Nový svět

Na tenhle film musí být nálada. Stejně jako Tenká červená linie od stejného režiséra byla hodně rozvláčným a pomalým filmem, i tento snímek si užijí hlavně diváci, kteří nechají jednotlivé záběry pomalu proplouvat svou hlavou. Doma jsem si v sedačce tedy udělal maximální pohodlí a celých 130 minut pro mne bylo velice příjemným zážitkem - dokonalá vizuální slast. Dalo by se říci, že jestliže sledování zelené uklidňuje oči, pak sledování filmů Terrence Malicka uklidňuje duši. Film má skvělou atmosféru, a bezmoc prvních kolonistů Virginie se mi již v prvních minutách zakořenila do podvědomí, jako bych útrapy prožíval spolu s nimi. O chvíli později již začne herecký koncert Colina Farrella a Q´Orianky Kilcher, který prostě nemá chybu. Těžko uvěřit, že hlavní hrdinka ještě ani nebyla plnoletá, protože jak její tělo, tak herectví tomu plně nasvědčují. Trochu více jsem pak čekal od Christiana Balea, ale na druhou stranu: dokonalý snímek jsem nečekal. Nový svět lze tedy doporučit všem mírumilovným povahám anebo alespoň lidem, kteří v sobě dokáží klid na dvě hodiny objevit. Nic pro akční fajnšmekry... (11.05.2009)

Akceptovat rukopis Malicka je trochu problém. Vše vsadil na éterickou řeč těla a domýšlení si a namísto striktního tahu směrem z komína vede diváka po obloucích, rozuměje po fasádě. A to doslova, ergo fenomenologicky, neboť ulpívá na povrchu (fasádě) věcí. Stačí říct jen tolik, že Farrell – v civilu snivec i buřič – zde vystupuje jako filozofující zbojník vypadnuvší z Andreje Rubleva razící myšlenku, že poznání ruší víru. (14.12.2007)

Nechtělo se mi věřit, že se jedná o hollywoodskou produkci. Dvě a půl hodiny se táhnoucí příběh je rozdělen do dvou částí - první o nečekané a o to silnější, zuřivější a romantičtější lásce, druhá o citu, který roste a vzniká z rozumu. To všechno na pozadí paneneské přírody snímané úžsnou kamerou a za doprovodu těžko popsatelné, éterické hudby. Oba mužští představitelé, tedy jak Farrell, tak Bale odvedli slušnou práci (hlavně Colin se svými temnými, osudovými pohldy bude pravděpodobně slavit úspěchy u dámské části obecentsva), zdaleka nejvíc pozornosti na sebe ale strhává mladičká (v době natáčení patnáctiletá) Q´Orianka Kilcher, která je nejen milá a pěkňoučká, ale dokáže vykouzlit i hodně procítěný výraz, čehož bylo třeba. Člověk se musí chtě nechtě podivovat nad způsobem Malickova vyprávění. Ten v něm totiž ponechává obrovské mezery, spoustu důležitých věcí a faktů (i o hrdinech samozných) nechává zahaleny, co se užití filmového času týče, skáče v něm bez upozornění klidně o celé roky... A hlavně - vypráví dlouze. Jakkoliv jsem tedy chrochtal blahem (Nový svět jsem viděl na velkém plátně v Hradišti) nad skvostnými záběry přírody, kdy slunce zlatilo celý obraz a do toho explodovala jedna z éterických klasických skladeb, pomalounký a křehký příběh mi zdaleka nenabídl tolik, abych se v některých pasážích nenudil. 70% (01.08.2007)

Terrence Malick je jeden z najpodivnejších režisérov súčasného Hollywoodu. Už v predchádzajúcej Tenkej červenej línii dokázal prevrátiť bežné poňatie vojnovej drámy úplne naruby, Novým svetom však cestuje na vlne svojich postupov ešte výraznejšie a ďalej než pri jeho predchodcovi. Príbeh o Pocahontas je zbavený aury legendy a na jeho pozadí režisér rozohráva stret civilizácií, jednej presvedčenej o svojej nadradenosti a jedinečnosti a druhej túžiacej po harmónii s okolitým svetom. Paradoxne práve teritórium onej vyspelejšej európskej spoločnosti sa topí v špine a problémoch spôsobených jej neprispôsobivosťou. Primárne je však film zameraný na postavy a ich vnútorný svet a tu je Malick ako ryba vo vode; prakticky celý film je portrétom troch postáv. Ich profilovanie dosahuje režisér najmä obrazom a vnútornými monológmi, ktoré sú však veľmi krátke (spravidla lne jednovetné postrehy). Divák si tak prostredníctvom obrazu dotvára postavy sám a táto účasť na ich tvorbe ho robí zainteresovanejším na ich vnútornom živote. Preto postavy Nového sveta pôsobia uveriteľne a plasticky. Malickove formálne postupy sú však buď – alebo, a tak budete buď skákať nadšením nad nádherou a funkčnosťou každého záberu hoci lístku či halúzky, alebo nadávať na vznešenú intelektuálsku nudu s podozrivo rušivým strihom a výbornou kamerou. Ja patrím do prvej skupiny tj. buď a skutočne by som rád našich distribútorov upozornil na to, že takéto filmy si skutočne pýtajú plátno (hoci len pre zlomok toho obecenstva čo príde na n-tý debilný CGI animák) a nie priamo DVD. 10/10 (02.05.2007)

Takové filmy jako točí Malick, nebo jaké točil Tarkovskij či Vláčil by snad ani neměly být recenzovány. Jejich zamýšlený efekt na diváka je zcela odlišný, než jaký má 99,99% procent ostatních filmů. Nejedná se o přímočaré odvyprávění příběhu, ale o mnohovrstevnatou, nelineární, meditativní pouť osudy několika postav, jež na diváka nepůsobí pouze při sledování filmu, ale zanechávají v něm, je-li k tomu přístupný, nesmazatelný otisk, který rezonuje v jeho mysli ještě po dlouho dobu. Příběh samotný není důležitý, důležité jsou přesahy a souvislosti v jakých se film odehrává. V Novém světě se přemítá nad vírou, láskou, či smyslem života. Témat se však dá najít mnohem více, protože film je nejdendnoznačně uchopitelný a jakmile je natočený, dá se říci, že žije vlastním životem a dá se vykládat na nespočet způsobů. Osobně jsem byl Malickovým vyprávěním okouzlen, byť zejména částí ve které je ztvárněn její vztah s Johnem Smithem. Druhá část je již méně zajímavá. Zklamáním pro mne je angažmá přeceňovaného skladatele Jamese Hornera, který zde opět vykrádá sám sebe, tentokrát Statečné srdce. Naštěstí zůstala většina jeho hudby nepoužita a namísto něj jsou ke slyšení nepoměrně propracovanější kompozice Richarda Wagnera a Mozarta, které přeci jen komplikovanému epickému stylu sedí mnohem více. Vzhledem k slabší, byť důležité druhé části, a Hornerovi tedy dávám jen čtyři body, i když si myslím, že u takového díla je jakákoliv hodnocení irelevatní. (08.08.2011)