Il demonio
Le Démon dans la chair
The Demon
Obsahy(2)
Mladá žena Purif (Daliah Lavi) je po milostných pletkách mladým mužem (Frank Wolff) odmítána a uchyluje se k proklínání a zkouší zvítězit jako čarodějnice. Když obyvatelé města vidí, že se děje cosi nepříznivého - třeba že zemře malý chlapec nebo je špatné počasí - obviní z toho ji. Brzy dospějí k převědčení, že je ovládána zlým duchem, kterého ji může zbavit vymítání v místním kostele. (Karlos80)
(více)Recenze (16)
Když se tak člověk přehrabuje hordami starých pozapomenutých hororů, které na databázi vidělo a hodnotilo všehovšudy tak deset lidí, nikdy netuší, kdy se v záplavě nudného papundeklového průměru objeví něco, co za to opravdu stojí. Jako třeba tento italsko-francouzský "ďábelský" kousek. Mám rád v hororech jihoevropské exteriéry, nějak to na mě umí zapůsobit. Tohle se odehrává v zapadlé italské vesničce, ve které žije žena, která je buď posedlá ďáblem, psychicky narušená, nebo prostě jen zamilovaná a normálně žensky bláznivá... Velmi působivá scéna v kostele (spiderwalk). ()
Nádherný černobílý národopisný film a patrně největší Rondiho režisérský úspěch vůbec a že točil většinou kvalitní filmy jako "Tecnica di un omicidio" nebo "Ingrid sulla strada". V hlavní roli s vynikající a nádhernou izraelskou herečkou Lavi a známým židovským hercem Wolffem. Pomalé tempo (někdy až příliš), krásná kamera, ale hlavně značně efektivní a intenzivní herectví mladé herečky, která je neprávem (nedorozumění, pověry, automatické obviňování, atd) obviněna z čarodějnictví a z posedlosti ďáblem, dělá tento téměř polodokumentární film, nesmírně poutavým a zajímavým. Památný spider-walk v kostele (a nadávky na kněze), podobný tomu v klasice "L'ESORCISTA". Jednoduše úchvatný film, neodolatelný a děsivý, některé scény na svou dobu jsou ještě docela krotké a klidné (než třeba v o 10 let starších snímcích), ale vystrašit a vyděsit dovedou i tak. Zde nejspíš čerpali inspiraci jak Friedkin tak zřejmě i Fulci do svých nejlepších děl na toto téma ("Exorcist" a "Non si sevizia un paperino"). Neprávem zapomenutý italský horor a pokud rádi filmy an toto téma, neměli byste si nechat ujít i tuto klasiku a srovnávat a porovnávat. ()
Jedna z hlavních inspirací (minimálně tou "pavoučí chůzí") pro slavnějšího Exorcistu. Tenhle Démon samozřejmě nemůže dosahovat děsivosti Friedkinova opusu, na svou dobu je přesto odvážný. Pověrčivý lid je tu vykreslen jako stádo ovcí... ehm, to je dost jemně řečeno... jako banda kreténů, která bezhlavě spustí hon na "čarodějnici" v podobě nešťastně zamilované, navrch znásilněné, i když poměrně vyšilující, dívky. A ta, i když se v klíčové scéně zachová jako kráva, vzbuzuje v divákově oku sympatie a, bohužel, i lítost. V těchto drsných časech totiž není místo pro happyend. ()
Horor? Thriller? Někdo si zřejmě myslí, že když se film jmenuje Démon, jde hned o horor. Snad i z toho plyne nepochopení snímku u některých. Výborná folklorně národopisná studie s prvky sociální balady přibližuje život na italském jihu. Nelze měřit pověrčivost lidí v minulosti dnešními měřítky, pak bychom museli konstatovat, že většina postav z Babičky B.Němcové jsou magoři. Navíc dnešní lidé jsou pověrčiví stále, jinak by nekvetl kšeft kartářkám, astrologům a dalším parazitům. Film nemá dokonce nic společného ani s kultovním Friedkinovým Vymítačem ďábla, byť by pavoučí chůze tomu mohla napovídat. Regan je totiž Ďáblem opravdu posedlá, kdežto Purif je pouze psychicky nemocná. Za pěkný novoroční dárek děkuji PetruPanovi. ()
