Vyvrženci pekla

Omlouvám se početné obci fanoušků tvorby Roba Zombieho za odpad, kterým jeho dílko častuji. Je to jen proto, že hodnocení se pohybuje nebezpečně vysoko a nepoučený filmový fanda by po filmu mohl sáhnout omylem. Stejně tak jsem mohl dát jakýkoliv počet hvězdiček a opět by to mělo mizivou informační hodnotu. Podobně jako pornografie, která ať už na sebe bere jakoukoliv podobu je jen o jednom a slouží jedinému, tak i filmy typu Vyvrženců pekla slouží pouze k vybuzení určitého druhu emocí. Ti, co s nadšením sázejí čtyři či pět hvězdiček se pochopitelně ve světě filmu dobře vyznají a uvědomují si mizivou hodnotu snímku z hlediska tradičních filmových hodnot. Pochopit scénář, sledovat práci kamery, střih, herecké výkony - inu to je práce pro otrlé. S jedinou vyjímkou a tou je soundrack - což je pochopitelné vzhledem k Zombieho minulosti. Zvláštní kapitolou jsou herci - ale ano, v tomhle snímku se přece jen několik herců vyskytuje...Dlouho jsem si lámal hlavu, proč se v něčem takovém angažují, až jsem na to přišel - udělali to z hladu! Jen hrozný hlad na pokraji vysílení je mohl dohnat k něčemu takovému. Zombieho příznivci ve skutečnosti dokážou vystihnout a ocenit to jediné, co je na jeho tvorbě hodno obdivu - totiž maximum neředěné, syrové brutality na co nejmenším prostoru. Žijeme v těžké době plné neuróz a Vyvrženci pekla jsou jedinečnou terapií pro všechny, co si nemohou dovolit pořídit ve sklepě vlastní mučírnu. Je to skutečně nákladné, můžete mi věřit, sám jsem si to nesčíslněkrát propočítával...Někdy ovšem podobné tvorbě fandí i slaboši, co se vlastní mámě zdráhají vrazit pár facek, natož aby zlomili haksnu grázlovi, co je buzeruje... Celkový dojem pro ty, co adrenalin dokážou vyplavovat jiným způsobem, by měl být nulový...Jen mimochodem, s hororem jako svébytným žánrem nemají Vyvrženci pekla společného nic. Je to instruktáž pro ty, co potřebují vědět, na kolika metrech čtverečních se rozprskne lidské tělo pod koly náklaďáku či kolik masa se dá seškrabat z lidských údů. Dobrou chuť! (13.07.2008)

Zajímalo by mě, jestli Zombie počítal s navázáním na 1000 mrtvol, už když přidával otazník k nápisu "The End". Na každý pád se nezastavuje, neohlíží, pálí mosty a jede dál. Co zobrazovala jednička, netřeba opakovat a posouváme se k zase dalším hororovým subžánrům. Je to opět velmi sebereflektivní, i když méně černohumorné. Víc utržené z řetězu, ale zároveň méně přeplněné nápady, spíš rozvíjející jeden konkrétní. Závěr silný, ale jinak než minule - tentokrát nejde o kvantitu násilí, ale kvantitu nenávisti a agrese. Intenzivní zážitek, který překračuje hranici hororové zábavy a ke konci se stává nepříjemným. (03.11.2013)

Filmová láska na první pohled, Zombieho intenzivní buranská krasojízda tří vyvrhelů z pekel. Oproti jedničce velmi jiný film (celkový feeling, provedení, v podstatě nehoror) a opět naprostá dokonalost, vlastně ještě o chlup větší. A když už si myslíte, že je po všem, přijde v mých očích jedna z nejlepších závěrečných scén všech dob ("Free Bird"), kde už je vám těch bastardů dokonce na plný čáře líto(!). Můžu vidět nekonečněkrát. (x) (31.10.2011)

"Tarantinovsko-Rodriguezovská" forma a zajímavé převrácení rolí v žánrovém schématu: skupinka tří "sympatických" masových vrahů, vyjadřujících vzájemnou rodinnou pospolitost ve formě posedlosti, uctívání satanismu a krajní averzí ke svému okolí, je tyranizována maniakálním a brutálním šerifem. Manipulace s divákovými "sympatiemi" je ještě umocněna sérií retrospektivních fotografií, vyzařujících radost a štěstí rodinného soužití, promítaných na konci filmu a romanticky-hrdinnou scénou hodnou nejryzejších charakterů. (10.04.2009)

Konečně dokonalý film pro naše drahé hospodyňky, dospívající děti a mladistvé intelektuály! Citlivý romantický příběh o lásce a rodinných hodnotách, protknutý spoustou symboliky a skrytých poselství, nenechá snad jediné oko suché. Místy až něžná režie pana Zombieho skvěle ladí s uhrančivými záběry rozkošných zákoutí amerického středozápadu! Špička ve své třídě, vrchol Robovy tvorby, tak to máme my horníci rádi ... (08.02.2010)