Silvestr s dědou

Lubor Tokoš, kterého mám jako herce osobně rád, a Jiřina Bohdalová byli výborní. Bohužel trochu chyběla logika ve smyslu, jak je možné, když dcera pozvala dědu, že mu nedala adresu. Na druhé straně, řiďme se tím, že příběh se skutečně stal a tak není prostor pro otázky z důvodů, že to scénaristi nedomysleli. A rozhodně je to dobrý nápad na trávení Silvestra pro dnes již velmi nespolečenskou společnost 21. století. (30.12.2018)

Příjemná bakalářská povídka. Mě taky sídlišti přišly všechny baráky úplně stejné a to nejsem nijak stará. Jsem schopná zabloudit i v obchodním centrum, pokud jde o podzemní parkoviště. Klidně budu tvrdit, že mi někdo ukradl auto. Lubor Tokoš byl velmi dobře vybraný do role dědy z vesnice. Hezky mu to sedlo. Na takový Silvestr museli dlouho vzpomínat. (08.09.2020)

Přes jednoho starého pána se stmelí celý panelák. Alespoň poslední den v roce. Zkrátka, Nováků je hodně, a to se tak jednou sejde, že budeme svědky Silvestra s dědou, který si spletl číslo popisné. Jsou dva faktory, které mě nepustí přes vyšší hodnocení. Tím prvním je neohebný scénář, který vzdáleně navodí iluzi geniálního psavce, jakým byl Jaroslav Dietl. Ten by však na malém prostoru dokázal hotové divy. Zde se příběh v jednu chvíli stává dojemným, hned na to se odkloní směrem, který to předchozí konání postav hodí za hlavu, a vše vyvrcholí nesympatickým způsobem, kdy děda, co měl mít jednoznačné divácké sympatie, je nucen podle scénáře své dceři vrazit facku, ačkoliv to rozhodně nebyla její chyba, že její tatínek na rozlehlém sídlišti plném identicky stejných domů nenašel tu správnou adresu. Druhým, ne úplně příjemným faktorem byl Lubor Tokoš v roli dědy. Povídka měla stát na velké sympatičnosti této stěžejní postavy, ale Tokoš ho zahrál nesympaticky a absolutně nevlídně. Za sebe bych ho poslal do piče. Na jeho místě bych si dovedl představit třeba takového Ladislava Peška, jak by exceloval, případně jiného brilantního "figurkáře", jeho výkon u mě nevyvolal téměř žádné emoce, zvláště když se choval jak mrd. Pak je tady ještě slabší technické hledisko, jež se projevilo horším nasvícením scény a vrcholem byl mikrofon zvukaře v záběru. Poměrně nápaditý byl efekt "rybí oko", o který se postarala na televizní poměry netradiční kamera. Bakalářská povídka v sobě nese zřetelné stopy zkušeného režijního rukopisu televizního matadora Jaroslava Dudka, který sice tentokrát nebyl úplně v top formě, ale jeho režijní ostřílenost v této tvůrčí oblasti, je na výsledku znát. Mohlo se jednat o velice dojemnou povídku na motivy skutečné události s hluboce lidským vyzněním, přičemž zůstalo u jakýchsi nedotažených náznaků, a i když to bylo krátké, tak to ke mně neproniklo v té ideálně rozvrstvené hřejivosti. Tak jak je povídka krátká, tak v přibližně stejně krátkém časovém intervalu vyšumí z hlavy. A to je škoda. 50% (29.12.2014)

Dost hrozné. Chápu, že nebyly mobily, ale když má přijet otec z vesnice, asi bych ho logicky čekala na nádraží. Kdyby měl adresu, asi si všimne čísla popisného. Kdyby se neukázal v danou hodinu, jedu na policii. Kdybych se ztratila v cizím městě, volám policii. Kdyby to měl můj manžel tak těžce na háku, jako ten filmový, byl by to jeho poslední pohodový večer se mnou. Celkově nechápu chování lidí, jsou na sebe zlí, na konci nějakou násilně stmelenou akci považují za nejlepší večírek ever. No to fakt ne. Bakaláři celkově byli vždycky totálně mimo. (31.12.2015)

Bakalářská povídka Olgy Huskové v úpravě Jana Míky. Vhodně vybraný Lubor Tokoš ztvárnil postavu dědy přirozeně, stejně jako vypravěčka - zachránkyně Jana Štěpánková. Čertovký nápad s maskou pobaví. Velmi dobře jsou upravené dialogy i střih při čekání Novákových na dědu a při dědově hádce s "babou" Jiřinou Bohradovou. Celkově je počáteční staříkovo bloudění v panelákovém labyrintu smutnější a k tomu ladí i lyrická hudba Josefa Spitzera. Závěr vskutku silvestrovský:-) (30.12.2009)