Nový svět

Ani jakožto velký příznivec Tenké červené linie nejsem tímto podivným kouskem umění očarován. Pohádková, ale přitom dospělá, místy i krutá výprava do "nového světa" sice nabízí vytříbený vizuál se vskutku nádhernou kamerou velebící si v těch nejpěknějších scenériích, ale její poloprázdná narace a nedobře fungující dramatičnost přínáší jen slabý zážitek z děje. Malick se zaměřuje na něžné, mimoslovné vyprávění o lásce, oprošťuje se od standardní konstrukce filmu a místo ní servíruje volně plynoucí lyriku - pomalé vlny, na kterých je třeba nechat se unášet. Při tomto konceptu ve spojení s téměř tříhodinovou režisérskou verzí je obrovským úspěchem, že film vyloženě nenudí. Vždy je kam se dívat, často je, co prožívat a občas je něco, nad čím se zamyslet. Bohužel mé nároky na prvotřídní film jsou vyšší... 7/10 (12.07.2013)

Filmy Terrence Malicka není snadné mít rád, ale když k nim jednou najdete cestu, je těžké je nemilovat.___ Nový svět po prvotním zklamání nedokážu vnímat jako klasický film, spíše jako svědectví o světě formou oživlých nástěnných maleb. Nedokážu jej (krom předchozích snímků téhož tvůrce) k ničemu přirovnat. Nedokážu jej pochopit. Nechci jej pochopit. Největší chyba, kterou jsem během prvního sledování Nového světa udělal, byla právě snaha přistupovat k němu racionálně, ale on nemá být chápán, nýbrž prožíván.___ Ve snaze vidět normální film, který míří z bodu A do bodu B vyznívá Nový svět jako zdlouhavá procházka galerií. Sebekrásnější obrázky po čase omrzí. Onen „fígl“ (alespoň v mém případě) paradoxně spočíval v akceptování vršení zmíněných obrázků coby formy vyprávění. Malick vlastně bourá klasickou narativní strukturu, rezignuje na souvislé vyprávění příběhu a nahrazuje jej obsahově nezajímavými fragmenty, z nichž si každý divák musí odvodit to podstatné.___ Takto „vyextrahovaná“ verze známé legendy o indiánské princezně Pocahontas (přirozený půvab Q'Orianky Kilcher jakoby odrážel krásu okolní panenské přírody) nesedne zdaleka každému, ale každý ji dokáže bez problému pochopit. Ač sám profesor filozofie, do svých děl Malick zřídka implantuje nějakou filozofii. Také Nový svět je dílem tuze prostým (nikoliv hloupým), oproštěným od všech výrazových prostředků moderní kinematografie, přes které se musíte k ryzí podstatě obrazu dopracovávat jako poutník bloudící změtí uliček. Teď a tady vidíte tohle a tohle a buď se vám to zalíbí a nějak to na vás zapůsobí, anebo režiséra počastujete nějakým nehezkým invektivem, doufaje, že propříště dá přednost privátní meditaci někde na Aljašce.___ Malick svým postavám jen málokdy umožní dialog tváří v tvář, drtivě převažují dlouhé voiceoverové monology, umístěné mimo obraz, mimo čas a tudíž věčné. Na začátku a na konci použitý, neustále a přitom vůbec gradující motiv z Wagnerova Prstene Nibelungů může být iritující, ale stejně tak může přesně rezonovat s fyzickým stavem, do něhož nás režisér chce ukolébat. Totiž do osvobozujícího transu. ___ Diváky z větší části odmítnutý, kritiky zbožňovaný i odsuzovaný a o patnáct minut zkrácený, takový je Nový svět, jenž si cestu do našich kin hledal celé tři roky. Co mě opravdu mrzí – Malick pravděpodobně natočil přesně to, co natočit chtěl a zase pár let potrvá, než natočí něco dalšího. Je snad příliš troufalé pojmout výpravný velkofilm za 30 milionů dolarů (což, přiznejme si, není žádná suma) jako experiment (ve skutečnosti návrat ke kořenům)? Ano, ale existuje-li něco jako souznění člověka s přírodou skrze film, je tím filmem Nový svět. 90% Zajímavé komentáře: Lima, Shushika, Marius, Ai.ma, Zóna, curunir, Chrysopras, Dimo (27.03.2008)

