Ďábel

Film, který jsem viděl před několika lety na projekci v kině Art, ale jakkoliv jsem se snažil zpětně rekonstruovat fabuli, dostal jsem se nakonec vždycky jen k tomu, jak hlavní hrdina začne na základě „Mefistových pobídek“ (budeme-li tak nabízení břitvy nazývat) vraždit lidi. Pamatuji si, že mě snímek svou narativní i stylistickou repetitivností (z dalších scén, kde pořád dokola někoho vraždil, si výrazněji vybavuji jen scénu s kopáním hrobu) otravoval a co zpočátku vypadalo jako neotřelý experiment, zlomilo se do únavné manýry. I přes to ale Zulawski do výčtu zajímavých polských filmařů patří a už jen na základě jedné z finálních scén Šamanky od něj chci vidět v budoucnosti co nejvíc filmů. A stejně by mě hrozně zajímalo, co se dělo v těch zapomenutých nemálo minutách Ďábla. :) (22.04.2007)

Je ďábel černý pes, nebo jen člověk? Druhý Žulawského film je vysilující, fascinující, strašlivá a skvěle natočená tragická lidová balada převyprávěná skrz zkušenost psychedelie (hudba!), a expresionismu (hlavní roli hraje mezi rekvizitami břitva). Tristní historická zkušenost polského národa je tu konfrontována s hlubokou potřebou vymezit se (blasfémií?) vůči katolickému Bohu, národní hrdosti (renegáti) a představě morálky světa vůbec. Celý film je natočen neuvěřitelně akčně a ve smrtelném (doslova) tempu. Důležitým prvkem příběhu je samotná atmosféra polorozpadlých polských venkovských sídel v prázdné zimní krajině. Surreálné scény ze satanského nevěstince jsou jasně inspirované Sadeho Juliettou. Blázen a jeptiška, epileptické záchvaty, desítky mrtvol, šílící krásné polské herečky, zlovolný trpaslík, vykopané mrtvoly, požár domu, proti kterému se Tarkovského maketa v Oběti jeví jako hříčka – kam se hrabeme se svými pokusy z té doby na podobné téma (Herz – Deváté srdce?)... (19.11.2010)

Expresionistický tanec o duši človeka. Zmietanej rozorvanou dobou, pokušeniami, neustálymi zradami a ruinami spomienok. Krásne ženy v extatickom vytržení, pripomínajúcom epileptické záchvaty. Muži tancujúci prazvláštne figuríny. Uväznenie v neustále nastražených pasciach, kde sa skutočné úmysly pokušiteľov i pokúšaných vyjavia vždy ako tie najhoršie možné. Istoty a tradície vyvrátené z pántov. Očisťovanie zhnitých pokleskov mordami. Všetko v sprievode mimoriadne znepokojivej hudby. Ale napriek všetkému veď - svet stále ostáva rovnako krásnym. Stromy, kvety, záhrady a šťavnaté ovocie sú opakovane mlčiacimi svedkami toho istého. Vtedy a aj dnes. A obeťou sa stáva veľký čierny pes. Tak nech si pozostalí zatancujú okolo jeho mŕvoly. A vzdajú hold tomu, čo znie tak hrdo: človek. (09.07.2021)

Tenhle film je hodně zlý. Nejde ani tak o to, o jakých událostech pojednává a symbolice, kterou Zulawski použil, ale zejména o vlastní provedení. Všechny postavy v tomto filmu jsou nemocné, pološílené nebo naprosto šílené. U některých, zejména ženských postav máme neustálou obavu, zda v následující chvíli nezačnou chrlit pěnu a škubat se na zemi v epileptických křečích. Prvotní úlek jistě přivodí již scéna Jakubova příchodu do domu, kde se za chvíli bude konat svatba a spatří tam svoji bývalou snoubenku. Tady opravdu během notné části filmu ženské postavy blouzní s nepřítomným vyvráceným pohledem a zmítají se v tranzu - jinak pro srovnání viz např. i scéna s Isabelle Adjani v podchodu z Zulawskiho pozdějšího opusu Possession. Celý film je pak mistrným ztvárněním tlaku a teroru na lidskou mysl, který za sebou nechává lidi absolutně zlomené nebo totálně šílené a schopné čehokoli. Celý film jsme vlastně provázeni škálou hrůz. Je to docela hodně syrový a temný zážitek a upozorňuju též že ne úplně nejstravitelnější. Samostatnou kapitolou je hudební doprovod, ten mne více než překvapil, velice podivná kombinace klasické hudby historických filmů, rozladěného kvílení elektrických kytar a četných hromů a úderů. Velice zajímavej a syrovej film, doporučuju hlavně náročnějším divákům. (08.11.2010)

Úplná šialenosť ! Od počiatku je divák konfrontovaný s absolútnou šialenosťou, všetky postavy sú v neustálom pohybe, podporovanom behom, sácaním, bitím či epileptickými záchvatmi, čomu dopomáha výborná kamera. Ťažko stráviteľný snímok síce zobrazuje historické udalosti, je však silnou kritikou osobnej neslobody, ani sa nedivím, že bol uzamknutý v trezore. (02.08.2016)