Naostro

Toto by malo zremakovať HBO. Fantastický námet bohužiaľ naráža na limity doby, aj keď do nich celkom odvážne bije. Prvá dvadsaťminútovka je úplne zbytočná, rovnako ako postava súkromného detektíva a poslednú minútu si to mohlo odpustiť. Inak je to výborný dusný thriller, ktorý vydláždil cestu pre 8 mm. (22.03.2020)

Film plný protikladů a hlavně dvou zcela odlišných světů. Pokud to s výchovou přeženete, jakkoliv jsou Vaše cíle ušlechtilé, může se klidně stát, že z milovaného dítěte máte záhy pornoherečku. Hrozná představa, která mě snad nikdy nepotká. Film však na na svou dobu velmi otevřený a výkon George Scotta nelze označit jinak, než vynikající. Vřele doporučuju. (23.04.2016)

Tento film jsem viděl před řadou let, ale pokud se nepletu, onen zbožný tatík pocházel z Massachussets a po nezdárné dceři pátral v San Franciscu - to jen pro upřesnění. Jinak je fakt, že snímek má více než dobrou atmosféru, velmi slušně hraje i Peter Boyle v roli soukromého detektiva. Mimochodem - populární snímek "8 mm" se "Hardcorem" nechal zřetelně inspirovat v nejednom ohledu. (12.10.2007)

Naostro je tak moc zajímavý film, který nebere ohledy na nic. Skoro mi až přijde, jak kdyby tvůrci hledali herečky na Woodstocku, protože se tu celá řada z nich vůbec neovládala a filmu tak přidávala na kvalitě. Nemyslím v rámci těch kurev, jako spíš v rámci toho, že se film snažil být hodně realistický. No a celý ten příběh by byl na solidní tři hvězdy. Především díky hlavní roli, ale i té klasické americké atmosféře sedmdesátých let. To by ale nesměl přijít dost brutální závěr, který mě okamžitě knockoutoval a představil mi jednu z nejdrsnějších scén, které jsem v podobných filmech ze sedmdesátek viděl. A to jsem přitom o filmu nevěděl vůbec nic. Až tak mě sejmul. (03.09.2014)

70% Schrader na to jde bez okolků a po vzoru Roberta Bressona i velmi minimalisticky, žádné extra křoví a vše servíruje velmi přímočaře. Calvinista George C. Scott se donekonečna probíra pornoprůmyslovou špínou aby došel zadostiučinění v posledních pár minutách snímků s až katarzním vyustěním, které podtrhuje skvělá hudba Jacka Nitzscheho (ten chlapík byl třída). Ve spoustě scénách jsou znát i vlivy z dospivání Paula Schradera v silně věřící rodině (např. scéna, kdy otec vypíná TV a nadává na brak v ní -- Schrader měl styk s tv / kinem zakázaný a první film viděl až v 17ti letech). (19.06.2014)