Já a Ty a všichni ostatní

Nicneříkající odkaz Americké krásy, Štěstí a všech podobně laděných snímků o podivínech bez pevně dané životní cesty. Miranda July se ztratila v tom, co by ráda řekla a z příběhu o zvláštních lidech občas sklouzne do zbytečně hlubokých vulgárních vod (chatující chlapečci jsou naprosto mimo) a všechny hlubokomyslné řeči jsou jen prázdná vata, ve které se i samotné postavy ztrácejí. S nikým jsem se nedokázal ztotožnit a čekal jsem jen na další úryvek z krásně hypnotického soundtracku. (11.08.2007)

Jó, osamělost je kurevská věc. Aspoň, že někteří se s ní vypořádávají tvůrčím způsobem, i když po svém. Já a Ty a všichni ostatní je docela milá podívaná v žánru, který mám rád, v tomto případě ale necítím zvláštní nadšení. Ale měl bych při pokusu o spravedlnost podotknout, že nebýt zřejmě v něčí koupelně natočeného dabingu, takto dokonalého zabijáka nálady snímku, mohlo to dopadnout líp. (04.04.2011)

Performance byla vždycky zvláštní žánr, který nemusí být pochopen, protože jde více do hloubky a jeho tvůrce je součástí uměleckého díla. Miranda July zvolila tentokrát jako performanci celovečerní film, která propojuje všechny umění spojené s performancí. Krásné, milé, nevinné ale i pervezní, šokující a zvrácené. (25.01.2011)

„Do prdele! Do prdele s tebou! Do prdele se mnou! Do prdele se starými lidmi! Do prdele s dětmi! Do prdele s mírem!“ Další příjemné setkání s neobyčejnými osudy obyčejných lidí. Promakané dialogy (procházka ulicí aplikovaná na vztah), dojemné scény (ryba na autě), humorné scény (malý kluk a jeho erotický chat, sousedova komunikace s dvojicí mladých holek či jejich zkouška, která z nich umí lépe kouřit). Podobné filmy mám hodně rád, cítím se jako by se to dělo kolem mě, jako bych to pozoroval přímo a v reálném čase. Ukazují, že není důležitý cíl života, nějaký konec cesty, kterého je třeba za každou cenu dosáhnout, ale že radost ze života, štěstí a chuť do něj, spočívá právě v té cestě, v milionech náhodných a nezapomenutelných okamžicích, tvořících jednotlivé kousky dlažby té cesty. (30.06.2009)

Christine sbírá fotky ke kterým natáčí příběhy a než se svým uměním uspěje, vozí důchodce po nákupech. Prodavač bot Richard si polil ruku benzínem a zapálil ji. „Chtěl jsem si zachránit svůj život, ale nešlo to“.Jeho šestiletý syn Robby našel na chatu ženu s kterou si „rozumí“ v perverzních sexuálních fantaziích. Na starším Petrovi si zase dvě nerozlučné kámošky ověřily svoje sexuální „dovednosti“, ale fascinují je hlavně obscénní vzkazy na okně od chlápka z ulice. Asi dvanáctiletá Sylvie se už dnes pečlivě připravuje na zařízení své domácnosti, takže z katalogů vystřihuje a lepí si do alba různé mixéry, šlehače apod. a zatím udržuje a rozmnožuje svoji „výbavu nevěsty“. A znalkyně umění Nancy, která dokáže být okouzlená i zmačkaným papírem od hamburgra. Množství podivných lidiček s ještě podivnějšími zájmy, ztraceni ve velkém světě a každý z nich hledá někoho, kdo by s ním jeho zvláštnosti sdílel....„Proč to děláš? - Jen si krátím dlouhou chvíli.“ (24.04.2006)