Dům voskových figurín

Vincent Price opět neskutečně vládne a vevodí celému filmu v jedné ze svých nejlepších a nejlépe napsaných rolí. Dům voskových figurín by ale tentokrát naprosto s přehledem absolutně fungoval i bez něj, protože tohle je fakt kvalita, o které není třeba diskutovat. Má to naprosto luxusní režii (to 3D fakt muselo být fajn) a atmosféra je naprosto neskutečná, hudba výborná. Spoustu Priceových filmů jistě časem zestárlo, ale o tomhle to ani trochu neplatí, protože i dnes je to naprosto fantastická podívaná. která opravdu ani chviličku nenudí a jejíž každý dialog je neskutečně strhující. A ty sochy byly fakt výborné, mistrovská práce. Přítomnost Charlesa Bronsona je nesmírně zajímavá. Odmítám nazývat tento film béčkem, protože jím téměř určitě není. Náramná lahůdka a navíc nezapomenutelná (a nejen díky Vincentovi). 90%. (24.02.2018)

Dnes již klasický horor s famózním Vincentem Pricem v roli geniálního umělce (Henry Jarrod) o muzeu, v němž figuríny z vosku vypadají jako živé. Precizní výtvarná stránka a děsivý požár hned zkraje. Když si člověk uvědomí, že žádné pixely, nýbrž skutečný oheň ve studiu, tak cítí lehké mrazení. A vždy mi vytane na mysl scéna z Dobyvatelů ztracené archy. Jarrodovým mistrovským kouskem byla figurína Marie Anoinetty, která při požáru vzala za své. Když spatří krásnou Sue Allenovou, okamžitě ví, jakou podobu jeho nová figurína bude mít. Sue přistoupí na žádost stát se modelem, ale netuší, jaké má Jarrod úmysly. Směrem k závěru děj graduje, napětí se stupňuje. Ostří gilotiny se hladově zablýskne a ve sklepení se vaří lázeň vosku. Stále výborné, a tak hodnocení ponechávám. (21.02.2023)

Voskový horor v toku času.¬         Povídka (novela?) ve své době úspěšného amerického scénáristy z New Jersey Charlese Beldena o muzeu voskových figurín byla zfilmována třikrát.¬                 Filmový přepis z r. 1933 zrežíroval pod názvem Mystery of the Wax Museum maďarský Američan Michael Curtiz, tento počin odpovídá průměrné kvalitě snímků té doby a není ničím překvapivý, lze také říci, že možnosti skryté v námětu z daleka plně nevyužil.¬                 O dvacet roků později následoval House of Wax v režii rakouského Američana André de Totha, který se původního filmového přepisu držel téměř do slova, při čemž jako jedinou přidanou hodnotu k filmovému přepisu z r. 1933 můžeme vytknouti magickou postavu "gotického" herce Vincenta Priceho v hlavní úloze. (Vedlejší postavu, pomocníka, hraje známý "westernový" herec Charles Bronson, kterému bylo v době natáčení něco přes třicet roků; jeho proměna od této doby do doby natáčení westernu 'Tenkrát na západě' je téměř neuvěřitelná.)¬                 Posledním přepisem je House of Wax z r. 2005 režírovaný Španělem Jaumem Collet-Serrou (známým nejspíše ve spojitosti s hororovým dramatem 'Orphan' z r. 2009). Tento přepis má společné s původní předlohou Beldenovou pouze voskové figuríny. Provedení odpovídá zcela současnému hororu "po španělsku" plus komerčně pojatým scénářům současnosti, z čehož vznikla poněkud nesourodá záležitost: chabý scénář je držen vysokou invencí režisérovou na úrovni slušné podívané.¬                 Můj soud v obecné rovině o kvalitě jednotlivých zpracování Beldenovy povídky zní "kvalita přibližně stejná u všech tří zpracování, vždy slušný průměr". K nízkému hodnocení přepisu z r. 2005 nepřihlížím, považuji jej za nepřiměřeně odsuzující, neboť chabý scénář je vyvážen viditelně "hororovějším" zpracováním oproti starším přepisům. (01.06.2019)

Ke škodě tomuto filmu je jediná věc - a to, že chybí jakýkoli prvek překvapení. Od začátku všichni víme, jak to dopadne, co je tam za tajemství a v čem je ten vtip. Je to lehce naivní, snadno předvídatelné a se záplavou klišé nejen své doby. A k mínusům ovšem zařazuji všechny vystupující herečky: nesympatické, ošklivé a protivné. Ale stejně to všechno je úplně jedno, když je tu Vincent Price, okouzlující a démonický sochař. Už to samo stačí na slušný film. K tomu trochu napětí, pár hororověji laděných scén, sem tam vtípek pro tehdejšího návštěvníka kina, a výsledkem je moc příjemná záležitost, co by se neztratila ani u Hammeru. Lituju jen jediného - že v této době bylo stále nemyslitelné, že by "zlo" zvítězilo nad "dobrem". Vincent by si to zasloužil. (21.03.2014)

Toto bola moja štvrtá návšteva filmového domu voskových figurín. Prvý krát som tam nahliadol ako teenager. Bolo to vo filme "Voskové múzeum" z roku 1988. Veľmi to vtedy na mňa zapôsobilo. Takže som sa ihneď vrhol na "Voskové múzeum 2". Z toho som však už nebol taký nadšený. V roku 2005 som sa vybral na premiéru snímku "Múzeum voskových figurín". Z kina som odchádzal sklamaný. No a teraz som si pozrel "Dom voskových figurín" z roku 1953. Je to starý, klasický horror s výbornou atmosférou a skvelým Vincentom Priceom v hlavnej úlohe. Som nadmieru spokojný. **** (28.08.2016)