Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mladá žena Eliška přijíždí poprvé v životě do rodného kraje svého nedávno zemřelého otce, do kraje, který si vůbec nepamatuje, protože ho naposledy viděla ve svých třech letech. Teprve nedávno se dozvěděla, že jí otec odkázal restituovaný majetek, který mu po dlouholetém soudním řízení konečně připadl. Když Eliška vystoupí na malém venkovském nádraží z vlaku, má na zádech batoh, v ruce fotografii "jejich" statku a CD s otcovým vysvětlujícím komentářem. To je veškerý její majetek. Setkání s Lojzou Baruchem /Jiří Pecha/, tátovým kamarádem z dětství a otcova slova jí odhalují minulost jejího rodu a krutý osud, který rodině připravil bolševický režim. Pozná také starého Stehlíka, který má na svědomí kromě mnoha dalších zločinů, i smrt Eliščina děda Jadrníčka, jenž zemřel v uranových dolech. A na místě rodinného statku se rozlézá pískovna s truchlivou "nemovitostí" - starou rezavou plechovou boudou. Všichni vědí, že jediné rozumné řešení je rychlý odjezd jinam. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (9)

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Musím se přiznat, že mě příběh příliš nezaujal. Celá ta historie byla vcelku zajímavá. Nicméně od dalšího shlédnutí mě odradila v prvé řadě kamera, která sice působila dost živě, ale také dokumentárně a tím, že se třásla mě moc nenadchla. Celý krátký film vypadá spíše jako jeden díl seriálu neboť i konec je jako ustřižený. Čekáte, jak se to bude vyvíjet dál a najednou jsou titulky. Jiří Pecha dobré, ale způsob, jakým se Z. Stivínová vypořádala s otravným komoušem mi přišel spíše trapný než jakkoli nápaditý. Celkově si nemyslím, že se jedná o příliš povedené dílko. ()

kinderman 

všechny recenze uživatele

Až budete chtít dětem ukázat na konkrétním příkladu zrůdnost bolševismu ( konkrétně proces kolektivizace), který lámal lidem charaktery, stavěl děti proti rodičům a způsoboval bolest, jež se ani po letech tak docela nezahojila ( a nemáte čas pouštět jim Jasného Rodáky), sáhněte po této televizní miniatuře z pera J. Křižana v režii Vl. Michálka. Snad taky pochopí, že komunisty "je třeba kopat do prdele, dokud nevymřou jako dinosauři." ()

Reklama

Fifer 

všechny recenze uživatele

Michálka mám velmi rád a zde navíc myslím nejde o selhání jeho, nýbrž Křižanovo. Křizan je velký moralista, v osudovém easternu Je třeba zabít Sekala to nevadilo, žánr tomu vyhovoval, tady už to ale vadí. Snaha o hlubokomyslný symbolismus je příliš okotá, křečovitá a až kýčovitě hollywoodská. Mladá generace přebírá otěže a symbolicky vykopová komunisty ze své půdy, potažmo z republiky. Jaká krásná pohádka, jakoby vypadla z nálad bezprostředně po roce 89. (Je možné, že scénář napsal Křižan dříve). A teď se podívejme, jaká je situace 8 let po vzniku filmu. Komunisté nejsou otrávení důchodci, ale v parlamentu, anebo vesele podnikají a lidé jako Eliška většinou rezignovaně nechodí k volbám a opíjí se někdy slivovicí. Ach ty pohádky, ach ta naivní víra v novou, lepší generaci. ()

Tommassi3 

všechny recenze uživatele

"Kde to všechno je ??" - "V prdeli, děvče !! V prdeli !!" Zvlášť když vám každý bude tvrdit, že za komunistů bylo líp.. I starej Stehlík.. ()

triatlet 

všechny recenze uživatele

Podobně jako v Tiché bolesti vychází scénárista Jiří Křižan z vlastní zkušenosti. Škoda, že komorní snímek, kterému sluší obsazení ústřední dvojice (Zuzana Stivínová + Jiří Pecha), rozmělňují nefunkční pokusy o vtipné dialogy, např. "Milující Míla, to je jako debilní debil.", nebo dialog s úřednicí (při snaze hlavní hrdinky změnit si příjmení). I ta slivovice nebo nářeční prvky se pokouší jihomoravskou atmosféru jen navodit. Navíc se mi zdálo diskutabilní užití otcova vzkazu prostřednictvím dvd… Kvituji ovšem Michálkovy pokusy i o lyričtější pohledy a přes všechny výše uvedené nešvary doporučuji. ()

Galerie (8)

Reklama

Reklama