Režie:
Evžen NěmecScénář:
Miloš SmetanaKamera:
Adolf NavaraHrají:
Bohuš Záhorský, Vlasta Fabianová, Vladimír Brabec, Klára Jerneková, Gabriela Vránová, Jan Tříska, Růžena Lysenková, Josef Patočka, Eliška Velímská, Jiří Havel, Libuše Štědrá, Libuše Jiskrová (více)Obsahy(1)
Stárnoucí manželé Zavřelovi (B. Záhorský a V. Fabianová) mění byt za menší a musí se zbavit věcí, které tvořily součást jejich dosavadního společného života. Zejména klavír, který kdysi koupili pro dceru, konzervatoristku, se do nového bytu nevejde. Praktická a nesentimentální paní Zavřelová je ochotna všechno nepotřebné prodat. Pro skromného manžela, který se jí celý život přizpůsoboval, je klavír „tichým svědkem“ jejich života a nechce se s prodejem smířit. Rozjede se za dětmi, aby jim klavír nabídl… (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Na pozadí stěhování a zápletky s klavírem vyplouvají na povrch staré křivdy a věci, které si ti dva nikdy nechtěli říct a neřekli. Většina starých lidí lpí na věcech, na které má vzpomínky. My možná nebudeme jiní. Navíc starý člověk jen těžko mění své kořeny. A na pozadí prodeje klavíru tak vychází všechno, co zůstávalo po léta někde tam dole. Jediný herec, který se mi líbil byl přirozeně Bohuš Záhorský, ostatní byli lehce křečovití. Možná ten film mohl být kapánek kratší. ()
Rodinné rozepře mohou být kdykoliv, o čemkoliv a o cokoliv. Televizní povídka poukazuje na problém seniorů opouštějící svůj velký byt s úmyslem se nastěhovat do menšího. Problém nastává ve chvíli, kdy si manželé uvědomí, že za svůj život citově přilnuli ke klavíru. A právě o tom to celé je. Mnohý by si jistojistě řekl, no a co, jen obyčejný klavír, který k životu potřeba není. Ale to jenom proto, že takový jedinec neví co to je mít citový vztah k nějaké věci, kterého se jednoho dne tuze nerad zbavuje. Daný příběh je tak o běžné lidské přirozenosti a zvyklosti ve vztahu k věcem, jaký má takřka mnohý. Někdo se zase nerad zbavuje třeba motorky či auta veterána, někdo sbírky suvenýrů. Ryze televizní hra s námětem vskutku ze života. ()
Co dokáže způsobit nucené rozhodnutí o osudu rodinného klavíru. Přiznávám, že jsem se díval především kvůli Kláře Jernekové. Bohužel právě její postava spolu s matkou Vlastou Fabiánovou mi lezly nejvíc na nervy. Do všech neustále vrtají, ale ať dostanou jakýkoli návrh (prodat-neprodat klavír), vždycky kvůli tomu útočí na toho, kdo si o tom chce normálně promluvit (zajímavé, ty dvě si o pár let dříve zahrály matku a dceru v adaptaci Šrámkova Popelu). Nejbližší mi byl Bohuš Záhorský, když svým zasněným hlasem líčí své vzpomínky, které mu klavír přináší. Celkově to není Hubač, ale je to ucházející, slušné tři hvězdy. ()
Ačkoliv šlo zdánlivě pouze o klavír, a tudíž se všechny ty vyhrocené emoce kolem něj zdály neadekvátní-(např sama o sobě působivá ostrá sourozenecká hádka mezi Vladimírem Brabcem a Klárou Jernekovou)-našly se zde i tlumenější lidské scény, jež měly cosi do sebe, zejména pak zahrádkářské sentimentální promluvy Bohuše Záhorského. Do nějakého mistrovského opusu na téma nostalgie sice cosi chybí, přesto šlo o vcelku příjemný zážitek, který by si zasloužil o takových deset procent více. 70% ()
Přijde mi, že si tvůrci měli ujasnit, o čem primárně chtějí povídat. Jestli o střetu fantazie a chladné logiky, nebo o opuštění starého hnízda a předání štafety mladým. Protože to první téma mne bavilo moc a některé scény a dialogy byly skvělé, to druhé působí značně, ale skutečně značně pateticky a nedůvěryhodně. Na každý pád naprosto skvělé herecké výkony, to by dnes už nikdo neuhrál. ()
Reklama