Terrence Malick je jeden z najpodivnejších režisérov súčasného Hollywoodu. Už v predchádzajúcej Tenkej červenej línii dokázal prevrátiť bežné poňatie vojnovej drámy úplne naruby, Novým svetom však cestuje na vlne svojich postupov ešte výraznejšie a ďalej než pri jeho predchodcovi. Príbeh o Pocahontas je zbavený aury legendy a na jeho pozadí režisér rozohráva stret civilizácií, jednej presvedčenej o svojej nadradenosti a jedinečnosti a druhej túžiacej po harmónii s okolitým svetom. Paradoxne práve teritórium onej vyspelejšej európskej spoločnosti sa topí v špine a problémoch spôsobených jej neprispôsobivosťou. Primárne je však film zameraný na postavy a ich vnútorný svet a tu je Malick ako ryba vo vode; prakticky celý film je portrétom troch postáv. Ich profilovanie dosahuje režisér najmä obrazom a vnútornými monológmi, ktoré sú však veľmi krátke (spravidla lne jednovetné postrehy). Divák si tak prostredníctvom obrazu dotvára postavy sám a táto účasť na ich tvorbe ho robí zainteresovanejším na ich vnútornom živote. Preto postavy Nového sveta pôsobia uveriteľne a plasticky. Malickove formálne postupy sú však buď – alebo, a tak budete buď skákať nadšením nad nádherou a funkčnosťou každého záberu hoci lístku či halúzky, alebo nadávať na vznešenú intelektuálsku nudu s podozrivo rušivým strihom a výbornou kamerou. Ja patrím do prvej skupiny tj. buď a skutočne by som rád našich distribútorov upozornil na to, že takéto filmy si skutočne pýtajú plátno (hoci len pre zlomok toho obecenstva čo príde na n-tý debilný CGI animák) a nie priamo DVD. 10/10 (02.05.2007)

Scénář: Terrence Malick .. Malebná Malickova nuda. Nemám rád jeho skladbu scénáře, režijní styl ani podivný střih - děj působí chaoticky, vůči stopáži nedořečeně a uměle skrývá (nebo spíše nemá) nějaké hlubší poselství. Těžko s něčím porovnat, snad jen s jeho předešlou Thin Red Line, která byla pro mne stejně intenzivním zklamáním. Film je opět silný v hereckém obsazení, které ale nakonec nepředvádí nic světaborného a poetické kameře, díky níž si alespoň vychutnáte krásy panenské příbřežní Ameriky. Hornerova hudba platí také za klad filmu, ale v kombinaci s příšerně pomalým a vcelku fádním dějem působí spíše jako dokonalý uspávací prostředek. Do toho tiché monology hlavních postav, kochajících se neznámým prostředím a oboustranně objevujícím svůj Nový svět .. opravdu měl jsem co dělat, abych vydržel bdělý až do konce. Jako celek velmi nezáživné a bez nějaké katarze. (01.04.2006)

Syrová romance z nového světa, jenž oplývá revolučním či pro někoho jenom přihlouplým a chaotickým střihem a které vévodí nejen neskutečně poetická režie ale i Q'Orianka Kilcher v roli Pocahontas. Jedná se o nádherný film, který má bohužel až přemíru chybek. Nejpůsobivější je snad postava Colina Farrela, jenž stojí na pokraji dvou světů. Poslední Samuraj a nová verze Tristana a Izoldy (jenž jsou tomuto filmu celkem podobné) mohou jenom blednout závistí, jelikož jim chybělo kouzlo jménem: "Terence Malick" (11.09.2006)