Já a Ty a všichni ostatní

Navzdory tomu, že Miranda July klame tělem a snaží se být jiná, vyznívá její debut stejně banálně jako většina současných amerických nezávislých filmů – pozitivně pocitových (feel-good) vztahovek. Dokonce angažuje (dnes už) klišé multilineárního „vyprávění“, kdy některé z postav existují výhradně pro komický efekt. Její metoda spočívá ve vršení situačních nápadů (zapálená ruka, rybička na střeše auta, soutěž ve felaci) a „kouzel okamžiku“, které ale film dále fragmentizují. Hlavním přínosem filmu tak zůstávají průniky výtvarného a performačního umění – režisérka je výtvarnice –, bohužel mu chybí jednotící „vzkaz“, autorská vize. Film má slabiny debutu: hýří za ta léta nasbíranými nápady, ale jinak nemá co říct. (25.03.2006)

Chci lásku, chci štěstí, chci, aby si mě někdo všiml, někdo mě vzal na vědomí. Miranda July schovala ideu do pestré směsice "úchylek" vskutku rafinovaně. Chvilku se zdá, že hrají prim, ale je to přibývající čas, který nechá vybublat na povrch křehkou podstatu věcí a z úchylek jsou volání o pomoc. Vedle Štěstí Todda Solondze další nezávislý drahokamínek .... o lidech. (22.06.2007)

Performance byla vždycky zvláštní žánr, který nemusí být pochopen, protože jde více do hloubky a jeho tvůrce je součástí uměleckého díla. Miranda July zvolila tentokrát jako performanci celovečerní film, která propojuje všechny umění spojené s performancí. Krásné, milé, nevinné ale i pervezní, šokující a zvrácené. (25.01.2011)

U filmu jsem si došel na záchod, uvařil si jídlo, uklidil kočkám záchod, snědl jídlo, uklidil pokoj, vyluxoval, utřel prach a vynes odpadky a to jenom proto, že se k tomu fantasticky hodil. Americký nezávislý film, když mě nechytne příběhem a nebo lidmi v něm, tak mě nechytne ničím, ale na tu hodinu a půl mě zabavit dokázal a já během toho udělal to, na co jsem jinak strašně línej. (19.06.2011)

Ne úplně originální sociální sonda do krize moderní společnosti, rodiny a osobnosti. Nicméně film vychází z poctivé a citlivé režie a vedení herců, casting byl taky fajn (mj. děti hlavní postavy). V některých momentech je zcela omamný ženský rukopis režisérky, což v člověku zanechává nejvýraznější zápis a vzpomínku. (09.01.2008)