Epitafy

Některé věci mi na seriálu nesedí, ale jsou to drobnosti (proč nezkontrolovali, odkud vrah volá každému na mobil?), ale celkově to má dost temnou atmosféru i kameru (horor to ale rozhodně není :-)), velice dobrou hudbu, která tu atmosféru jen umocňuje, a příběh není až tak nelogický, jako třeba u seriálu 24 ;-) (23.04.2009)

I love that you smoke, Renzo. Skrytá perla mezi seriály. Argentinská temná pecka, která ani na okamžik nepoleví. Důmyslně vystavěný hon na vraha, který se pyšní precizně napsanými postavami, charismatickým záporákem a jedinečným finálním vypointováním. Samotná atmosféra a oblaka kouře, která sevřou i díváka, jsou natolik hutné, že by se sakra daly krájet. Nemám, co bych vytknul. (17.08.2007)

1.serie: Identita psychouše je prozrazena cca v půlce, ale to nic nekazí na zážitku. Scénář si mistrovsky hraje s postavama, nešetří nápady a režie umí nastolit atmosféru. Bohužel má to jednu obrovskou vadu. Hlavní psychouš mě přijde jak Chuck Norris, všechno zvládne, všechny přelstí, vždy má štěstí, postupně mě tenhle stereotyp začal hrozně nudit, policajti občas zpackaj něco takovým způsobem, že i Pat a Mat by to zvládli lépe (např.: utok psychouše na auto s profeserem ) a celý napětí mě někdy tak tři díly začalo být u prdele, protože to bylo pořád dokola. Naštěstí poslední díl je hodně dobře promyšlený a vytáhl seriál na tři hvězdy. (31.07.2018)

Seriály z produkční stáje HBO jsou až na menší výkyvy stálicí na poli kvalitní podívané. Argentinská sekce dala sbohem stereotypu o natvrdlých telenovelách a vyrukovala s temnou kriminálkou, jíž jí mohou závidět široko daleko. Není to svým způsobem žádné terno, výrazové prostředky jsou totiž víceméně odkoukané od severoamerických kolegů, ale v tomhle případě je primárním prostředkem, jak diváka zaujmout, chytlavý děj. Vrah s pečlivě promyšleným plánem, policisté vinni vlastním svědomím a tíživá hutná atmosféra všude kolem, která je načichlá cigaretovým kouřem a uklidňována antidepresivy. Nikdo z přítomných vlastně není bez viny, ale sympatie si získají. Od unaveného Renza, přes nekompromisní blonďatou drsňačku Marinu, až po mrazivě se usmívajícího Bruna. Neměl jsem potřebu sjet to za dvě noci, ale přemýšlení na téma ‚co a jak?‘ jsem mezi jednotlivými díly věnoval času docela hodně. (13.07.2010)

Pro někoho znuděného americkou tvorbou přínáší Epitafios mnoho nového. Důraz klade na co nejvěrnější vyjádření emocí hlavních postav, má opravdu nesmírně hutnou atmosféru, která postupně ještě více zesiluje. Scénář často překvapí jak chytře a umně je napsaný, za celých 13 dílů mi nepřišlo, že by Epitafios působili jakkoli nerealisticky, což je jednou z jeho nejsilnějších zbraní - všechny události a dialogy jsou přirozené a výborně se dohromady propojují. Také se vyhýbá většině obyčejných klišé. (10.10.2010)