Nový svět

Terrence Malick je jeden z najpodivnejších režisérov súčasného Hollywoodu. Už v predchádzajúcej Tenkej červenej línii dokázal prevrátiť bežné poňatie vojnovej drámy úplne naruby, Novým svetom však cestuje na vlne svojich postupov ešte výraznejšie a ďalej než pri jeho predchodcovi. Príbeh o Pocahontas je zbavený aury legendy a na jeho pozadí režisér rozohráva stret civilizácií, jednej presvedčenej o svojej nadradenosti a jedinečnosti a druhej túžiacej po harmónii s okolitým svetom. Paradoxne práve teritórium onej vyspelejšej európskej spoločnosti sa topí v špine a problémoch spôsobených jej neprispôsobivosťou. Primárne je však film zameraný na postavy a ich vnútorný svet a tu je Malick ako ryba vo vode; prakticky celý film je portrétom troch postáv. Ich profilovanie dosahuje režisér najmä obrazom a vnútornými monológmi, ktoré sú však veľmi krátke (spravidla lne jednovetné postrehy). Divák si tak prostredníctvom obrazu dotvára postavy sám a táto účasť na ich tvorbe ho robí zainteresovanejším na ich vnútornom živote. Preto postavy Nového sveta pôsobia uveriteľne a plasticky. Malickove formálne postupy sú však buď – alebo, a tak budete buď skákať nadšením nad nádherou a funkčnosťou každého záberu hoci lístku či halúzky, alebo nadávať na vznešenú intelektuálsku nudu s podozrivo rušivým strihom a výbornou kamerou. Ja patrím do prvej skupiny tj. buď a skutočne by som rád našich distribútorov upozornil na to, že takéto filmy si skutočne pýtajú plátno (hoci len pre zlomok toho obecenstva čo príde na n-tý debilný CGI animák) a nie priamo DVD. 10/10 (02.05.2007)

Terrence Malick (jeho Thin Red Line je mimochodom mojím najoblúbenejším vojnovým filmom - zaujímavé myšlienky, krásna hudba, nápaditá kamera a celkovo mi pomalé poetické tempo úplne sadlo) natočil ďalšie sebe charakteristické dielo. Aké je?.. Prvá hodina je zaujímavá. Úvahy postáv nepostrádajú kúzlo a dobre sa počúvajú. Pekné sú aj zábery ručnej kamery a hudba od Jamesa Hornera. Herecké výkony sú tiež pozerateľné, i keď Pocahontas by som si vedel predstaviť aj krajšiu (za ženu by som si teda radšej zobral tú animovanú). Tu už však moja chvála končí. Ako film pokračuje, začína aj nudiť. Tempo je veľmi pomalé, dej neskutočne rozťahaný a monológy postáv sa začínajú opakovať. Film pôsobí ako neúnosne dlhý videoklip. Dej sa dlho nikam neposúva, dialógov je málo a tie básnické monológy idú časom neskutočne na nervy. Unavovali ma, neustále opakovali to isté (Kto si?, odkiaľ si prišiel?, niečo k nemu cítim, ľúbim ho matka? atď...). Motívy lásky, prírody, vojny, tolerancie a civilizácie sú síce zaujímavé, ale len zo začiatku. Ich repetetívnosť je neskonale nudná a po neustálom lyrizovaní som už mal chuť začať lyrizovať o celkovej ignorácii tohoto diela. Strih by som označil za zbrklý, je to taký zlepenec pekných obrázkov. Režisér pri natáčaní nepoužíva storyboardy, necháva sa inšpirovať až momentálnymi situáciami na pľaci a natáča čokoľvek, čo ho práve zaujme. Vidno to na tom strihu , keď je raz roztržka medzi veliteľmi a o chvíľu je zasa všetko bez vysvetlenia v poriadku. Takýchto scén je viac...........Ak by to bol dokument o panenskej prírode Severnej Ameriky z dielne Discovery channel, šiel by som s bodovaním vyššie. Lenže je to film, ktorý rozpráva určitý príbeh. Ako som už poznamenal - Tenká červená línia je skvelá. Toto ma však neskutočne nudilo a uspávalo. Buď budete unesení Millickovou genialitou alebo skôr unudení jeho rozvláčnosťou. Ja som proste skoro zaspal. 2 ** za hudbu a kameru. 45% Viac nie. (28.03.2008)

