Nepohodlný

"Nothing in his life became him like the leaving it." Macbeth? Anglický pacient? Ne, jen anglický diplomat se sklony k zahradničení, do něhož je zaseto semínko nejistoty, co nakonec houževnatě vyklíčí v ušlechtilou rostlinu vytlačující plevel.. Skvělá práce s flashbacky, místy rušivá ruční kamera, v délce poněkud rozmělněná naléhavost a skličující obraz bídy, bezmoci a beznaděje. Myslím si, že točit film s podobnou tématikou mainstreamovým způsobem je pokrytectví, ale na druhou stranu, každý počin, který nám ukáže, že planeta Afrika je pro nás "so far, so close", má svou cenu. Stejně tak stojí za povšimnutí poznámka autora novely Johna le Carré v závěrečných titulcích: „Nikdo v tomto příběhu, ani zájmová skupina nebo společnost není, díky Bohu, založena na fyzické osobě nebo zájmové skupině v reálném světě. Ale mohu vám říci, že jak pokročila má cesta napříč farmaceutickou džunglí, uvědomil jsem si, že v porovnání se skutečností je můj příběh krotký jak pohlednice z dovolené..“ Zahradník jednu rostlinu plevele odstraní, kousek dál vyroste deset dalších… (07.08.2012)

"Nepohodlný" je jeden z těch filmů, při jejichž sledování si uvědomím, jakou cenou se platí to MOJE POHODLÍ (v tomto případě dostupné a bezpečné léky). Nejvíce zabíjí lhostejnost. Ať už k těm nejpotřebnějším, nebo k těm, kteří se snaží alespoň trochu pomoci a stávají se tak těmi nepohodlnými. Vždycky tedy bude mít smysl natočit takovýhle film, a vždycky bude mít smysl vidět ho. (06.05.2006)

Velmi kultivované drama přecházející do uměřeného thrilleru. Hlavní představitel si nehraje na supermana a vše probíhá velice střízlivě, uvěřitelně, aniž příběh ztrácí na zajímavosti a napětí. Navíc se z filmu dovídáme to, co dávno tušíme, že farmaceutické firmy vytvářejí nemoci, epidemie a pandemie podle toho, pro jaký lék zrovna potřebují získat odbyt. V Africe, kde, což také tušíme, se ztrácí většina humanitární pomoci jinam, než kam směřovala, a Afričané slouží za pokusné králíky, všechno toto probíhá mnohem křiklavěji. (18.07.2009)

„To, čo ona začala, ja dokončím.“ Nie, nie je to druhé MESTO BOHOV, ale napriek prítomnosti hviezd Ralpha Fiennesa (ako vždy skvelý) a Rachel Weiszovej (výborný oscarový výkon, to musia uznať i tí, ktorí ju nemajú v láske) sa podarilo výbornému režisérovi do svojho nepokojného politického/romantického trileru prepašovať dostatok vlastnej tváre a kinetickou energiou (napriek melancholickým kalóriám) oplývajúceho drajvu na to, aby nikto nemohol drístať o tom, že mu Hollywood zobral tvár. (26.01.2007)

Na prvý pohlad niečo podobné ako Mesto bohov, myslím žhavá téma nespravodlivosti a tretí svet. Lenže tu je Meirelles aj romantický, je subtílnejší a na príbehu dvoch ľudí sa snaží vyjadriť názor a kitiku k dalšej z mnohých píkladov arogantnosti nás západných polobohov a chudákov v treťom svete. Na vraždu nie je žiadne ospravedlnenie, ani v záujme vyššieho princípu. Som zvedavý, akým smerom sa pán režisér vyberie ďalej. Super obsadenie a (ne)prekvapivo depresívny záver. Meirelles je v dobrom slova zmysle nepohodlný režisér. (25.08.2009)