Uvnitř tančím

Tohle mě hodně dostalo. Je mi jasné, že spousta lidí nařkne tento film z citového vydírání, jenže film je natočen tak krásně a hlavně srdcem. U málokterého filmu jsem zažila takový nával emocí, že jsem se po skončení chtěla někde na chvíli zavřít. To, že se tady až moc tlačí na slzopudné kanálky diváka, mi vůbec nevadí, jsou zde ale i scény, které příjemně rozesmějí. Skvělé výkony hlavních představitelů, postava Roryho O´Shea je strašně dobře napsaná a musí na řadě z vás občas vykouzlit úsměv. Tento film jsem si zamilovala a vím, že si ho kdykoliv a ráda pustím znovu. (23.01.2011)

Filmy o postiženejch nemám moc rád, protože námětově je to všechno na jedno brdo a i tady to z počátku vypadalo, že tomu tak bude, jako že "jsem mrzák, no a co mám právo žít na plno jako každej druhej", jasně má, ale když scénarista tu samou pointu dává do každýho filmu o mrzácích už mě to nebere . Tady u mě flm, ale začal bodovat někde kolem půlky vejš, protože se překupil do zvláštního vztahovýho a citovýho pojetí a to bylo velmi zajímavé a především silné. Kluci svoje role zahráli fantasticky o tom nět sporu, ale Siobhan byla ta, která si mě získala nejvíc..to rozvazování tkaniček..tam je odpověd proč a Romola samozřejmě těžkotonážní kost. (20.08.2016)

Další stvrzení toho, že v žebříku nejlepších filmů na CSFD náleží dobrá čtvrtina mezi nejpokleslejší kýče. Pohovořil bych proto o pěti důvodech, proč jsou všechny ty články obžalovávající masovou kulturu, kam spadá i tohle mentální dílo o mentálech pro mentály, legitimní a oprávněné. Film Uvnitř tančím: (i) se sice obrací k různorodému publiku, ale řídí se průměrným vkusem; (ii) místo aby emoce symbolizoval, snaží se je vyvolávat; (iii) podporuje pasivní a nekritický pohled na svět; (iv) pracuje s obvyklými postoji a potvrzuje, co si myslíme, čímž hraje společensky konzervativní roli; (v) má tendenci být výchovným nástrojem, nástrojem kontroly. (08.12.2008)

Po prečítaní niektorých komentárov som s obavami očakávala nejakú siahodlhú depresiu a sebaľútosť (nieže by to mne ako precitlivenej osobe vadilo:), no tento film sa len snaží s určitým nadhľadom divákovi predostrieť pozitívne a zároveň negatívne stránky života postihnutých jedincov. Chvíľami z toho vyráža optimizmus a nadšenie, inokedy smútok a nešťastie - no taký je aj sám život. Vyčítať mu emócie a mierny sentiment nie je na mieste. Film predsa musí obsahovať emocionálne vyvrcholenie, aby zasiahol. Najviac sa mi pozdával skvelý James McAvoy a nádherné zobrazenie neutíchajúcej snahy zvládnuť dennodenné úskalia. (11.08.2011)

Inside I´m dancing je hodně líbivý film. Ale výhrady mám. Tou první je, že příběh je postaven na starých klišé do ústavu (psychiatrická léčebna, domov alkoholiků, nemocnice, intr), kde chovanci žijou stereotypním životem, dorazí rebel, který začne vše měnit k lepšímu. To už zde bylo mnohokrát. Tentokrát naštěstí scénárista nechává postavy odejít a žít na vlastní pěst. Ale jen za účelem toho, aby nás mohl citově ždímat a vydírat. Naštěstí to režisér O´Donnel dělá dobře, bez toho aby se brodil kýčem a v romantika se odehrává v mezích reality. Největším úkazem filmu je herecký výkon Stevena Robertsona, ten ztvárnil herecky velice vděčnou postavu invalidy naprosto věrohodně a nechal tak vzpomenout Daniella Day-Lewise ve filmu My Left Foot. Nejsilnějším momentem filmu je pro mě sklada Hurt, která je v podání Johnnyho Cashe jednou z mále coververzí, jež předčí originál. (30.11.2010)