Nový svět

Nejvíce asi zaujme nádherná vizuální stránka filmu a zvláštní atmosféra. Celkově má snímek tolik úžasných scén, že mi až tak nevadila ani dlouhá stopáž, ovšem při jednoduchosti příběhu by to mohlo být trochu kratší. Hudba James Hornera je opět jednou zase silně vykrádající jeho předchozí díla - nejčastěji jsem slyšel náběh ke Statečnému srdci nebo k Legendě o vášni a působilo to na mě spíše rušivě. (11.10.2009)

Nádhera. Malickův poslední film oplývá tak působivou poetickou silou, že jsem mu schopen odpustit i místama zkratkovité vyprávění, kdy je divák nucen si hodně domýšlet. Zatímco v ´Tenké červené linii´ mi promluvy hlavních postav k sobě samým někdy doslova vadily, zde mi, za asistence čarukrásných poetických záběrů přírody a lidí v ní, seděly jak prdel na nočníku a perfektně dotvářely plynutí příběhu. Malick rozdíly mezi anglickými přistěhovalci a indiány jen tak naťukává, nehraje si s historickými fakty, pouze vypráví příběh lásky, její síly, která je tu výrazně hmatatelná i bez použití sexuálních scén, pouze skrze vzájemného se dotýkání a střídmých polibků. Hornerova hudba, ruku v ruce s motivy od Mozarta a Wagnera, dokáže svou působivostí vyvolat husinu po zádech a herecky tu exceluje půvabná představitelka princezny Pocahontas, se svým drtivě okouzlujícím úsměvem. Tenhle film nepatří na monitory počítačů. Tenhle film PATŘÍ do kin, velevážení manažeři Warner Brothers!!! Jeden z nejlepších filmů roku 2005. (10.04.2006)

Atmosférické, pomalu plynoucí, dílo kde se vlastně nic neděje a přesto to jako celek funguje. Prostě klasický Terrence Malick, tak jak ho známe. Značný problém je ovšem ve stopáži, jelikož pocity, které Malick navozuje a téma, které zpracovává, mohl se stejným a vlastně i mnohem lepším výsledkem, vytěžit i v podstatně kratším filmu. (25.01.2007)

K filmům, usídlených v žánru "dobrodružný" či "historický" s dlouhou stopáží a s modrým hodnocením, jsem vždy zachovávala podvědomý lehký odstup a počáteční obavy. Nový svět byl jednou z výjimek, kdy jsem příliš neočekávala, a poté jsem byla více než potěšena. Osídlování neznámého území obývaného indiány je linie sama o sobě poněkud nevýrazná. Ovšem Colin Farrell a mě zcela neznámá Q'Orianka Kilcher, který byla dokonale krásnou indiánkou (nedokázala jsem si v této roli vzpomenout na žádnou herečku, která by zde seděla lépe) společně táhnou celý film. Svým příběhem, obdařeným krásou, něhou a láskou, utlačují možné viditelné i skryté nedostatky tohoto výpravného příběhu. Dalším okouzlujícím prvkem jsou myšlenky a slova pronášená Smithem a Pocahontas, jež splývají v působivý poetický zážitek. Jako poměrně závěrečnou postavou se objevil Christian Bale, v jehož každém úsměvu budu stále vidět ten zlomyslný a šílený úsměv Patricka Batemana. Jeho postavu jsem si příliš neoblíbila z důsledku mého skromného přání, aby Pocahontas skončila v objetí kapitána Johna Smithe, a jejich láska tak mohla být naplněna (jak patetické, ale v tomto případě zkrátka nemohu jinak). Nakonec došlo i na mé ronění slz. Příběh lásky na dvou zcela odlišných březích. "Láska. Máme ji popřít, když nás navštíví? Máme odmítnout dar, který dostáváme? Nic jiného neexistuje.", "Myslel jsem, že je to jenom sen. Tehdy spolu v těch lesích. Ale jenom to jediné byla pravda." (29.12.2009)

Terrence Malick je jeden z najpodivnejších režisérov súčasného Hollywoodu. Už v predchádzajúcej Tenkej červenej línii dokázal prevrátiť bežné poňatie vojnovej drámy úplne naruby, Novým svetom však cestuje na vlne svojich postupov ešte výraznejšie a ďalej než pri jeho predchodcovi. Príbeh o Pocahontas je zbavený aury legendy a na jeho pozadí režisér rozohráva stret civilizácií, jednej presvedčenej o svojej nadradenosti a jedinečnosti a druhej túžiacej po harmónii s okolitým svetom. Paradoxne práve teritórium onej vyspelejšej európskej spoločnosti sa topí v špine a problémoch spôsobených jej neprispôsobivosťou. Primárne je však film zameraný na postavy a ich vnútorný svet a tu je Malick ako ryba vo vode; prakticky celý film je portrétom troch postáv. Ich profilovanie dosahuje režisér najmä obrazom a vnútornými monológmi, ktoré sú však veľmi krátke (spravidla lne jednovetné postrehy). Divák si tak prostredníctvom obrazu dotvára postavy sám a táto účasť na ich tvorbe ho robí zainteresovanejším na ich vnútornom živote. Preto postavy Nového sveta pôsobia uveriteľne a plasticky. Malickove formálne postupy sú však buď – alebo, a tak budete buď skákať nadšením nad nádherou a funkčnosťou každého záberu hoci lístku či halúzky, alebo nadávať na vznešenú intelektuálsku nudu s podozrivo rušivým strihom a výbornou kamerou. Ja patrím do prvej skupiny tj. buď a skutočne by som rád našich distribútorov upozornil na to, že takéto filmy si skutočne pýtajú plátno (hoci len pre zlomok toho obecenstva čo príde na n-tý debilný CGI animák) a nie priamo DVD. 10/10 (02.05.2007)