Sedm statečných

SEDM STATEČNÝCH je snovým příběhem každého mládí - jinošského i dívčího. Jakkoliv je asi zřejmou pravdou, že japonská Kurosawova předloha stojí umělecky o poznání výše, americký remake rovněž není chudý na hvězdné momenty. Už sama myšlenka filantropních kovbojů-pistolníků, snažících se pomoci strádajícím peónům-mexickým rolníkům, sužovanými kreolskými bandity, je nevšední. Z triviálního westernového zabarvení však vybočuje i důsledné prokreslení individualit nejen spasitelských mužů Divokého Západu, ale i jejich protihráče Calvery a nejednoduché tváře vysávané vesnice. V tomto ohledu získávají STATEČNÍ minimálně jeden rozměr navíc: poselství skutečného mravního přístupu k životu, schopnost rozeznat pozlátko zdánlivě nevšedního toulavého života od tvrdé dřiny na půdě, která je jedinou zárukou hodnot a skutečné práce. Toto zdánlivě "sockovské" klišé je živé - mysli si o tom kdo, co chceš - i dnes. I dnes je také nepodplatitelným zrcadlem naší skutečné povahy, rozmezí mezi rádobydospělým prožíváním a skutečnou lidskou zralostí a odpovědností. (23.05.2011)

Tak, když jsem se podívala na Sedm statečných poprvé, byla jsem uchvácena. Někde vzadu v hlavě přitom zůstával malý osten, že něco mi tam přece jenom nevoní, nebo by se mi líbilo udělané jinak. Teď, poté, co jsem viděla i Sedm samurajů, už přesně vím, co to je. Je to ta žoviální melodramatičnost, prezentovaná dokonale závěrem. Upřednostňuji chladnou tragičnost originálu. (09.04.2009)

Jeden z mých nejoblíbenějších westernů. Když jsem ho viděl poprvé, byl jsem nadšen. Skvěle vymyšlený scénář s výborným hereckým obsazením (výjimeční jsou především obě hlavní postavy na straně dobra a zla). Nejvíce mě mrzelo, že jich ze sedmičky tolik padlo. Spolu s filmy o Vinnetouovi je tento film řazen na vrchol mého žebříčku westernů. Když už to člověk vidí po třetí a po čvrtý, je jasné, že film své kouzlo ztrácí, ale v tomto případě si nikdy nenechám v televizi ujít sedmičku statečných. 95% (23.12.2007)

Když se nudím, když jsem smutná, když chci slyšet krásnou starší angličtinu, když se chci podívat na opravdu dobrý film bez jediného hluchého místa plného hereckých hvězd, pak si pustím 18 let starou nahrávku na VHS. 7 statečných byl první film, který jsem viděla v angličtině a naučil mě životně důležitá slovíčka, jako počítat do tří a WHY. A ještě celou větu: "I don´t know". Ted už se nemusím dívat ani na ty titulky. Každý herec je na svém místě, všechny postavy jsou charismatické a nápadité. Nevím co bych měla dodat kromě klasických přívlastků, jako super, úžasný, nejlepší western atd...Jsem ráda, že tento film mám v původním změní, protože dabing se nepovedl. A jsem ráda, že se na tenhle film nejspíšnikdy nezapomene. Jak by taky mohlo :-) (31.10.2008)

7 / 10 Jasne vyprofilované dobro a zlo, naivita vo všetkých svojich formách a tvaroch, ostrým vetrom vykresaná príroda amerického stredozápadu, veľké činy, morálne ponaučenia, duchovná čistota prostého, pracujúceho ľudu, povinný happy end; prepis Kurosawovho originálu je uvarený výlučne z tradičných westernových ingrediencií, výsledkom čoho je dnes už klasický, žiadalo by sa povedať až reprezentatívny zástupca žánru. Bohužiaľ, napriek všetkým očakávaniam, nemôžem povedať, že by som bol Sturgesovým dielom nejako zvlášť unesený. Nepopieram jeho nesporné kvality a ani nechcem podrývať jeho kultový status, no príbehu o priateľstve, oddanosti a vzbure v mojom prípade citeľne chýbal akýsi tretí, nefilmový rozmer – neviazali sa mi naň žiadne dojemné spomienky z detstva, nestratil som počas jeho sledovania panenstvo, nevidel som ho ani na veľkom plátne v pompéznej atmosfére kina, ani pod šírym nebom za sprievodu cikád. Takto vytrhnutý z diváckeho kontextu, obnažený a odhalený, nestál predo mnou legendárny epos, ale len obyčajný, takmer päť dekád starý snímok, ktorého vzhliadnutie určite neľutujem, no do môjho srdca sa zlatým písmom zapíše len ťažko. (02.07.2006)