Naboso

Tila Schweigera som spoznal v akcnom krimifilme Strelci na uteku ako chladnokrvneho zabijaka bez stipku slova vo vedl.ulohe. Ale ze dokazal natocit a hrat hlavnu ulohu v drame s komedialnym nadychom, tak to uz ma milo prekvapilo. Cely film ma bavil, mal zaujimavy spad, jedine v strede filmu akosi spomaloval dobre rozbehnuty dej, pri ktorom som sa trosku nudil, ale film sa oplati vidiet. (24.08.2007)

Bonus: Zaplatím ti, když mi ho teď vyfoukneš...           Vypůjčit si z blázince pacientku a natočit s ní film byl geniální nápad. A primářka je fajn baba, že to filmařům dovolila, hned bych jí za to dal pusu, bréce staré... Docela dementní nápad ovšem byl tu bosou holku pustit na výlet s chlápkem, který je idiot a lúzr (a mě v té roli strašně vadil). Když to jediné smysluplné, co se mu v životě zatím podařilo dokázat, bylo udušení důstojníka gestapa vražením ruky v pěst hluboko do krku. A poté klidně obsadí sám sebe do role citlivého ztroskotance. Tak se nedivte, že jsem se o Leilu celý film strašně bál. A i když mám tolik rozumu, abych se do ní taky nezamiloval (ale bylo by to tak krásné...), rozhodně mi jí bylo moc líto. Obzvlášť když jsem věděl, že jednou to natáčení filmu stejně musí skončit a ona se bude muset vrátit zpátky do ústavu, ke své židli a svému pásku od županu. Škoda. Nejraději bych si zjistil adresu té léčebny a rozjel se za ní teď hned, abych jí aspoň dal pusu, byť jen mezerou mezi železnými tyčemi plotu ústavní zahrady. Ale protože jsem realista, neudělám to. Nechci jí tím ještě víc ublížit. Filmu bych kvůli ní dal i všech pět hvězd, ale jí by to stejně nijak nepomohlo. Ona by určitě jen natáhla ruku přes zamřížované okno a zkoušela ty hvězdičky vysadit zpátky na oblohu... (02.05.2013)

Dojímavá historka, jejíž prvoplánovitosti se celou dobu zuby nehty bráníte, aby vás stejně pohltila plnými doušky a zanechala ve vás na pár dní něco, co přesně ilustruje, jak silným médiem dokáže film občas být. Schweiger pokulhává jako režisér, ale to, co chce říct, stejně nakonec s úspěchem řekne. A i přes ten nucený dovětek "po osmi měsících" se mu to podaří barvitě, stylově a po emocionální stránce velmi silně. 70% (28.04.2006)

Německý film a takové příjemné překvapení. Příběh balancuje úspěšně na hranici uvěřitelnosti, emoce si udržují míru vkusu, sem tam humor, nechybí nečekané obraty v dějji. Někdy jsem měl pocit, že vtípek se malinko přitahuje za vlasy, občas se mi nějaká sekvence zdála přece jen trochu tvrdě lámaná, proto ubírám jednu hvězdu; ale raději bych jen její 1/2. Opravdu to stojí za podívání. (01.09.2012)

Již delší dobu mám v plánu dovolenou v blázinci za účelem odpočinku, ale nyní se tam vyloženě těším, protože by tam na mne mohlo čekat skvělé stvoření s nejvykulenějšíma očima na světě. Mně se něco podobného samozřejmě nemůže stát, ale nejsem závistivý, takže mne hodně bavilo sledovat Leilino objevování světa mimo léčebnu a nebýt několika trapných okamžiků, kdy jsem se za Nicka musel stydět při jeho naparování před rodinou, tak bych s plným hodnocením neváhal. Zejména proto, že jsem si nadšeně pomlaskával u hudby, která ke každému záběru sedla jako čelní zaměřovač k Mercedesu. (11.01.2013)