Murphyho zákon

Průměrná bronsonovka 80. let s dobrým scénářem, ale utahanou režií. Poldovi Jacku Murphymu utekla žena s jiným, vzápětí je na něj záhadným zabijákem hozena její vražda a vedle onoho zabijáka a policie po něm jde i mafián, kterému Jack zastřelil bráchu a navíc má na krku prostořekou zlodějku aut... Teoreticky se tedy divák nemá šanci nudit, ale Thompsonovi to stejně nestačí a film se vleče, akce je poskrovnu a není to ani zdaleka taková prča jako PŘÁNÍ SMRTI III nebo VĚCI, O KTERÝCH SE NEMLUVÍ. (26.04.2009)

Choze pise ze ide o priemernu bronsonovku druhej polky 80. rokov - nesuhlasim. Podla ide o plany film, vo svete to nikdy nic neznamenalo, kult ani nahodou. Presumelo to bez divackeho zaujmu a po X rokoch od natocenia uz vlasne ciry podpriemer. Da sa to zhliadnut len ako doplnenie reziserskej tvorby J. Lee Thompsona . 0 % (08.12.2018)

Veskrze průměrná a navíc plytká kriminálka. Bronsonovi to v sedmdesátkách slušelo o dost víc. Za prvé byl mladší a jeho role uvěřitelnější. Za druhé doba přála nekompromisním mlčenlivým hrdinům a filmům se syrovou atmosférou, v nichž byl jako doma. O dekádu později je to stále ten neohrožený drsňák s charismatem až na půdu, ale on působí jako relikt starých časů. Režisér si toho byl vědom a pokusil se jeho postavu trochu přizpůsobit. Přidal k němu sotva dospělou parťačku aby ho trochu omladil, a navíc jí dal do vínku drzost a nedostatek respektu. Chudák Bronson musí snášet nadávky, na které by se v jeho starších filmech nezmohl ani sebevětší opovážlivec. Murphy's Law díky tomu lehce sklouzává do (ne)chtěné parodie. Potenciál dvojice i tak zůstal nevyužitý. Až na závěrečnou přestřelku v Bradbury Building jde o lehce zapomenutelnou akční detektivku. (22.08.2012)

Povedené a takové konzistentní akční krimi se sympaticky zvládnutým thrillerovým nádechem.  Postava  toho "skutečného pachatele" zmíněného v obsahu opravdu baví a je jako rovnocenný Bronsonův antagonista vlastně i hodně zajímavá.  Bronsonovo zachmuřené neherectví tu svěžím způsobem doplňuje dnes pozapomenutá zajímavě "nehezky přitažlivá" hvězdička osmdesátých a devadesátých let Kathleen Wilhoite, a tak je tahle nesourodá prima dvojka slídilů mnohem zajímavější než kdy byl Bronsonův osamělý mstitel.   Závěrečné zúčtování v domě z Blade Runnera pak ale ultimátní čistě bronsonovskou záležitostí, tak jak ho máme všichni rádi. (21.11.2023)

V 80. letech to byl můj oblíbený film. Jeho přitažlivost spočívá v nezvykém ústředním duu, tvořeném drsným stárnoucím policistou - alkoholikem, a neméně drsnou mladičkou punkerkou. Náhoda svede tyto dvě svérázné existence dohromady, aby společně pátrali po sériovém vrahovi. Kdybych byl filmovým producentem, možná bych v tomhle případě uvažoval o remaku. [Nejdříve bych samozřejmě natočil definitivní verzi Carmilly, o to nemějte strach. Pak bych si střihl alternativně historický film o černošských nacistech za 2.světové války, a teprve potom by přišel na řadu Murphy.] Druhého Bronsona bych sice nesehnal, ale určitě bych se snažil ještě více vyždímat z potenciálu, který v sobě má nesourodá dvojice hlavních hrdinů. A taky bych radikálně změnil závěr. Ten jediný mi totiž na (původním, hehe) Murphyho zákonu vždycky vadil. (25.08.2007)