel, pomalu plyne ,aby nás na samém konci krásně překvapil a trochu s námi zacloumal. Tedy se mnou alespoň ano a to v momentě, kdy by se dalo změnit pouze jedno slovo v názvu. Jaké? Podívejte se a budete vědět.......Vyprávění mi trochu připomínalo mého oblíbeného K.Kieslowskiho. (21.04.2008)

V zásadě nejde o nějak převratný nebo zlomový film své doby. To ale neznamená, že v nás nemůže zanechat jedinou stopu. Ve mně ji zanechal a jsem za to rád, protože psychologicky laděné filmy mám velmi rád a zrovna tento na mě zapůsobil tím, že člověk je nakonec pořád jen člověk a na světě se může spolehnout jen na sebe a na to jak využije příležitosti, které se mu naskytnou. Asi jako Ada v tomto snímku. (17.04.2008)

Nádherně dojemný, lidsky uvěřitelný, formou i obsahem opravdový a skvěle natočený bytostně ženský film... Otar JEN odešel. A Ada, ta nadějná, vzdělaná a emancipovaná Ada jen ODEŠLA. Ale budou si volat a psát. Protože kde je pouto a láska, i ty nejtěžší chvíle jen posílí. Trpký příběh s Nadějí! A život jde dál... Až se mi teď ani nechce nad tím filmem víc dumat... :-) - - - - - (Poprvé viděno 16.4.2008 na ČT2, komentář zde jako druhý, s ohledem na Puppyho nekomentář jako první - 16.4.2008) (16.04.2008)

Tři generace žen, muž nepřítomen a přesto se kolem něj točí celé toto drama, které ale zase až tak moc dramatické není. Je to vcelku poklidně plynoucí film s několika mírně vypjatými scénami. K asi nejpovedenější scéně patří ta, kdy babička Eka "odeslala" syna Otara do Ameriky. Tento film nevyvolá moc emocí, ale rozhodně stojí za pozornost - aspoň jednou se podívat. (13.06.2008)