Nový svět

Taková realistější verze Pocahontas- okleštěně řečeno. Nový svět se vstřebává pomalu, ale zato s dlouhotrvajícím účinkem. Je to rozvláčné, melancholické a lyrické dílo, které vypráví sílu lásky a ukazuje nám krásy přírody. Film není pro každého, zvlášť' pro toho, kdo očekává akční řežbu. Naprosto oprávněná oscarová nominace pro kameramana Emmanuela Lubezkiho. 77% (20.11.2012)

Terrence Malick byl a vždycky bude zvláštní režisér, který bude filmy točit velmi dlouho, detailně, bude dohlížet na jejich podobu až do naprostých detailů a až s nimi bude natolik spokojen ukáže je světu. Problém jeho děl ať už je to Nový svět nebo Tenká červená linie, je opěvování krásy, která se dá nalázt všude okolo náš. Je jedno jestli je to jeho poetický pohled na vylodění, během kterého se nám v hlavě střídá boj s myšlenkami na naše milované co zůstali daleko od nás, nebo pohled na vysokou trávu, s kterou vítr lehce hýbe. Jeho pohled na svět je bláznivý. Vidí všude krásu a jeho obrazy jsou opravdu nádherné, ale je jich tolik v jeho filmech, že jim to až velmi škodí. Přesně na toto Nový svět hodně dojíždí a jeho snaha o krásu a ukázku Nového světa vyzní doprázdna. Je možná velká škoda, jak se nakonec naloží s postavou Colina Farrella a to, že Christian Bale nedostal moc prostoru také zamrzí. FIlm je nevyvážený a na 150 minutách ukazuje krásu a nevinnost nejen Nového světa, ale i lidí v něm žijících a žen co se zamilovávají do mužů.Jednoznačný oscar za kameru a možná film na zamyšlení, který vypráví nejen o láasce, ale i lidech co utvářeli podobu dnešního světa. (07.06.2006)

Filmy Terrence Malicka není snadné mít rád, ale když k nim jednou najdete cestu, je těžké je nemilovat.___ Nový svět po prvotním zklamání nedokážu vnímat jako klasický film, spíše jako svědectví o světě formou oživlých nástěnných maleb. Nedokážu jej (krom předchozích snímků téhož tvůrce) k ničemu přirovnat. Nedokážu jej pochopit. Nechci jej pochopit. Největší chyba, kterou jsem během prvního sledování Nového světa udělal, byla právě snaha přistupovat k němu racionálně, ale on nemá být chápán, nýbrž prožíván.___ Ve snaze vidět normální film, který míří z bodu A do bodu B vyznívá Nový svět jako zdlouhavá procházka galerií. Sebekrásnější obrázky po čase omrzí. Onen „fígl“ (alespoň v mém případě) paradoxně spočíval v akceptování vršení zmíněných obrázků coby formy vyprávění. Malick vlastně bourá klasickou narativní strukturu, rezignuje na souvislé vyprávění příběhu a nahrazuje jej obsahově nezajímavými fragmenty, z nichž si každý divák musí odvodit to podstatné.___ Takto „vyextrahovaná“ verze známé legendy o indiánské princezně Pocahontas (přirozený půvab Q'Orianky Kilcher jakoby odrážel krásu okolní panenské přírody) nesedne zdaleka každému, ale každý ji dokáže bez problému pochopit. Ač sám profesor filozofie, do svých děl Malick zřídka implantuje nějakou filozofii. Také Nový svět je dílem tuze prostým (nikoliv hloupým), oproštěným od všech výrazových prostředků moderní kinematografie, přes které se musíte k ryzí podstatě obrazu dopracovávat jako poutník bloudící změtí uliček. Teď a tady vidíte tohle a tohle a buď se vám to zalíbí a nějak to na vás zapůsobí, anebo režiséra počastujete nějakým nehezkým invektivem, doufaje, že propříště dá přednost privátní meditaci někde na Aljašce.___ Malick svým postavám jen málokdy umožní dialog tváří v tvář, drtivě převažují dlouhé voiceoverové monology, umístěné mimo obraz, mimo čas a tudíž věčné. Na začátku a na konci použitý, neustále a přitom vůbec gradující motiv z Wagnerova Prstene Nibelungů může být iritující, ale stejně tak může přesně rezonovat s fyzickým stavem, do něhož nás režisér chce ukolébat. Totiž do osvobozujícího transu. ___ Diváky z větší části odmítnutý, kritiky zbožňovaný i odsuzovaný a o patnáct minut zkrácený, takový je Nový svět, jenž si cestu do našich kin hledal celé tři roky. Co mě opravdu mrzí – Malick pravděpodobně natočil přesně to, co natočit chtěl a zase pár let potrvá, než natočí něco dalšího. Je snad příliš troufalé pojmout výpravný velkofilm za 30 milionů dolarů (což, přiznejme si, není žádná suma) jako experiment (ve skutečnosti návrat ke kořenům)? Ano, ale existuje-li něco jako souznění člověka s přírodou skrze film, je tím filmem Nový svět. 90% Zajímavé komentáře: Lima, Shushika, Marius, Ai.ma, Zóna, curunir, Chrysopras, Dimo (27.03.2008)

