Obsahy(1)
Tvorcovia filmu sledovali počas niekoľkých dní päť detí z približne 20 000 žijúcich na ulici v rumunskej Bukurešti, ktoré sa dennodenne potýkajú s násilím, nedostatočnou zdravotnou starostlivosťou, nečinnosťou sociálnych úradov, drobnou kriminalitou, ale hlavne s nezáujmom vlastných rodičov, ktorí ich opustili ako nechcené. Tento stav bol dôsledkom rodinnej politiky diktátora N. Ceausescu, ktorý bojoval proti antikoncepcii a potratom, avšak na druhej strane jeho režim nezvládal budovať sieť adekvátneho množstva detských domovov a výraznejšie nepodporoval ani štatút adopcie. Dokument je po obsahovej aj technickej stránke veľmi podobný o štyri roky mladšiemu projektu Deti zo stanice Leningradská (2005). (Puerdraco)
(více)Recenze (9)
Dost depresivní vhled do "života" skupiny bezdomoveckých děcek v Bukurešťském metru. Děcka od 8 let do teenage věku jen tak přežívaj ze dne na den, sjížděj se svým autolakem (či co to bylo), žebraj, vyvalujou se na slunci a v noci spěj na kartonech ve vestibulu metra. S některými z nich dokumentaristi zaskočej i k jejich chudým, nestarajícím se rodičům, který se evidentně nijak moc nepřetrhnou, aby jim doma nadále zůstaly. ()
Při některých obzvlášť krutých záběrech mi přišla na mysl otázka, kam se na tohle hrabe Třeštíková. Jak moc musí být člověk obrněný, aby nezahodil kameru a nebránil dítě, do kterého právě surově kope jiné dítě. Aby natáčel desetileté, jak fetují před jeho očima. Jak se pokouší zabít. Jak jsou na dně. Ani nemá cenu ptát se po něčem jako je etika. Na druhou stranu se však dají pochopit pohnutky režiséra a jeho týmu - co tím vlastně chtěl říct. __ Moc ráda bych věděla, kde jsou tyhle děti dnes, po deseti letech. ()
Depresivní a neradostný předchůdce neméně depresivního a neradostného dokumentu Děti ze stanice Leningradská. Mnohem delší, o něco syrovější, existenciálně myslím ještě o trochu silnější. Naaranžované rozhovory nedostávají tolik prostoru, protože novinář se mezi dětmi pohybuje jakoby inkognito a nestranně natáčí každodenní výjevy z jejich mizerných životů, není tu aktérem ale pozorovatelem, dokumentaristou v pravém slova smyslu. Pokud si chcete zkazit náladu a zakusit aspoň trochu beznaděje a nechuti ke světu vezdejšímu, vřele doporučuju ke zkouknutí. /// Zajímavé je, že tihle tři se z té mizérie více nebo méně dostali: https://www.facebook.com/people/Ana-Turturica/100004250922261 https://www.facebook.com/marian.turturica.7?fref=pb&hc_location=friends_tab https://www.facebook.com/tudose.mihai.332?fref=pb&hc_location=friends_tab https://www.facebook.com/tudose.mihai.alexandru/ Ovšem tyhle dvě ne: https://jodihilton.photoshelter.com/gallery-image/Romania-Homeless-Youth-Underground/G0000TUEDZAYBV6o/I0000AjiNvRKpoHs Macarena https://casajurnalistului.ro/cristinas-street/ Cristina ()
Život v metre hlavného mesta Rumunska, Bukurešti, je plný násilia, drog a nedosiahnuteľnej túžby vymaniť sa z toho všetkého. Najtragickejšie však na tom je, že to všetko musia dennodenne prežívať deti ešte predpubertálneho veku, pre ktorých je cesta späť, zdá sa, nedosiahnuteľným cieľom. Film bol nominovaný na cenu za najlepší dokument na Sundace Film Festival ()
Brutálně syrové a svým způsobem obdivuhodné směrem ke štábu. Vidět tohle všechno z bezprostřední blízkosti a přitom si udržet emocionální odstup….třeba v situaci, kdy zoufalou Macarenu napadne brutálním způsobem dospělý chlap. Celé je to ukázka ztraceného dětství a přežívání ze dne na den, kdy největším komfortem je suchý kartón a štěstím láhev barvy a sáček. Děti, které nikomu nechybí, nikoho nezajímají. Po shlédnutí tohoto dokumentu si člověk uvědomí, jaké měl a má v životě velké štěstí. Největší slabinou dokumentu je, že nemá pokračování, protože nejednoho diváka by určitě zajímal osud těch dětí. ()
Zajímavosti (2)
- K 25. říjnu 2005 se Violeta "Macarena" Rosa stále nacházela na Piata Victoriei, stále inhalujíc barvu ze sáčku s vysokým obsahem stříbra. Turistu, který s ní mluvil, požádala o salát a nové boty. Dále se zajímala, kde je ubytován a následně chtěla jít s ním. Turista ji na její žádost vyfotil, přičemž to byla poslední její dodnes známá fotografie. (DexMASTER094)
- K 22. dubnu 2015 se Mihai Alexandru Tudose přestěhoval do Anglie za vidinou lepší práce a životní úrovně: "Chci všem říct, že už pracuji a všechno je tím pádem lepší." (DexMASTER094)
Reklama