Vyvrženci pekla

Prepad rodinky sériových zabijákov v úvode je samozrejme podľa scenára Roba Zombieho prispôsobené surovosti filmu kde komando fízlov nenabehne hneď do domu a neprekvapí spiacich obyvateľov, ale prebudí ich megafónom, grázli sa stihnú obvešať brnením a zbraňami a nasleduje hustá prestrelka po ktorej sa podarí časti rodiny zdrhnúť a hon pokračuje. Toľko hnusných (výzorom) hercov, napr. najznámejší asi „popetovanej mexickej drsoň“ Danny Trejo ktorého si najme šialený šerif aby vypátral uprchlíkov a pred smrťou ich mohol mučiť tak ako si to rodinka vrahov zaslúži. Réžia prekvapivo slušná vôbec naspadá do trápnych vôd a herci podávajú sústredený výkon. Ku koncu sa film zmení na road movie a no navnadilo ma to na House of 1000 Corpses. (12.10.2005)

Příběh o vraždící rodině Fireflyových (viz.: Marx bros.), který u mě začíná na 5* už za tátu klauna a jeho hlášky i za povedenou atmosféru 70.let asi v polovině bohužel začíná i přes klipový střih mírně nudit a "nečekanou záchranu " na konci už zachraňuje :) jen konec á la Thelma & Louise... celkově, ale každopádně velmi "příjemná" zábava. A pozor : Nikdy se neotáčej ke klaunovi zády, když s tebou mluví ! (03.01.2007)

Oproti své rozjařené, žánrově "nevyrovnané" prvotině, která působila, jako byste byli (spolu s režisérem) na krásném barevném tripu, Dům 1000 mrtvol, jsou Vyvrženci pekla mnohem vyhraněnější, umírněnější, ale také daleko lépe režisérsky zvládnutější. Zombie už tolik nevykrádá cizí horory a staví si příběh podle sebe. Zakládá si hlavně na hutné atmosféře, vybíjení lidí není věnováno tolik času, kolik bych od filmu čekal. Přesto když už na něco podobného dojde, Zombie si vše náležitě vychutnává a je cítit, s jakou radostí tyto scény točil. Koukej Eli, jak mají vypadat horory, které točí fanoušci žánru!! (02.09.2006)

Upřímně mě překvapuje, s jakým umem a vyzrálostí natočil a napsal Zombie svůj teprve druhý film. 1, První dokonalost tkví v příběhu. Ten má ne jeden, ale rovnou čtyři konce (jeden hned na začátku), a rozhodně netrpí schématičností nebo linearitou. A ještě v rámci vyprávění stihne Zombie vyjebat s filmovými kritiky, viz postava Marty Walkera. 2, Zombiemu funguje taktéž filmový jazyk, ve filmu v podstatě koncentruje všechny styly, které se od konce 19. století objevily – tj. montáž (chlap se de vychcat – střih – záběr na nalévání kávy), stop-záběry jak z Truffauta, steadicamy, stíračky a plátkování obrazu, Kenworthyho šnorchl (osvobozující objektiv od kamery), hlediskové pohledy z Hory mají oči apod. 3, Postavy nikdy nedělají to, co po nich divák vyžaduje. Buďto ucuknou, přestože by mohly terorizovat, nebo naopak nechávají prostupovat do příběhu svojí vlastní psychologii, přivlastňují si okolí a chovají se nepředvídaně. ____ Tohle všechno pramení z osoby Zombieho, který nezůstává na režisérské sesli, ale jeho vklad vychází i ze scénáře a z toho, že je trochu vyšinutý, ctí kult Mansona atp. Zombie je zkrátka člověk živočišný, multiumělec (podobně jako spisovatel, malíř, režisér a scénárista Clive Barker), v němž se konvenční filmařina střetává s osobností svérázného hard-coráře a s vizáží a myšlením Alana Moorea. (26.08.2008)

Tak ako sa aj tesár utne, tak aj Rob Zombie raz nakrútil dobrý film. Devil's Rejects zaujme najmä svojou surovou atmosférou horúcich sedemdesiatych rokov dokreslenou autentickým soundtrackom a nádhernou zrnitou analógovou kamerou. Príbeh o unikajúcich maniakoch je akoby dôstojným pokračovaním Texaského masakru (jeho voľným remakom bol Dom tisícky mŕtvol), ktorého sa žiaľ kultový hixploitation nikdy nedočkal. Od dokonalosti to má síce ďaleko (na môj vkus Zombie príliš sympatizuje s ústrednými psychopatmi a na záver si zaslúžili väčšiu pomstu), ale ide dozaista o najlepší kúsok krátkej neo-exploitation vlny zo začiatku milénia, ktorá je už chvalabohu za nami. (09.10.2020)