Putování tučňáků

Mám rád přírodu,mám rád zviřátka, mám rád tučňáky pro jejich srandovní chůzi, ale ne zase natolik, že bych je musel sledovat 90 minut. Jenže.. Jenže když se něco povede, má to svoje osobité kouzlo, tak i já těch 90 minut rád vydržím sledovat ty „dvoubarevné“ postavičky a jejich „všední nevšední“ život. (13.11.2005)

Pri sledovaní hyperdrsných podmienok, v ktorých tučniaky žijú a ich až absurdne náročného rozmnožovania som si hovoril, že je vôbec zázrak, že sa dožili dneška. Úctyhodné dielo o úctyhodných tvoroch s čarokrásnou hudbou, skazený trochu poetickými monológmi a možno trochu nudiaci nehostinnou jednotvárnosťou prostredia. (23.04.2014)

Krasne na pohled. Uz samotna Antarktida a cele to ledove kralovstvi je uchvatne a tocit v takovych podminkach film musi byt neskutecne technicky narocne. Zvlast kdyz se jedna defacto o casosberny material, kdy bylo nutno tucnaky natacet dlouho, znova a znova, aby byl zachovany dojem pribehu, deje, ktery sice pomalu, ale stale jde dopredu. I kdyz se snimek zameruje jen na jeden druh tucnaku, je to opravdu pusobive, a cela ta jejich anabaze s dlouhou pouti, kladenim vajicek, chozenim pro potravu - je to az temer nerealna predstava, ze neco takoveho na nasi planete funguje, ze takto nektere druhy ziji. Obraz je opravdu perfektni, mnoho zaberu velmi detailnich, nekdy i smutnych, kdyz dojde na drsnou stranku tohoto prezivani v divocine. U nekterych scen mi bylo uplne jasne, ze se jimi nechali inspirovat tvurci obou dilu "Happy Feeta" - ba co vic, spis je uplne zkopirovali :) Jedine, co me iritovalo, byl cesky dabing, ktery se snazil o neco mezi shakespearovskym dramatem a infantilnim vecernickem (zvlast detsky hlas, kdyz se vylihnou mladata) - takze bych mozna doporucil orig. zneni. Koneckoncu ono to moc naucne neni, takze netreba cestiny na vnimani nejakych dulezitych informaci. To je sice trochu minus, ale holt je to jiny pristup, vic vizuelne a hudebne zamereny, nez maji klasicke dokumenty. [Oscar 2006 - Nej. dokument] (06.07.2014)

Instinktivní touha přežít, neskutečná síla mateřství a chladná estetika ledových chrámů - tohle když se spojí, ruku v ruce s hudebním podkresem, přesně padnoucím do nálady snímku, nemůže vzniknout nic jiného než působivý dokument, který stojí za zhlédnutí. Doprovodný komentář bych neodsuzoval, byl milý, příhodně osvětloval chování aktérů, snad jen OBČAS sklouzával k patosu na samé hranici snesitelnosti a ten dětský hlas mi byl převážně protivný. To ale nic nemění na tom, že v kontextu s jinými přírodními dokumenty tenhle patří mezi špičku, dokáže strhnout i dojmout. Příznivý kritický i komerční ohlas chápu. A musím se přiznat, miluju tučňáky!! :o) (19.11.2006)

Tučňáččí (no není ta tučňáččina roztomilé?) upovídaná (vidím, že styl "lidského" rozprávění někomu nesedne, ale je funkční a dětem se to líbí) rodinka a hodně sousedů v komparsu. Přestože všichni ve fraku, dávají nám jasně najevo, že ten jejich život není žádná slast. Život je jim jedinou hodnotou, nic jiného nemají, takže se podle toho k němu i chovají. A to člověka, jenž hodnotu života tak často tragicky uzurpuje hodnotami umělými, chtě nechtě musí dojmout a chytit za srdce. Věřím tomu, že mraky zde sejmutých screenshotů zaujmou čestná místa u postýlek nejedné holčičky. Ale upřímně, neznám snad nikoho, komu by se tato stvoření nelíbila (ti ptáci, ne holčičky). K průzračně čistému prožitku možná jen něco chybí, a to použití pouze instrumentální hudby, bez slov, ale to už tady kolem zaznělo. Například v Atlantisu Luca Bessona to s operním zpěvem fungovalo, ale taky to ozvučení Ericu Serrovi trvalo několik let, než byli všichni spokojeni. Zde jde více o obrázky a skvělou kameru, než o dokonalou souhru všeho. Ach jo, stejně jsem si na tom něco našel. Ale i tak je to za pět. Za roztomilost. Kupodivu...ehm. (22.10.2005)