Příběh z Filadelfie

Tak takhle má vypadat romantická komedie. Ani ne přeslazená, přehnaně romantická, zato spolehlivě zabaví a rozesměje. Dnes si spíše pod tímto žánrem představíme přesný opak a budeme se blížit spíše ke slovu "romantický" než "komedie". Zde máme blíže to druhé... Film mi byl o to bližší, že nepůsobil zrovna americky - tamější humor bych rozhodně nehledal v suše pronesených replikách, které si tu vzal na starost můj oblíbenec Cary Grant - musím se smát, když si vzpomenu, jak vždycky přišel na místo činu a glosoval a glosoval... :-) Tím jsem nakousl herecké obsazení, které je famózní. Grant mě až překvapil tím, jak dobře vypadal ve své odlišné roli - pryč je Šaráda či Notorious. James Stewart taktéž překvapil, jeho kreace opilce není tak dokonalá, jak od jeho jisté kolegyně v zmíněném Notorious, ale i tak kvůli ní stojí za to snímek vidět. Navíc, detektiv z Vertiga jako by zmizel, zde je Stewart spíše uvolněnější nálady. Ale opravdu největší překvapení (a hlavní hvězda snímku) je pro mě Katharine Hepburn. Kdysi jsem si říkal, jestli jí to první místo od AFI v kategorii hereček náleží oprávněně. Sice bych tam viděl radši jiné jméno, ale i tak mám pocit, že jsem i v Katharine objevil další výjimečnou osobnost, na jejíž filmografii bych se měl zaměřit blíže a nezůstat jen u tohohle jediného filmu. Jestli Ingrid má krásný úsměv a Audrey je prostě roztomilá, největší přednost Katharine jsou oči. Její (zčásti) vyčítavé pohledy na Granta jsou neodolatelné, v tomhle zřejmě jen tak nenajde konkurenci, stejně tak její zarputilost, která byla z mého hlediska překonána pouze v Notorious. A je asi zbytečné dodávat, že podobně jako její současnice je, lidově řečeno, k nakousnutí. Doporučuji i těm, kteří romantiku moc nemusí, jelikož jí je tady opravdu málo (v podstatě jen jedno políbení) a i ta sladkobolná hudba, typická pro tehdejší Hollywood, tu nezní moc často. A pokud se rádi zasmějete, tak už teprve není co řešit. Nejen vynikající film, ale pro mě snad i nedostižný vzor žánru romantické komedie. 100% (04.08.2009)

Tohle je více méně film podle mého gusta - ať už žánrově, místem a časem původu nebo hereckým obsazením. Na Příběh z Filadelfie jsem se těšila dlouho, ač nejsem nadšená tak, jak jsem si představovala, nejsem ani zklamaná, jsem potěšená. Katharine Hepburn sice nepatří mezi ty herečky, které bych vyhledávala, ale v tomto filmu byla místy roztomilá a naprosto chápu, proč se o ni mužští kolegové poprali. Grant je moje srdcová záležitost a Stewarta mám rovněž ráda, takže u nich není co řešit. Jinak je to snímek vtipný, romantický a ač s dějem, který by za chytrost cenu asi nevyhrál, není to hloupé, což se mi líbí. (23.07.2012)

Zkrocení zlé Katharine kooperací Caryho a Jamese. :o) Milá komedie s břitkými dialogy. Vznikala s představou benefice dosud netušených stránek slečny Hepburnové, ale upřímně... asi proto, že jsem viděl dřív její pozdější filmy, mě tady jaksi nepřekvapila. Ovšem ti dva ano! Cary Grant přece vždycky býval bytostně situační komik - hrával seriózní gentlemany, kteří se dostanou do prekérních situací a proto se chovají výstředně. Kdežto tady je komický vnitřně, aniž by zběsile pobíhal a poulil oči do kamery. Úplně stačí, že věčně někde posedává a sarkasticky glosuje situaci jako kocour Garfield. Je výborný. A James Stewart? Odjakživa mi připomíná roztomilé, neohrabané štěně. Chcete-li vidět, jak to vypadá, když se štěně opije, rozhodně se na Příběh z Filadelfie mrkněte. 80% (19.01.2007)

Ja ako funda kvalitneho hororu a noiru hovorim skor nie ako jo tymto nablyskanym a nacackanym US komediam. Stewarta mam v oblubenych, lebo prispel k rozvoju hororu /The Rope/, ale US styl humoru je mne na mile vzdialeny. Jo, jo - viem, ze jestvoval aj isty Cary Grant a ze vedel hrat, no ale Caryho Granta nemam rad, a tieto romanticke komedie uz duplom nie. Dej to nema ziadny, K. Hepburnova sice spolu s panom J. Stewartom a C. Grantom vedeli hrat, ale dialogy su dlhe, nudne a prazdne. Film ma nicim neoslovil : je to len dalsie nudne prechadzanie sa po miestnostiach. Neoslovil ma ani ten mylostny lichobeznik, ktory sa vo filme spomina a ani spolocenska konzervacia zucastnenych hercov. Jedine, preco spominam tento film je ten fakt, ze pan James Stewart dostal zan Oscara /tusim za rok 1940 alebo tak nejako - neviem, nepamatam si presne detaily/. Mne nic nehovoriaca spolocenska konzervacka, ktorej dam 4 hviezdy len preto, ze pochadza z 30./40. rokov 20. storocia. A je o mne zname, ze rad nadhodnotim kadejaky riedky prujem z 30. a 40. rokov minuleho storocia. Takze prva skusenost s Dzordom Mukou ako reziserom pre mna neprilis vyrazna. 70 % (23.08.2014)

Rozmaznaná dáma z ušľachtilej rodinky, sympatický novinár po uši zamilovaný a bývalý manžel, ktorý si svojimi rozkošnými: ,,Vyzerá to nádejne, zrzka"... ,,Ahoj, zrzka" kradol celý film pre seba. Scenár je zaujímavý, ale chvíľami nepríjemne nudný. Na správnu strunu ma naladil zrejme iba Cary Grant a podarený koniec, ale inak ani Katharine hrajúca ostošesť, nebola pre mňa potešením. Škoda, pretože filadelfský príbeh a novinárske škandály s tým súvisiace, na mňa pôsobili neskutočne lákavo. (15.03.2010)