V mnohých komentároch pri snímku 1492: Dobytie raja som sa dočítal, že je tento "Nový Svet" lepším filmovým zážitkom. Nuž, každému podľa chuti, ako sa hovorí. Tých úvodných 30 minút aj dačo, zaobalených do romantickej balady, je doslova utrpením. Potom mi trvalo 30 minút, kým som si konečne nastavil hlavu správnym smerom, A HOP - polka filmu v komíne. Pokiaľ niekto očakáva dobrodružný film v pravom slova zmysle, treba trošku poskromnejšie. Pokiaľ ide o zaradenie do žánru "historický", tak potom len preto, lebo behajú s lopúchmi na cikuliach. No a pokiaľ niekto dúfa v drámu, tak viac jej ponúkne pojebaný Panelák v repríze. Na toto sa teda fakt odmietam pozerať 135 minút. Zabalené po polovici v strede prestrelky, ktorá ma teda už absolútne nijak nezaujímala, lebo kde nie je vôľa, tam nie je ani cesta. Stále sa to točí okolo nejakej Pocahontas, no Ja som dúfal v bádateľský snímok. Moja chyba .. (10.12.2021)

Vzhledem k tématu a příslušnému názvu filmu se dalo očekávat strhující, velkolepé, triky oslňující dobrodružství s monumentálními bitvami podpořenými hektolitry krve. To by ovšem nesměl režírovat Terrence Malick. Jeho tenká červená linie mě silně lezla na nervy. Filozofie a válka nešly tak docela dohromady. Ovšem tady to funkční je. Nový svět, nová kultura, noví lidé, sem tam nějaké ty vnitřní hlasy, láska velebená až do oblak (naprosto strhujícím a svojským způsobem) a kvalitní snímek je na světě. V žádném případě nuda. Kdo tohle tvrdí, je naprosto mimo. New World má neskutečnou poetickou sílu, která spolu s nádhernou kamerou vytváří neopakovatelně silný divácky prožitek. Zkratkovité vyprávění je věc výtečná. Alespoň nedělá režisér z diváků totální idioty a nechává trochu té kreativity také na nich. Prapodivný střih se dá odpustit a málo akce je naprosto pochopitelné. Obával jsem se zbytečně. (08.03.2007)

Přestože Terrence Malick točí v podstatě stále dokola o tom samém a jediném, jedna věc se změnila, Malick pomalu přestává točit pro diváky a začíná točit jen pro sebe. Je to v principu čirá lyrika, když předtím se jeho filmy daly považovat za vyhraněně lyricko-epické. Malickovy filmy do této doby byly o sdílení i sdělení, nyní tu ovšem zůstalo jen sdílení a opouštění epické složky je zjevnou cestou od diváka. Formálně je v Novém světě stále zřetelný Malickův úchvatný umělecký rukopis, jen se zásadně změnila teplota barev, teplé odstíny předešlých filmů (nejvýrazněji v Nebeských dnech) vystřídaly ty studené, zůstaly typické kamerové jízdy a vlnící se tráva, nádherná hudba, Malick stále promlouvá především silou obrazů než slov, vypráví pomalu, až meditativně a důležitým faktorem je u něj kontemplace. Přibyla ale melancholie a jakási emoční clona pramenící z hlubokého vnitřního smutku. Typickým prvkem je také komentář a vnitřní monology hlavních postav, přičemž přestává být důležité rozdělení na pásmo vypravěče a pásmo postav a vše se trochu slívá. Škoda až přespříliš rozvolněné stopáže a některých pasáží vprostřed snímku, kdy jsem se vysloveně nudil, bez nich bych byl opět fascinován. Fascinován nádherným příběhem o střetu civilizací, lyrickou skladbou o největším z citů, nadčasové a svým dobovým ukotvením tolik symbolické etudě o lásce, filmové milostné lyrice. Ta byla vpravdě nádherná, leč nemohu se zbavit dojmu, že sám autor by měl být trochu uvážlivější při volbě poměru délky a lyričnosti svého filmu... (10.01.2012)