Hrstka statečných

Je těžké nazývat tento film válečným. Parta chlapů v čele s manekýnem Sinatrou chvíli předstírá boj v kašírované džungli, aby se pak děj přenesl do opulentního světa večírků, při kterých Lollobrigida nosí nejnovější kostýmky konce padesátých let. Následně Amíci slaví uprostřed džungle vánoce jako kdyby se ocitli v Las Vegas. Tak odbytá akce se jen tak nevidí - při nočním přepadu dokonce dva náklaďáky stojí přesně paralelně, takže z toho zadního střílejí na nepřítele přes ten první! Sturges za to nemůže, protože tady rozhodoval Sinatra, který nejen že nesnesitelně přehrává (ty morální dilemata!), chodí po celý film vymóděn (ten klobouček!), ale vúbec nefunguje milostná linie (taky proto, že Gina by se měla jen koupat a co nejméně mluvit). Povedla se mu jen jedna věc - vyměnil Davise jr. za McQueena, který si ve scéně před hotelem ukradne celý film pro sebe. Hvězdička za film, hvězdička pro Steva. (13.10.2010)

Zní to nemožně, ale Sturges natočil špatný film, nudný, roztahaný, je v tom trochu politiky, trochu romanticky, občas někdo vystřelí, dohromady to dává pouliční směsku, která k tomu ještě kulhá. Sinatra svým výkonem ještě podráží nohy filmu. Naopak obrovské a podařené plus je menší role pro McQueena, ten za svých 5 minut na scéně zůstane v mé paměti, nic jiného si z filmu pamatovat nechci. (14.10.2012)

Válečný snímek je sice ve znamení hvězd, jakými jsou např. Frank Sinatra, Steve McQueen, Charles Bronson či italka Gina Lollobrigida, pro kterou se jednalo o hollywoodskou prvotinu, ale je v podstatě příkladnou ukázkou faktu, že i tak se nemusí jednat o fenomenální film. Námět o výcviku několika obyvatel Barmy pro boj s Japonci sice není nezajímavý, ale děj příběhu je značně jednoduchý a svou romantizující vložkou spíše krapet nudící. Lze si všimnou, že ani tento snímek se neobešel bez scény večírku bohaté smetánky, který se ve své době používal snad v každém žánru. Nic proti ničemu, nakonec proč ne, ale zrovna tady to jasně dává najevo nedokonalost scénáře, neboť bez této scény by byl snímek o hodně kratší. Mnohé aspekty postav v jejich charakteru a dějové pozice nebyly využity do hloubky své podstaty, čímž jejich přítomnost spíše vyznívá jen jako nutná přítomnost do počtu. Že byla romantická etuda svěřena zrovna Sinatrovi nijak nepřekvapí, ale přítomnost Giny Lollobrigidy vcelku ano. Jak bylo výše zmíněno, jednalo se o její první hollywoodský film, avšak že se zrovna jedná o tento se tento skutek nejeví jako zrovna šťastný nápad. Na válečný film v pozici civilní ženy je v centru dění až moc často, což dané pojetí spíše kazí. A to právě v onom romantismu. Ze snímku to vytváří značnou obyčejnost, která nenadchne a má nemalou potíž po divácké stránce oslovit. Stopáž dvě hodiny? To je div, že se to vůbec podařilo takto natáhnout. (05.11.2021)

Tohle byla teda kravina a zrovna od Sturgese bych to nečekal. A tak si u 60 let starého filmu trochu zaSPOILuju. Skupina amerických vojáků pomáhá domorodcům v Barmě proti Japoncům. Člověk se těší na kulantní válečnou záležitost po první akci, jenže velitel Sinatra se zvedne a jede na dovolenou do města. Zde zažívá různá veselá dobrodružství a tak dlouho otravuje a dobývá Ginu Lolobrigidu, která ho odmítá, posílá k čertu, až ji nakonec sbalí. Dneska byl to byl stalking, nebo metoo. Pak se opět ocitneme v džungli a po jednom přepadení zpět v nemocnici, kde proběhne komediální scénka s jídlem a Sinatra, který si to rozmyslel Lolobrigidu odmítá. V tuhle chvíli to bylo něco mezi odpadem a 1*. Lolobrigida je nijaká, Sinatra je nijaký, neskutečně se to táhne a nesmyslně skáče sem a tam. Pak se to zázračně zvedne, přijde perfektní noční útok na tábor a trestná výprava, která má zajímavé politické následky. Ten konec byl fantastický, akce slušné, ale jinak neskutečně pitomý film a víc než 2* ode mě nedostane. PS: Bronson tu má štěk, McQueen trošku větší šťěk. (23.12.2020)

Nepřipadá mi to odbyté, jen prostě nemám rád filmy o válce v jihovýchodoasijské džungli (Četu považuju za jeden z nehnusnějších filmů, co kdy byl natočen). Přestože tady nejde o Vietnam, ale bojuje se za druhé světové války. Hlavní devízou byly modré oči (skvělé barvy Technicoloru, jako vždy příjemně přesaturované) Franka Sinatry a slušivý výstřih Gini, té ku*vy, co ve známé povídce z dílny Šimek&Grossmann visela na zdi vedle Husáka. Frank však hrál v lepších filmech, a Lollobrigidě to tady zase tak moc převratně nesluší. Dějově poněkud plytké, ke konci jsem se v angličtině už ztrácel, a bylo nutno použít české titulky. (13.10.2009)