Kandidát

Redfor patří k mým oblíbeným hercům a je to jeden z herců, který dává dopředu určitou záruku, že film není propadák. Tento snímek však patří k těm slabším. Ne že by byl úplně špatný, ale nic moc v té záplavě skvělých filmů s Redfordem. Pozadí amerických politických bojů (a nejen amerických) mě vždy tak trochu, teda ne trochu ale dost, znechucovalo. Zejména dnes, když si uvědomím, co se děje v politice u nás. Máme toho dost v běžném životě, abychom na to ještě chodili do kina nebo se na to dívali v televizi. (27.03.2012)

Kandidát je jakousi jemnou satirou na konfrontaci názorového idealismu a přízemní politické reality, kdy politická angažovanost obvykle znamená nekonečné množství kompromisů na cestě za získáním funkce, z jejíž pozice můžete o věcech veřejných rozhodovat. Na konci té cesty už z původních ideálů zůstávají jenom žalostné zbytky. Ocenil bych, kdyby film spíš než společensko-kritické drama byl jízlivou komedií na dané téma, protože námět k tomu přímo vybízí. Robert Redford se do role sympaťáka, který na voliče působí svým mládím, energií a charismatem hodí skvěle, a film dobře ukazuje technologii ovlivňování veřejného mínění profesionálními image-makery a mediálními poradci, kteří tahají za provázek a nechávají se bez ohledu na vlastní politické přesvědčení (pokud vůbec nějaké mají) najímat kýmkoliv, kdo jim zaplatí. Film je atraktivní především pro toho, kdo se o politiku víc zajímá. Ten, komu je lhostejná, pohled do politického zákulisí nejspíš neocení a scénář nepatří k těm, které by mohly oslovit ty nejširší masy diváků. Celkový dojem: 70 %. (09.08.2011)

Rozjetý vlak, ze kterého se jen tak nevystupuje. Může dovézt svého "Kandidáta" k vítězství, za které se platí duší ... Poněkud cynický a tvrdý pohled do zákulisí politického boje nevypovídá ani tak o ztrátě ideálů a vlastního přesvědčení jako o lehkosti, s jakou lze bezděčně ztratit pochybnou kontrolu nad sebou i nad svou kampaní - kontrolu, kterou jste možná nikdy neměli. O tom, jak se ve jménu úspěchu snadno a rychle nechat převálcovat vlastním štábem - jak bezbolestně (?) dopustit děsivou přeměnu své osobnosti v pouhou loutku s mladou a perspektivní tváří, která papouškuje líbivá hesla ... protože nic jiného si dav nežádá. ----- "Mám pocit, že někteří naši politici oněměli, i když je pořád někde slyším ... Všichni je slyšíme. Jenomže oni nemluvěj - jen vydávaj zvuky." ----- No ... vítej do klubu, Bille McKayi. Možná mně chyběla trochu hlubší sonda do tvého života, ale i tak jsem se dozvěděla všechno podstatné o velkém, okázalém divadle, jakým se maskuje profesionální politika. Nic povzbudivého - ale taky nic překvapivého, řekla bych ... 3,5* (22.03.2011)

Najdôležitejšie vo voľbách je mať krásny biely chrup. Zlaté vlasy a modré oči sú už len ďalším plusom. To máte isté, že vás budú určite voliť osemnástky s čerstvým volebným právom. Občas vám ale na verejnosti pridrbe nejaký postarší chlap, zbavený všetkých ideálov. Je zaujímavé sledovať, že vždy, keď sú v Amerike voľby, tak je to práve v čas, kedy Amerika potrebuje nutne zmenu a zrovna sa vyrojil odnikiaľ niekto, kto vie, ako veci zmeniť k lepšiemu. Proste pozná tú the better way. Frázy a činy, to sú absolútne opozitá. Preto by som kľudne privítal aj nejaký ten sequel, ale to už by nebola vtipná satira, ale tvrdá dráma s minimalistickým dejom. (03.10.2016)

Od Rezisera Michaela Ritchieho som videl zatial len Zlate Dite z roku 1986 a trochu davnejsie aj tento film. Europskemu divakovi nema film dohromady co ponuknut, tematicky ide o zakulie US politiky, a to dost nudi. Natalie Wood /Rebel Without a Cause/ bola sice vyborna, ale film aj s nou rychlo vysumi do prazdna. Ako priemerna podivana sa to vsad da dobre zniest. 57 % (17.12.2014)