Budjenje pacova
Prebudenie krýs
Rats Woke Up, The
Obsahy(1)
Stalinista Velimir se za dob Titovy Jugoslávie jednou postavil na nesprávnou stranu a od té doby se musí protloukat jako výrobce kravat. Rád by svoji nemocnou sestru poslal na zotavenou k moři, ale nedokáže sehnat dost peněz a zároveň se nechce zaplést do ničeho ilegálního. Jeho bídu a zoufalství ještě zvyšuje každá ztracená šance na společenský postup. Až když se zamiluje do dívky ze sousedství, stoupne mu sebevědomí a rozhodne se změnit svůj ubohý život. Ale to není nijak snadné.
Film Probuzení krys vytváří svéráznou směs tragické rezignace a komiky a proto také představuje vynikající výpověď o určitém historickém období. Snímek vyniká temnou atmosférou, se kterou bez příkras zobrazuje odvrácenou stranu jugoslávského socialismu – zchátralé ulice, bělehradské skládky, všudypřítomný nepořádek a mravní špínu.
(Camac)
Recenze (11)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Absolutně bezchybný snímek, který mě tedy zaujal, přesvědčil a zcela uchvátil. Příběh bývalého srbského stalinisty, který v roce 1948 neuměl změnit kabát a nyní - šedesátá léta - balancuje na hranici bídy, nabízí opravdu nesmlouvavý, opravdový pohled na socialistickou realitu té nejšerednější každodennosti. Tenhle představitel jugoslávského černého filmu - to není žádný elegantní noir, to je černý film, jakožto film plný špíny, přízemnosti, ubohosti - té pouliční městské, ale především té mravní, usídlené hluboko v srdcích nejen hlavního hrdiny, či snad antihrdiny - je tedy jedním z nejpůsobivějších, ovšem přesto velmi reálným vylíčením zoufalé bezcílnosti, životní prázdnoty, duševní zakrslosti člověka, který je poznamenán vývojem, jemuž sám nerozumí, ovšem jemuž zřejmě zdatně sloužil svojí polovičatostí a nedostatkem odhodlání. Ano takových krys se potulovaly socialistickými luhy a háji spousty. Nepřipomenout nelze taky estetiku filmu, není tam jediný záběr, který by nenabízel rozklad, špínu, nepořádek - mnohdy přímo koncentrovanou ošklivost. Skvělý ilustrativní i výpovědní snímek. ()
Realita bežného sveta režimov, hlásajúcich vrcholné oslobodenie bežných ľudí. V skutočnosti ich zasúva do bezútešnej atmosféry ošarpanosti, nefunkčnosti a zmaru. Zúfalstvo kvapká takmer z každého políčka tohto filmu. Je zreteľné nielen vo vzhľade budov a ulíc, ale rovnako aj v nedôverou presiaknutých vzájomných vzťahoch. Nik poriadne nevie, kto za koho kope a koho má za sebou. Strach a špina. Na opravu ufúľaných budov a kvapkajúceho vodovodného kohútika každý kašle, ale zabíjanie potkanov sa považuje za hrdinský čin, riešiaci mnohé z nahromadenej frustrácie. Pošmúrne podobenstvo sa odohráva v rámci príbehu exfuncionára, ktorý v minulosti azda patril k nadšeným budovateľom deziluzívnej všednosti. Po vylúčení z verchušky sa na vlastnej koži stretáva s realitou hlásaných hesiel v každodennom prežívaní neprivilegovaných. ()
Som vďačný za každý film z bývalej Juhoslávie, či súčasných štátov tohto bývalého zväzku. Tento však bol prikrátky na silný príbeh a aj keď scény sami o sebe mi pripadali ako tak zaujímavé, filmu ako celku nemôžem dať viac ako priemerné tri hviezdy. Kvalita filmu odvysielaného na STV2 bola fakt strašná, tak na úrovni filmov z 30-40 - tych rokov alebo grotesiek z čias nemého filmu. 60%. ()
