Šrámy

Film, který neskutečně vystihl psychku dospělého člověka, který je na celý život poznamenaný otcem, týráním a prostředím, v němž vyrůstal. V podstatě ani nevím, co bych k filmu napsala. Ze začátku mě moc nebavil, půlka filmu jen o tom, jak je malé dítě bito a tyranizováno svým pošahaným otcem. Bála jsem se, že celý film bude jen o tom. Ne, že by to nebylo závažné téma, ale to, že jsou mnohé děti týrané a šikanované, všichni víme. Do děje a myšlenky autora jsem byla vtažena teprve tehdy, kdy do příběhu vstoupil dospělý Vojtek. V podstatě nešťastný mladý člověk, který v životě hledá záchytný bod a čím dál více zjišťuje, že se podobá svému otci víc než by chtěl. Zároveň se objevuje postava dívky, která je ochotna podstoupit Vojtkovy nálady a výbuchy vzteku a snaží se mu být co možná nejvíce nablízku, a to i přesto, že o to Vojtek zezačátku vůbec nestojí. Opravdu překvapivý byl pro mě konec. A teprve tehdy, na dámské toaletě a s nápisem "otec", jsem si uvědomila, jakou sílu a myšlenku tento film má. (05.05.2012)