Nový svět

Tento film jsem viděla poprvé před nějakými třemi, nebo čtyřmi lety, tenkrát jsem u něho usnula. Na filmy Terrence Malicka se člověk nemůže dívat jakýkoliv den, musí na ně mít opravdu náladu a už tak nějak tušit, do čeho jde. Poslední dobou jsem na Malickově vlně a tak jsem filmu dala druhou šanci, dobře jsem udělala. Nový svět je těžko uchopitelný snímek, nemá klasickou vyprávěcí koncepci, příběh je vyprávěn pomocí obrazů a občasných vnitřních monologů postav. Slovy se zde zbytečně neplýtvá. To, co jsem zažila během prvních čtyřiceti pěti a posledních patnácti minut se jen těžko popisuje. To byla zkrátka nádherná poezie, nevnímala jsem svět okolo a jen jsem žasla nad tou krásou, která byla přede mnou. Film plný nádherných myšlenek, to už je ale tak nějak v Malickových filmech pravidlem. Škoda té prostřední části, kde se toho možná Malick snažil zobrazit příliš, ale pro mě už tady vznikla jen klasická love story, kde už jsem úplně nedokázala všechno vnímat tak do hloubky, jak by to asi pan režisér chtěl. K dokonalosti mi ale chyběl vážně kousek. Jsem strašně ráda, že existuje režisér, který kašle na všechna pravidla, točí si po svém a vůbec neřeší diváky. Ještě radši jsem ale, že patřím mezi tu skupinu, která jeho díla dokáže řádně ocenit a dokáže si je vychutnat. (22.08.2011)

Sečtělý Terrence Malick mi rozhodně nikdy nepřišel extrémně pomalý. I přesto, že je plný nedořečeného, tak ale nejen působivý vnitřní monolog je divákovi, který se nebojí použít hlavu, pomocí k uchopení mnohovrstevnatého děje. Bezesporu inteligentní filmař několikrát nechá vzpomenout na svoje předešlé dílo (Tenká červená linie), opět objevuje krásu v jednoduchosti. Krásná hudba, kamera.. výprava, herci!! (25.08.2006)

Na tenhle film musí být nálada. Stejně jako Tenká červená linie od stejného režiséra byla hodně rozvláčným a pomalým filmem, i tento snímek si užijí hlavně diváci, kteří nechají jednotlivé záběry pomalu proplouvat svou hlavou. Doma jsem si v sedačce tedy udělal maximální pohodlí a celých 130 minut pro mne bylo velice příjemným zážitkem - dokonalá vizuální slast. Dalo by se říci, že jestliže sledování zelené uklidňuje oči, pak sledování filmů Terrence Malicka uklidňuje duši. Film má skvělou atmosféru, a bezmoc prvních kolonistů Virginie se mi již v prvních minutách zakořenila do podvědomí, jako bych útrapy prožíval spolu s nimi. O chvíli později již začne herecký koncert Colina Farrella a Q´Orianky Kilcher, který prostě nemá chybu. Těžko uvěřit, že hlavní hrdinka ještě ani nebyla plnoletá, protože jak její tělo, tak herectví tomu plně nasvědčují. Trochu více jsem pak čekal od Christiana Balea, ale na druhou stranu: dokonalý snímek jsem nečekal. Nový svět lze tedy doporučit všem mírumilovným povahám anebo alespoň lidem, kteří v sobě dokáží klid na dvě hodiny objevit. Nic pro akční fajnšmekry... (11.05.2009)

Takové filmy jako točí Malick, nebo jaké točil Tarkovskij či Vláčil by snad ani neměly být recenzovány. Jejich zamýšlený efekt na diváka je zcela odlišný, než jaký má 99,99% procent ostatních filmů. Nejedná se o přímočaré odvyprávění příběhu, ale o mnohovrstevnatou, nelineární, meditativní pouť osudy několika postav, jež na diváka nepůsobí pouze při sledování filmu, ale zanechávají v něm, je-li k tomu přístupný, nesmazatelný otisk, který rezonuje v jeho mysli ještě po dlouho dobu. Příběh samotný není důležitý, důležité jsou přesahy a souvislosti v jakých se film odehrává. V Novém světě se přemítá nad vírou, láskou, či smyslem života. Témat se však dá najít mnohem více, protože film je nejdendnoznačně uchopitelný a jakmile je natočený, dá se říci, že žije vlastním životem a dá se vykládat na nespočet způsobů. Osobně jsem byl Malickovým vyprávěním okouzlen, byť zejména částí ve které je ztvárněn její vztah s Johnem Smithem. Druhá část je již méně zajímavá. Zklamáním pro mne je angažmá přeceňovaného skladatele Jamese Hornera, který zde opět vykrádá sám sebe, tentokrát Statečné srdce. Naštěstí zůstala většina jeho hudby nepoužita a namísto něj jsou ke slyšení nepoměrně propracovanější kompozice Richarda Wagnera a Mozarta, které přeci jen komplikovanému epickému stylu sedí mnohem více. Vzhledem k slabší, byť důležité druhé části, a Hornerovi tedy dávám jen čtyři body, i když si myslím, že u takového díla je jakákoliv hodnocení irelevatní. (08.08.2011)

Režisér Terrence Malick svými filmy nevypráví příběhy, nýbrž vyvolává emoce. Čas i prostor jsou podružné, neboť by narušovaly pohružující skladbu obrazů, zvuků a vnitřních monologů. Jeho verze legendy o lásce indiánské princezny Pocahontas a conquistadora dává vhled do myslí ústředních postav a skrze emocionálně stimulující scény a obrazy nechává diváky zakusit pocity z lásky i nových světů. (06.08.2008)