Bezcílná černobílá nuda plná ošklivých herců v ošklivém prostředí. ()
Syrová autenticita socialistického marasmu. Společensky zdeformované charaktery a tragikomické osudy bezvýznamných figurek přežívajících svou dobu. Jejich hodnoty se ztrácejí v pavlačové politice, šíří mezi sebe strach i nenávist, zde není možné nikomu věřit. Na druhé straně je zde prostor i pro radost, milování, či starost a obavy o osud druhého. Vždyť všichni chtějí málo - dlouhou dovolenou u moře. Jugoslávská nová vlna bez jakéhokoli obalu s perfektní atmosférou a skvělým herectvím. (Challenge Tour 2015) ()
Na Prebudenie krýs sa napriek tej všadeprítomnej špinavosti prekvapivo dobre pozerá. A to ešte aj navzdory tomu, že pokiaľ si neprečítate vopred obsah, nemusíte sa v deji vyznať. Nie je to totiž ten film, ktorý vás uchváti dejom, ale skôr atmosférou doby, ktorá je zobrazená ako prostredím, tak charaktermi ľudí. Hlavná postava pôsobí trochu komicky, rád si to rozdá s ľahšími dievčatami, rád si vypije a stále sa niekoho pýta, či nemá požičať peniaze. Asi sa nejedná o vrchol juhoslovanského spoločensky kritického filmu, ale ako názorná ukážka kinematografie tejto krajiny 60tych rokov za pozretie stojí. Najmä, ak máme s čím porovnávať v podobe našej novej vlny. ()
Škodolibý a nekompromisní film, který nedává nic zadarmo a snad proto je tak nenápadně přitažlivý. Špatná obrazová a zvuková kvalita, ve které byl vysílán, paradoxně tento dojem ještě posiluje. ()
Rád se připojuji k hodncení všech svých oblíbených uživatelů. Velimir Bamberg (s přízviskem Rattolino) žije nepříliš nadějný život v zanbedbané části Bělehradu, zanedbané snad až přes míru, a to co minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Pak se objeví láska, která veškerou nuzotu vnitřního i vnějšího prostředí ruší. Ta pak ale odejde, uteče i s penězi, a všechno je je ještě horší než předtím. Rattolino se probouzí do nového dne a své existenční (existenciální) zhnusení, úzkost, ale i svobodu musí prokázat znovu. Film má neuvěřitelný spád od samého začátku až po samý konec.... Nejspíš trpím chorobným (tj. bezdůvodným) přidružováním písniček k některým (lepším) filmům: Dneska to byla Simonova "Graceland": She comes back to tell me she’s gone / As if I didn’t know that / As if I didn’t know my own bed - Vrátila se, aby mii řekla, že je pryč / jako bych to nevěděl / jako bych neznal vlastní postel... ()
Tak toto nie. Balkánska tvorba mi býva trochu cudzia, ale toto už bolo príliš. Nepríjemné napohľad aj na pocit. Asi aj tá hrozná nekvalita obrazu aj zvuku bola schválna, lebo koncom 60-tych rokov nebolo možné prirodzeným spôsobom natočiť taký zlý obraz. ()
Z tohoto filmu si pamatuji jen ty zablácené ulice, špínu a prach, v nichž se pohyboval hrdina. Poválečná Jugoslávie, v níž se více než v kterékoliv jiné socialistické zemi prolínaly značné pozůstatky kapitalistických vztahů, byla právě díky tomu zemí dvojí tváře. Na jednu stranu se rozvíjel dosud zcela chybějící průmysl, ale stagnovalo zemědělství a zvláště vesnice zůstávaly velmi chudé. Chyběla řada sociálních vymožeností, která byla v jiných zemích. A za těchto podmínek se odehrává příběh, v němž se člověk, který nemá sílu postavit se na vlastní nohy dostává do pozice vyděděnce. Na mě působil příběh depresivně, nereálně, jedna hvězdička. ()