Burnt Offerings

Rodina v autě projíždí lesem a míří k domu, který si chce na léto pronajmout. Je krásný slunný den, tak proč zní temné smyčce, proč obrazy v teplých rozzářených barvách doprovází zlověstná hudba (Bob Cobert)? Dům s neupraveným okolím a zarostlou zahradou připomíná zvenku antické muzeum, zevnitř pak zaprášenou starožitnost. Majitelé nájemníky ujistí, že kromě staré paní v podkroví se o nic starat nemusí. Dům se o sebe postará sám....v téhle chvíli rodina ještě netuší (nebo snad někdo z nich ano?), jak pravdivá to budou slova. Většina obrazů - interiéry, zpustlý hřbitov, naplněný bazén, rozkvetlý skleník - je v mlžném oparu, mnohé se blíží plátnům impressionistů. Film není příliš strašidelný, ale má tísnivou atmosféru a celým snímkem se vine rudá nit neklidu a tajemna. Spíše mysteriozní thriller, než horror. Některé scény jsou až mrazivé - souboj Elizabeth (skvělá Davisová) se smrtí či stojící hodiny, které se rázem všechny rozejdou a jejich rafičky skočí na půlnoc. Výborné herecké výkony Reeda i Blackové (jej, jak jí slušely vodou splihlé vlasy proti té příšerné trvalé) jsou velmi uvěřitelné - jejich postavy procházejí děsivými proměnami. Žádné bubáky nečekejte (což je nakonec dobře), napětí je v něčem jiném (třeba působivý černobílý sen o pohřbu). V jisté chvíli jsem si říkal, že by se hodilo více mrtvol...naštěstí to nebyl ještě závěr filmu... (11.01.2014)

Zlatý věk pravých a nezkažených hororů se nezapře. Další klenot do rodiny mezi filmy jako je Osvícení, The Haunting (1963) a jim podobné. Další z mnoha důkazů, že k hororům netřeba vysoké rozpočty, filmové efekty, litry krve ani filmařsky vytvořená strašidla. Burnt Offerings přiměje diváka stát se členem rodiny, která si pouze chce užít léto v klidu a pohodě. Moc bych toto s Kingovým Osvícením nesrovnával, neboť to vyšlo literárně až po releasu tohoto filmu v roce 1977. Sice jsem se nebál, ale těžko cokoli vytknout. Zkrátka horor, jak si ho představuju. Osobně mě dostala scéna, jak Oliver "proximo" Reed začne topit toho kluka a s jakým chladnokrevným výrazem mu nasadí kravatu a násilně ho drží pod vodou. To, byť jako diváka, Vás přiměje nehtama zarejt do křesla a kdybyste měli tu možnost, tak mu ustřelit hlavu. Klobouk dolů. (15.01.2011)

V tom filmu se vlastně nic moc neděje, teče tam málo krve, neuvidíte jedinou ohnilou nebo deformovanou zrůdu, hrozně často se tam žvaní mimo děj a počet mrtvých rozhodně není závratný. Přesto je to skvělá věc a všem duchařomilům můžu jen doporučit. Přece jenom je to ale dost pomalé a dlouhé, za to musí jedna hvězda dolů. Jedna věc mi ale vrtá hlavou...proč tenhle horor zná tak málo lidí a Poltergeist je všude? Že by kouzlo Spielberga? Nebo prostě lepší marketing? A co na to Jan Tleskač? (24.08.2013)

„Dom sa o seba postará.“ Parádne atmosférický začiatok, dobrý koniec (hoci trochu nepochopiteľný?), ale v strede to začne výrazným spôsobom stagnovať, motať sa akoby od ničoho k ničomu a, nuž, nudiť. Ale herci veľmi fajn, takisto postavy a výprava. Možno s prižmúrenými očami a za istých okolností 4*? Kniha Obětiny vyšla aj v českom jazyku a je považovaná za inšpiračný vzor Stephena Kinga a jeho Osvietenia. Mne osobne to viac, ako inšpiráciu, pripadalo proste ako vykrádanie (silná matka, divný otec, malý syn v obrovskej nehnuteľnosti uprostred špecifického ročného obdobia odstrihnutí od pomoci). (20.06.2020)

Sedmdesátá léta horroru přála a Burnt Offerings je toho dalším důkazem. Od počátku mistrně budovaný příběh rodiny, která si na léto pronajme starobylé sídlo, se kterým není všechno tak úplně v pořádku, originalitou zrovna nezáří. Ale ono to vlastně vůbec nevadí, protože v tomhle kousku jde hlavně o atmosféru, která každou vteřinou houstne a houstne. Občas ji protne nějaká ta infarktová situace, jejichž vrcholem je jistojistě závěr. V zásadě mě nenapadá, co bych filmu vytknul, možná občasné drobné zaváhání v i tak pomalém tempu, ovšem to není nic, co by mé nadšení zmrazilo. Strach zas jednou prostoupil mé rychle stárnoucí tělo. Doporučuji! (23.07.2009)