Cestující v dešti

Trautenberk říkávál, že to kyselo je moc kyselý, a já říkám, že ten film je moc umělý. Pokud točíte psychologický thriller, tak byste měli v maximální možné míře dbát na hodnověrnost psychologie postav a propracovanost jejich charakteru. Tohle je od začátku až do konce vystavěné na efekt a jak už napsala moje oblíbená uživatelka Aelita, strašně manýristické. Póza čiší z většiny scén. Tam, kde by mě ta hra na kočku a myš měla napínat a lákat svým rafinovaným závěrem, tam mi byla s postupujícími minutami čím dál víc protivná a nudná. Rozmýšlel jsem se mezi dvěma a třemi hvězdičkami, ale snímek s tak vysokým hodnocením moji pomoc nepotřebuje. Marlene Jobert a Charles Bronson jsou zajímaví ani ne tak jako postavy, které hrají, jako spíš skutečné hvězdy, kterými oprávněně ve své době byli. Kdyby si tak režisér nehrál na velké umění a natočil klasickou kriminálku bez těch rádoby psychologizujících kudrlinek, mohlo to slušně fungovat. Celkový dojem: 45 %. (31.10.2012)

"Love, love." Ještě nikdy mě neznělo slovo "love", natož dvakrát za sebou, tak krásně, jako z úst charismatického chlapa Charlese Bronsona, který tak oslovoval křehkou krásku Marlène Jobert, do které jsem se asi zamiloval. Film který má v sobě plno tajemství a nevyřčených pravd je napínavý do posledního okamžiku. Je to jeden z těch mála skutečně silných příběhů, který sice skončí na obrazovce, ale ještě dlouho, předlouho pokračuje v naší mysli a to i díky nádherné hudbě mistra oboru Francise Laie. Film s velkým F a s hereckými výkony z kategorie nadstandartních doporučuji pustit ve večerních hodinách, tma je totiž velkým přítelem pro ještě větší prožitek z této filmařské dokonalosti. (12.08.2008)

Velké zklamání. Na film jsem se podíval kvůli zajímavé synopsi a hlavně kvůli mému oblíbenému herci Charlesi Bronsonovi. Film je velmi nudný a navíc zbytečně dlouhý. Přišlo mi, že se nějaké motivy trochu opakují. Také nevím, co by na filmu mělo být psychologické, natož napínavé. Zajímavé bylo házení ořechů. (07.06.2016)

Na tenhle tip jsem narazil během čekání na večeri v Lomnici předtím, než jsme si pustili 'È stata la mano di Dio' a jsem rád, že jsem si zase po čase dal něco s Bronsonem. (...) Mellie je znásilněna a jelikož je násilník jaksi tydýt a čiluje i poté v domě oběti (ve sklepě), Mellie neváhá a oddělá ho brokovnicí (akt, který chce později zopakovat i vůči nevinnému muži) nicméně, poté se zbaví těla a chce v životě pokračovat, jakožto ženy umí magicky vytěsnit zodpovědnost, ale celý film má jaksi podprahově až mysteriózní ne ani tak nádech, jako spíš "tušení". V momentě, když už si Mellie (zkr. pro Melancholy, Melancholy that shoots you with a shotgun) "začíná zajíždět zpátky do svých kolejí" se na scéně objeví tajemný cizinec Charles Bronson (prime time, kterej je opravdu tajemnější než Hrad v Karpatech, protože člověk nechápe jaká je vlastně motivace jeho postavy, ani kdo to je), který ale zároveň působí, jaksi, že "ví všechno" (on tak ale působí vždycky, to je to jeho ultimátní sebevědomí) a začne se plést Mellie do života, klást otázky - ta popírá vinu a Bronson jakoby se celou dobu snažil jen k tomu, přimět ji k doznání, víc než cokoliv jiného. Mellie se tak snaží přežít pár dní bez manžela, od něhož se chce dočkat podpory (ačkoliv ji stejně sám podvádí, takže typické vztahové politikaření). Líbí se mi, že film působí jaksi "nedořečen" a hodně věcí v něm úplně nedává smysl... a údajně byl snímek vlivem na vznik 'Riders on the Storm' od The Doors, což pokud je pravda, je cool. Jiné, než jaké jsou klasické thrillery, Bronson chtěl později udělat i remake, ale sešlo z toho. (09.09.2023)

Asi jedna z nejlepších filmových "psychoanalytických" krimi. V sedmdesátých letech bylo módou zlo vysvětlovat odkazy na dětství přesně dle psychoanalytických pouček (v dnešní době je zlo ukazováno spíše jako iracionální síla), ovšem duši tomuto filmu dodává svěží a seběvědomý Bronson "léčící" submisivní Jobert opravdu netradičními metodami. Krimi je tady spíše odrazovým můstkem k úvaze o tom, zda se těmto ženám vůbec dá nějak pomoci či jen smutně sledovat jejich dobrovolně vybraný osud. (30.07.2012)