Reipu nidžúgodži: Bókan

Pinku eiga ako sa patrí. Zo začiatku kopa znásilňovania a sexu. Podobne ako v inom snímku tohoto režiséra Assault! Jack the Ripper (1976) je tu super hudba, aj keď nie tak dobrá. Koniec vrcholí extrémnou krutosťou, ktorá mi až vyrazila dych. Čo je zvláštne vo filme je aj homosexuálne násilie na hlavnom hrdinovi. (05.04.2010)

Stejně jako ve většině svých předchozích filmů se Jusuharu Hasebene v Reipu 25-ji: Bokan soustředí zejména na změny v chování obyčejného jedince vystaveného traumatické zkušenosti. Tentokrát se jedná o zaměstnance čerpací stanice, který se díky svému kamarádovi postupem času stává z řadového občana sexuálním násilníkem. Netřeba dodávat, že kamarád - mimochodem vysněná kořist šéfa homosexuálního gangu! - se znásilňováním nevinných děvčat již nějaký ten pátek živí a hlavní hrdina se v podstatě stává jakýmsi jeho žákem. Závěrečný díl Hasebeneho trilogie sice není co se týče dějové nápaditosti tak povedený jako ten předchozí, ale v kompaktnosti zcela jasně vyhrává. Reipu 25-ji: Bokan disponuje zápletkou, díky níž má každá sexuální scéna své opodstatnění, neboť utváří charakter hlavní postavy. Po svém uvedení byl označen za nevkusný a přehnaně násilný, dnes se však tyto nálepky ukazují jako snadno sloupnutelné. Co se násilí týče, výrazně zaostává dokonce i za svým předchůdcem (posledních 10 minut v předchozím snímku trilogie hravě spolkne násilí rozložené v celém Reipu!). Pohoršení nad sexuálními scénami se ovšem pochopit dá. Zejména pokud vezmeme v potaz, že znásilňované si samotný akt většinou velmi užívají, ba dokonce uplácejí pachatele, aby byly znovu navštíveny! Za minimálně provokativní ve své době mohly být označeny i homosexuální části, přičemž anální i orální sex s mrtvým mužem může být zapamatování hodný i dnes. Přesto byl však humbuk, který kolem celého snímku vzplál, zbytečný. (22.03.2010)

Je možné, že Yasuharu Hasebe sa v Reipu 25-ji: Bôka čiastočne inšpiroval o štyri roky starším americkým Forced Entry, nakoľko medzi oboma snímkami existuje istá dejová paralela, skôr ale predpokladám, že ide o podobnosť čisto náhodnú. Hasebe bol totiž skutočný maník a mazák, čo sa japonských pink filmov týka a na rozdiel od poloamatérskeho Forced Entry jeho Rape! 13th Hour pôsobí uceleným a profesionálne natočeným dojmom, takže je pravdepodobné, že tento Costellov pornografický flák ani nevidel. (02.02.2011)

No to jsem si zase jednou dal. Moje první (a nejspíš i poslední) návštěva ve světě „sexploitation“ mě teda příliš nenadchla. Hlavním důvodem budiž absolutní bezobsažnost filmu, kdy postupně sledujeme asi šest znásilnění dost nepohledných Japonek, které si to ale většinou užívají a dokonce pak násilníkům nadbíhají (vidět to feministky, vyskočí z kůže! :-)). V těchhle scénách ani tak nejde o násilí nebo ten sex, ono to je podáno skoro až umělecky (ostatně hraje u toho vážná hudba). Jenomže kromě toho tenhle film v podstatě nemá děj, snad až na ten motiv se třemi buzíky, kteří nahánějí kdovíproč jednoho z těch znásilňovačů. Ta závěrečná pasáž odehrávající se u opuštěného bazénu (respektive na jeho dně) je ale docela povedená a svým způsobem i provokativní, pokud se trocha té homosexuální nekrofilie za provokativní dá považovat. :-) Ty dvě hvězdy dávám za těch posledních deset minut a za rozumně krátkou stopáž. (26.03.2011)

Hasebe v rámci subžánru "sexploitaition" rozhodně nemohl zklamat ... Pro mne se sice zatím z těch 4 filmečků, které jsem od něj viděl, jedná o nejslabší kousek, protože není příliš nápaditý, vtipný a vypovídající ... Dokonce mi nepřišel ani příliš drsný, vyjma závěrečného linčování jedné z hlavních postav ... to uznám byla docela brutálka!! Jinak holky to dostávaj jedna za druhou, občas jim přistane nějaká facka, ale znásilňovačky běží jak na drátkách bez větších problémů a nakonec se to holkám tradičně (jak bývá u Hasebeho témat, tak celkové japonské sexploitaition sféry zvykem ...) nakonec i docela líbí ... Hodně v pohodě kousek, ale znám od Hasebeho rozhodně lepší ... (Upozorňuji, že je to jen pro okrajové publikum zaměřené na násilné a perverzní filmy ...). (06.04.2010)