Swing Kids

Viděl jsem už dost filmů z období nacistického Německa o Češích nebo o Židech, ale málokdy se natrefí na film, který se na toto období dívá z pohledu samotných Němců (teď se mi vybavil jenom Předčítač). O generaci swing kids jsem tady slyšel prvně. Někteří její členové, jako hlavní hrdina Peter, vlastně představovali jakýsi kulturní odboj (něco jako rockeři za komančů), který bylo potřeba rozmáznout stejně jako vše, co vybočovalo z představy o dokonale poslušné loutce režimu. Tou se naopak stal Peterův kámoš Tomas, jehož hitlerjugenďácká propaganda naprosto semlela. Můžeme se jen ptát, kdo z nich byl nakonec větší obětí systému. Kromě samotného příběhu se mi hodně líbila hudba (zvláště Djanga mám rád) a taky exteriéry "německé" Prahy. Cameo (dá-li se to tak nazvat) anglicky křičící Nadi Konvalinkové mě taky potěšilo :-) (24.10.2011)

Nacisté považovali swing a vůbec hudbu vycházející z jazzu, za hudbu méněcenné rasy. To jsem nevěděla, takže opět další nová informace. I když swingaři jsou ústředním námětem filmu, tak zase tolik tance tam není a když už, tak to stojí za to. Vidět Christiana a Roberta tancovat swing je fakt zážitek. Je docela dost zvláštní, že se o tak vynikajícím snímku skoro vůbec neví. Ale ono tam nejde ani tak o tanec jako takový, ale hlavně o postoji swingařů k Hitlerjugend. A v tomhle příběhu se mladá parta kluků propadlých swingu dostává pod velký tlak nastupujícího nacistického režimu do situace, kterou jsem jim ani náhodou nezáviděla. Osobně se mně líbilo, jak postupně a pomalu vyplouval na povrch každého z nich jejich charakter. Já rozhodně nejsem schopná posuzovat do jaké míry byli pod vlivem naprosto šíleného vymývání mozků a nebo skutečnou zbabělostí, určitě museli procházet silně rozporuplnými emocemi, ale stejně tak jako každý v té době, museli nakonec i oni dojít k nějakému rozhodnutí, buď do koncentráku, pracovního tábora a nebo jít s davem. Já můžu jen obdivovat Roberta Seana Leonarda v roli Petera, kterého znám hlavně jako mírného a přívětivého doktora a přítele House. Tady jsem ho viděla v úplně jiné roli a klobouk dolů. A pak i všichni ostatní herci, včetně Noaha Wileho, který to hrál tak dobře, že jsem ho v tu chvíli nesnášela a v neposlední řadě Branagha, který i když chtěl být nenápadný, tak se mu to nepodařilo a hrál svého nacistu bezvadně. Škoda té závěrečné půlminuty, ale tu pětku kvůli tomu prostě nezměním. A rozhodně doporučuju ke zhlédnutí, nebudete litovat. (14.12.2012)

Je nějaký únik ze zlých časů, kdy frčí 18 a 88? Co třeba 27 a 45..? Energické v hudebních segmentech, tíživé ve chvílích, kdy se obnažují lidské charaktery. Někteří po žebříku šplhají opojení nabytou mocí, jiní se ho stiskem morálních zásad drží a ti, co ztratili sílu, se jej jednou provždy pustí. Respekt před těmi, kdo v danou chvíli našli odvahu postavit se třeba i malým odporem vzestupu zla. Možná jim pomohlo i to, že nemohli vědět, kam to všechno směřuje, zatímco my už teď můžeme snadno soudit a s odstupem pozorovatele přemýšlet, jak bychom se asi zachovali.. Rozhodování mezi třemi a čtyřmi klarinety vyřešil konec a to ani ne tak svým obsahem, jako způsobem, kterým byl podán. Apropo, když se Naďa Konvalinková takhle popasovala s mladým panem Waynem, znamená to, že je Catwoman? A ví to Olda Kaiser? (20.01.2023)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $5,632,086║Tržby Celosvetovo $5,632,086║ zaujalo, spočiatku to vypadalo na taký ľahší zábavnejší film, hlavne v druhej polovici sa to priostrí a k tomu mladý herci na čele despotickým Christianom Bale tu zahrajú veľmi dobre, záver dokonca dojme /70%/ (27.03.2010)

Je fajn zjistit, že se Němci nedělili jen na nacisty a mlčící většinu, ale do zavádějících se "pořádků" jim zasahovali odvázaní narušitelé, zvaní swingaři - jenže, v rozdílnosti charakterů se navzdory ušlechtilým pohnutkám leckdo neubránil lákavému náhledu na vlastní vznešený původ a šikovně roubovanými štěpy se zvolna nechal vyšlechtit z lidské podoby... V atmosféře strachu, která musela tížit o to víc, že nepřítel byl vnitřní, tak ani v katakombickém víru swingového třeštění nebylo možno setrvat věčně - a výběr ze tří pochmurných možností rozhodně nebyl příjemnou alternativou... Vážnost tématu nadlehčila swingová bezstarostnost s živelnými tanečními výstupy, které si nešlo nevracet, a také mé osobní přání - stát se Naďou Konvalinkovou - se ví, že ne napořád, jen v moment, kdy se po ní válel Christian Bale ;-)... a jako třešnička na protektorátním dortu - kolaborující Rudolf Jelínek (poznal jsem tě, Jasná), i když v titulcích jeho jméno nefiguruje :-) Až na americký konec, jasné Swing Heil! (11.12.2013)