Cestující v dešti

Manýristická režie a ještě manýrističtější hra hlavní hrdinky, připomínající spíše éru němého kino než evropský film 20 let po neorealismu. Byl-li to pokus o umění s ambicemi na psychologismus ústřední postavy (dospívání ženy-dítěte přes macho-chlapy) a atmosféru "suspense" (stav napjatého očekávání, neurčitosti, nejistoty), dopadl nakonec jako klasický americký akční film v ten okamžik, kdy Charles Bronson začal kosit neschopné a hlavně neozbrojené bodyguardy. Jako komedie to bylo dobrý, takže za dvě. (21.10.2012)

Mám velmi citlivé zívací senzory a ty byly tentokrát v klidu. Což je fajn. I přesto, že člověk nebyl nikterak udýchán přílišnou akčností snímku, nemůžu mu upřít jisté noblesní napětí tak, jak to umí jedině Francouzi. Začátek byl výživný. Tedy alespoň pro mě. Přiznám se, že mě některé scény pobavily, což zjevně neměly, ale to přičítám době, ve které byl film natočen. I když ... kdyby Marlén s Čárlím chtěli, mohli se herecky vyřádit tak nějak celkově víc. Potenciál tady jednoznačně byl. Dále mi tady neseděly samotné vyšetřovací metody pana svalnatého plukovníka a jistá trucovitost Lav Lav. Až moc nevěrohodné, kuňha. No ale jestli to tak pan spisovatel a scénárista v jednom napsal, tak se tak asi lidé někde chovají, no. Ale dobré jinak. Příjemné pokoukání. (07.06.2016)

Atmosférou takový maličko netradiční Colombo ;-) Film si nezakládá na bolestnosti či tragédii - takové brutální přepadení zvládla Marlén vcelku velmi statečně - žádné psychodrama. Tuto francouzskou školu sice nedokážu pojmenovat, nicméně rysy jsou uchopitelné - vyber si zajímavé téma, zajímavou zápletku, zajímavé herce a také pěknou lokalitu a dané ingredience s jistým citem zpracuj ;-) (12.03.2013)

Pche, to je mi teda thriller - vždyť jsem u toho málem usnul nudou! Celý ten film mi přijde zmatený a děj skoro až pitomý, čert aby se vlastně vyznal v motivacích jednotlivých postav. Nemluvě o tom, jak pozoruhodně snadno se hlavní hrdinka oklepala z toho, že ji ve vlastním domě znásilnil bláznivej pošuk v punčoše na obličeji. Co jsem potom nepochopil vůbec, byly ty retrospektivní prostřihy do dětství hlavní hrdinky - WTF?! Navíc zrovna dvakrát nemusím Charlese Bronsona - ten chlápek je všechno, jenom ne charismatický - proboha. Co mě naopak k obrazovce připoutalo více než spolehlivě, byl každý záběr na Marlène Jobert - přesně pro tenhle typ zrzavých pihovatých holek mám slabost. Především kvůli ní nakonec hodnotím tak jak hodnotím, byť ten film podle mě nestojí skoro ani za ty 3 hvězdy. Mimochodem viděl jsem to v českém dabingu na ČT2, a strašně se mi líbilo namluvení hlavní hrdinky Sabinou Laurinovou - jako bych si teprve teď uvědomil, jak neuvěřitelně hezkej hlas vlastně ta holka má - na mou duši že jo! Chtěl bych ho poslouchat věčnost... jsem okouzlen. (21.10.2012)

To byla dvojka jak víno, roztomilá Jobertka a chlap dívčích srdcí tehdejší doby, Bronson. Neviděla jsem je už tak dlouho, že jsem si tenhle film vysloveně vychutnávala. To jiskření mezi nimi mně propálilo triko a nebo já propálila triko Charlesovi. Skvěle sehraná dvojice, kde se nedá určit, kdo byl tahounem, protože oba byli skvostní. A tak je dobře, že to nakonec skončilo, tak jak mělo, jiný end by k tomu ani nesednul a nebo by to pokazil. Opravdu to byl nadprůměr kriminálek své doby a já díky. Všiml jste si na konci jak jí řekl "kuře"? Tenkrát to byla Marlénina přezdívka, takže i to byla milá vsuvka. (17.07.2016)