Protest
Protest
Obsahy(1)
Pevný charakter, nenávist k prospěchářství a nepravostem všeho druhu a odmítnutí sebemenšího nečestného kompromisu dláždí cestu jednoho záhřebského dělníka k údělu Dona Quijota a posléze Josefa K. Zoufalý násilný čin se nakonec jeví jako jediné "rozumné" východisko. Suchým faktem z černé kroniky film začíná, zbytek tvoří důsledná dramatická genealogie jednoho protestu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (6)
Podle názvu a doby výroby filmu by se nabízelo usuzovat, že Protest bude hlasitě politickým, radikálním filmem, ale ve skutečnosti jde o poměrně nenápadnou charakterovou studii, kde se některé zajímavé významy vyjevují až s odstupem. Prostor opuštěné kavárny, která se nachází v nejvyšších patrech městské budovy, lze chápat dvojím způsobem: (1) jako místo „morální výše“, kam zkrátka drtivá většina společnosti nechodí, nebo se chodit neodvažuje, (2) jako zobrazení třídní nerovnosti, kdy téměř nikdo nemá prostředky na to utrácet. Spíše se ale kloním k první variantě, jelikož běžný život „tam dole“ je v Protestu plný přízemního hašteření a intrik, zatímco vzdušný prostor kavárny (nadto typicky intelektuálního prostoru) umožňuje vznešenou vzpouru, jakkoli tragická může být. ()
Cosi jako zrcadlové zastávky československé nové vlny v chorvatsko-slovinském provedení. Trocha Lásek jedné plavovlásky, trocha toho reaktivního Kačera. A v neposlední řadě i protokleinovské etudky ze závodní jídelny. ()
Snímek původem bosenského režiséra Fadila Hadžiće se odehrává v Záhřebu, v němž se tyčící mrakodrap s kavárnou a vyhlídkovou plochou stává svědkem posledních chvil konfliktního, reakcionářského a zlomeného dělníka Iva Bajsiće (ztvárněného Bekimem Fehmiu, jenž zároveň za roli v Nákupčím peří získal hereckou cenu na pulském festivalu). Vývoj událostí, jež k tomuto razantnímu protestnímu řešení vedly, je vzápětí ukázán v retrospektivním domýšlení situace okolními postavami (trochu jako v dílech Wellese, Munka nebo Čapka), není tu však poukázáno na relativitu pohledu a pravdy, ale spíše jsou ve stálém, soustředěném kritickém tónu reflektovány skutečné nečestné a nesolidní vztahy uvnitř podniku, v němž byl trestaný dělník zaměstnán, ale i jeho ne zcela kladný obraz (pitky, zanedbávání rodiny, nevěra). Ostrá, bezvýchodností zavánějící tečka, jež tento individuální osud zpečeťuje, je přitom nejen pro danou dobu výmluvnou, tvrdou fackou, jakou současné sociálně-kritické snímky již běžně nepoužívají. ()
Člevěk ve své podstatě mlčenlivý a nespolečenský se "chopí své věci" a vše ostatní jde stranou. Jeho plachost se mění v agresivitu a jeho uzavřenost v jasné deklarované projevy. Nakonec nemyslí na nic jiného, je v problému zcela uzavřen. Možná východiska se mu zužují až na jedno: obrátit zbraň proti trýznitelům nebo proti sobě. Film sice nemá politický náboj, ale je veskrze politický. V dnešní společnosti jsou sebevraždy tohoto typu na programu dne. V ČR je v posledních letech průměrná sebevražednost 1200 osob, motivem je ze 40% deprese a rodinné/pracovní poměry (viz Demografický informační portál). Případ Ivo Bajšiče, který samozřejmě nemá žádnou spojitost ani podobnost s Kafkovým Josefem K. ani Donem Quijotem, zastáncem vdov a sirotků (viz Obsah), je možno zařadit do této skupiny. ()
Tento film v rekonstruktivním duchu odvypráví příbeh dělníka – nejlepšího v podniku. To samo osobě však neznamená, že když tento dělník objeví systémovou chybu, půjde podniku na ruku. Jeho velmi hlasitá kritika je však trnem v oku podnikovému vedení, a to mu to dá důrazně najevo. Našeho hrdinu, který chce mít vždy rovná záda, to přivede až k tomu nejkrajnějšímu řešení. I s tím si však vedení podniku ví rady. ()