Dosti nevšední podívaná, která je spíše (pseudo)dokumentárního rázu, než klasickým hororem (resp. hraným filmem) - nějakého děje je zde pomálu a film v první řadě ukazuje pověrčivost tehdejších venkovanů (ztvárněných pravděpodobně neherci) a celou řadu jejich pozoruhodných rituálů na vyhánění zlé magie (nad nimiž člověku z 21. století občas zůstává rozum stát). Film je ostatně uvozen následujícím legračním upozorněním: Produkce děkuje profesoru Ernestu De Martinovi z Univerzity v Cagliari za poskytnutí své etnologické studie o jižní Itálii. Tento film je založen na skutečném a tragickém příběhu. Rituály, kouzla a posedlost démony, jež uvidíte, jsou vědecky potvrzenými fakty, a jsou nedílnou součástí života v Itálii, tak jako i jinde na světě. Toto je příběh Purificazione, dívky posedlé magií. Příběh, který se odehrál v současné Lukánii. Film se mi velmi líbil, mj. díky hereckému výkonu izraelské herečky Daliah Lavi, která byla sexuálním symbolem šedesátých let a která letos v 74 letech zemřela - v době natáčení to byla mimořádně atraktivní žena a celý film je díky ní prostoupen nepřehlédnutelným erotickým napětím. Celkovou působivost snímku podpořila výtečná černobílá kamera, dokonalý hudební doprovod, a krásné lokace jižní Itálie, jejíž malebnost kontrastuje s dramatickými událostmi snímku. Jsem velmi rád, že jsem se o tomto filmu dozvěděl - je to starý skvost, který zraje jak víno. ()
Tak už vím kde vzal Exorcista inspiraci na ,,pavoučí chůzi". Jinak vše pěkně v komentáři vystihl uživatel PetrPan. ()
Italský venkov šedesátých let, zakořeněná pověrčivost a silná víra v Boha. Kdo by čekal něco ve stylu Vymítače ďábla, nechť sáhne po něčem jiném. Rondiho Démon se totiž k tématu posedlosti staví zcela odlišně a srovnávat jej s Friedkinoviným děsivým flákem postrádá jakýkoliv smysl. Bylo by to to samé jako hledat souvislosti mezi Gravitací a Star Wars jen proto, že se odehrávají ve vesmíru. Místo démonických rejdů tu máme jen tragický příběh „potrhlé Viktorky“, která ve světě primitivního pánbíčkářství prostě nemá šanci. Hon na „čarodějnici“ nabírá na síle a nebohé Purif je ďábel vyháněn z těla ponižováním, bitím, znásilňováním a samozřejmě i obligátním vymítáním. Společně s tím sledujeme veselé příhody ze života zaostalých vesničanů, kteří zahánějí bouři holemi a zpěvem nebo upalují vzduch. Venkovská idyla, jak má být. Ne, Il demonio skutečně není horor, byť ta jediná strašidelná scéna v kostele opravdu stojí za to, ale jen smutným svědectvím o lidské blbosti. A ta je bohužel věčná. ()
Velmi málo známý a vynikající atmosferický mix exorcismu/pre-gothického horroru zejména díky nádherné, uhrančivé Daliah Lavi v hlavní roli. ()
Tvorcovia posadili svoj príbeh ( vraj podľa skutočnej udalosti ) do zapadnutej talianskej dedinky, kde si chudoba tyká s biedou a dotvorili skvelý kolorit svojmu filmu. Výber prostredia bol ozaj jedinečný a doležitý. Vynikla tak čiernobiela kamera, všetky zvyklosti dedinčanov a určite to pomohlo aj hlavným protagonistom. Zvlášť treba oceniť diablom posadnutú Daliah Lavi, ktorá to snáď ani nehrala. ()