Se zajímavým režisérem Terrencem Malickem se poněkud - a vlastně docela výrazně - míjíme. Můj přízemně realistický a materialistický pohled na svět není kompaktibilní s Malickovým světem magických obrazů, lyrické bezobsažnosti, rozervaných duší, vnitřních monologů a přepísklé stopáže. Patrně ode mě nikdy neobdrží nejvyšší rating, ale jestli se mu někdy podařilo se k téhle metě přiblížit, šlo o právě tento případ. V první půli jsem skutečně několikrát zauvažoval o tom, že tak působivé obrazy vystihující náladu situace a charaktery postav není možné neodměnit. Nový svět není jen film o kolonizaci divočiny a střetávání dvou naprosto rozdílných kultur a nesouměřitelných hodnotových žebříčků, ale především snímek o lásce - té vášnivé bourající všechny bariéry, prostě o lásce bez zábran, ale i o té zralé, která vyrůstá z poznání a zmoudření. Malickovo vyprávění vychází ze skutečného příběhu prehistorie evropského pronikání na americký kontinent. Celkem věrně se drží (těch nemnoha) známých faktů a jeho snímek je tak nejautentičtější verzí legendárních skazek typu Pocahontas. Celkový dojem: 85 %. (20.02.2014)

Legenda o Pocantohas v demýtizovanom podaní (okrem iného tiež v tom, že zobrazuje aj jej neskorší život, ktorý značne narúša romantickosť oklieštenej legendy). Malick v svojom typicky meditatívnom, hypnoticky pomalom plynutí obrazov s uvoľnenou kostrou príbehu a úmyselnými informačnými medzerami (strih viackrát dôležité okamihy preskakuje a necháva ich vykreslenie čisto iba na divákovu predstavivosť) na kontraste dvoch kultúr vykresľuje svoj záujem o rozštep medzi Matkou Prírodou - jej krehkosťou, nevinnosťou a čistotou v protiklade s deštrukčnými sklonmi príslušníkov "civilizovaného" sveta. Úchvatná kamera s dlhými zábermi na panenskú krajinu a jej dietkami, podkreslená krásnou hudbou (Horner do soundtracku zakomponoval aj Wagnerov "Das Rheingold") výtvara magicky príťažlivú lyrickú symfóniu pomaly sa vpíjajúcu do divákovej mysle, aby s hlasným príchodom Angličanov bolo narušenie harmónie o to evidentnejšie. Podprahové voiceovery hlavných postáv citlivo vystihujú najdôležitejšie prvky režisérovej cesty tak k oživeniu legendy, ako zároveň aj z dnešného pohľadu žiaľ iba ideálom vývoja kultúry, ktorá by dokázala mierumilovne koexistovať so svojím okolím (a aj sama so sebou). (26.01.2006)