Mám ráda nudný život

Po shlédnutí tohoto filmu a vyslechnutí komentáře režiséra člověku opravdu přijde absurdní snaha inscenovat umělé filmy o umělých životech umělých lidí. Film působí jako nakopnutí pro latentní přemýšlivce. Krásná kamera ve spojení s textem a obsahem proplouvá hlavou a převrací tam různé pořadače hodnot a osnovy světonázorů. I proto nechápu tolik ostatních negativních hodnocení. -"Táta přivezl televizi, oprava stála 800 korun. Připomněl naše výročí 33 let od seznámení na parníku Vyšehrad. Napsala jsem to dětem, jejich příchod na svět s tím souvisí. Pak jsem si ale uvědomila, že neznáme významná data svých rodičů a prarodičů, a vyšlo mi, že všechny dny jsou slavné a já je tak beru a mám je ráda." (19.09.2010)

Tak k tomuto snímku jsem se dostal při přepínání TV programů, protože nic kloudného jinde nebylo. A nutno přiznat toto kloudné taky nebylo, leč svým způsobem jiné. Musím se přiznat, že filmy z takovýchto projektů nechápu. Tento nebyl výjimkou. Otázkou je, jestli na něm bylo co pochopit...jsem překvapen a celkem v rozpacích...dal bych 3 hvězdičky, ale tato kategorie je tak specifická, že na červenou barvu pro mě bohužel nemá. 50% (23.11.2010)

Mírně míň jen proto, že zde (mně velmi sympatický) autor opakuje již použitý princip (ale nepovažuji to za nějaké mínus). Jinak je tento snímek nesmírně inspirativní; je dobré, že lze díla progresivních zdejších filmařů (kteří jasně nerozlišují rozdíl mezi hraným filmem a dokumentem, neuznávají tyto škatulky) čas od času vidět alespoň na televizní obrazovce. (23.11.2010)

Film z cyklu Breathless, Nadvláda okamžiku. Skvěle zachycuje pomíjivost i věčnost všedních chvil. V deníkových záznamech se objevují rodinné situace i zprávy světového významu a tvoří se tak koláž doprovázená hravě ilustrativními záběry. Pokračování Deníku babičky Němcové. (29.04.2010)

Přehlídka rozkošných banalit. (30.12.2019)