Ďalší filmový príklad toho, ako cirkev robí z veriacich púhy nástroj svojej moci. ´´Posadnutá´´ dievčina má tak tú smolu, že sa dostane do pazúrov tejto ,,spravodlivej,, zberby. Napriek názvu nečakajte démonické krvavé orgie, ale psychologickú drámu s niekoľkými vydarenými scénami, vďaka ktorým je snímok právom označovaný aj ako horor. ()
Neviem ako je možné,že tento film je taký zabudnutý.Ktovie čí aj William Blatty ktorý napísal The Exorcist,nebol inšpirovaný týmto filmom,pretože to tak vypadá.A samozrejme aj následné nafilmovanie.Exorcizmus,aký vidieť málokedy.Hlavná protagonistka pri exorcizme priamo v kostole robí oblúky,za aké by sa nemusela hanbiť ani najlepšia gymnastka.Potom pokračuje v tzv.spider -walk po podlahe kostola a pritom hrubo nadáva kňazovi s hlasom ktorý nie je jej.Žiadny fanúšik filmu Exorcist by si to nemal nechať ujsť.Pľuvance do tváre kňaza,pohyby jazykom,rúhanie.Doma jej zase neviditeľná sila spôsobuje obrovské bolesti,zranenia a aj sexuálne násilie,aj keď len náznakom.Také niečo treba vidieť. ()
Divím sa filmom, v ktorom postavy sa nemusia starať o nič, ani o prácu, ani o živobytie, ale od rána do noci sa môžu venovať medziľudským vzťahom. Toto je tiež ten prípad, hoc sa odohráva na vidieku. Pomalé dlhé zábery síce občas nudia, ale hlavná linka o posadnutí démonom určite nie je nezaujímavá. Nič desivé, ale minimálne scéna v kostole ujde. Film je plný divných zvykov - vypichol by som ten, v ktorom sa obytelia dediny verejne priznávajú k svojím tajným hriechom. Herečka v hl. úlohe krásna je krásna, zmyselná - dobrý výber - škoda, že sa neodhalila viac. Aj záver je celkom vydarený. Škoda tých antihercov. ()
Solidní, ale přesto jen průměr. Paralela s Vymítačem ďábla je jasná, ovšem občas mi naskočila asociace i s naší Divou Bárou (černobílá kamera, vesnické prostředí, evropský styl atd.). Ale na rozdíl od Báry není Purif tak úplně nevinná. Muži, kterého marně miluje, dává napít vína, smíchaného s její krví a vlasy. V kostele se před lidmi nahlas modlí k ďáblovi; přiznává, že rozmlouvá s démonem; v den svatby onoho muže stropí hysterickou scénu; o jeho svatební noci mu na schody domu hodí mrtvou kočku a vykřikuje, ať takhle dopadne jeho první dítě... a pak je (jak jsem se zde dočetl) neprávem obviněna z čarodějnictví; a lidé, kteří s touhle ženou nechtějí žít v jedné vesnici, jsou bandou idiotů. Co k tomu dodat... ()
Mešuge tmavovláska, fanatizmus, poverčivosť, ale vôbec nič hororové. Zaujímavá snáď len gymnastika na podlahe. ()
Pověry na italském venkově šedesátých let a vcelku solidní film. Hon na čarodějnici, která tentokrát není tak nevinná, jako v podobných filmech. Přímo si sama koleduje. Při tom je Purif nešťastná a zamilovaná dívka, která se ve své prostoduchosti uchýlí k tradičním babským pověrám. Film je natočen v solidním tempu, např. hon vesničanů na dívku má napětí. O závěr se postará bývalý milenec Antonio. Moje výhrady, ne příliš zásadní, směřují pouze k hezké tvářičce Daliah Lavi, která mi v roli primitivní vesničanky příliš nesedí. Zahraná je ale dobře, jen ta larvička. ()
Italové jsou zvláštní národ. Buď se modlí, nebo jeden druhého proklínají. Opravdu silný příběh, u kterého jsem rád, že ho Češi nepoznamenali dabingem. Chudák holka, snad jen nepochopená nebo bláznivá, ale takový osud si nezasloužila. Temná strana života pod křížem. ()