Mickybo a já

Moc hezký příběh o rozdílném vnímání života, když jste dítě a když jste dospělý. Má to vše. Smutek, stěstí, starosti i nějakou tu dramatičnost. A když vidíte tu děckou radost a nadšení, tak se vám an film kouká hned lépe. Tenhle film mě ničím neobtěžoval, naopak mě dobře zabavil na celých tech 95 minut, jediné co mě odrazuje od pěti hvězdiček je to, že takový film si představuji jinak i námětem. (15.07.2011)

Nám moc rozum tohle nebere .. vzájemné vraždění a zabíjení nevinných ve jménu víry .. nábožensky a politicky rozdělený Belfast v sedmdesátých letech minulého století .. v něm Mickybo a Jonjo .. Butche a Sundance .. 8 a 9 let .. dva kamarádi, každý z druhé strany řeky rozdělující město na dva nesmiřitelné nepřátelské tábory .. v naprosto vážně myšleném .. přesto .. tragikomickém pokusu o útěk do Austrálie … (07.06.2010)

Dvě juvenilní verze Butche Cassidyho a Sundance Kida řádí v Belfastu 70. let, vnímaje všechno, krom kruté reality, jež striktně rozlišuje mezi protestanty a katolíky. Pod vlivem svých filmových útěků se rozhodnou zrealizovat útěk reálný. Marnotratnost měkkou tužkou načrtnuté cesty do Austrálie přebíjí jejich obrovské nadšení a naivita. Na pomezí britských sociálních dramat (Kes, Billy Elliot), „únikové“ road movie (Papírový měsíc, Klepání na nebeskou bránu) a westernu (hlavně výše uvedený Butch a Sundance) stojící snímek je nejjistější v kramflecích, chce-li jenom bavit. Snaha o pravdivé vykreslení situace v Belfastu a uvnitř rodin v němž žijících doplácí především na schematičnost. Svým způsobem mne potěšil, svým způsobem zklamal konec, do daného schématu nezapadající a budící velmi smíšené pocity (radost? smutek?). Jako něco lehkého, čehož zhlédnutí vás nepřipravilo o mnoho peněz (nejlépe o žádné), to však ujde. 70% (10.06.2011)

Odkazy na Butche a Sundance jsou příjemné, celková nálada snímku situovaného z velké části do ponurého, nepokoji zdevastovaného a především rozděleného Belfastu je výstižně nepříjemná a ačkoli si kluci vesele hrají, na patře máte společně s nimi hodně nahořklou pachuť. Bohužel film nijak nevybočuje ze skupinky klasicky britského dramatu a oba hlavní dětští představitelé nejsou zrovna hereckými objevy! (22.05.2008)

Mám slabost pro dětské hrdiny, ovšem "Mickybo a já" můžou leda poníženě pucovat zadele českým "Pánům klukům". Tvůrci příběh zasadili do nepokoji (či spíše válkou) zmítaného Irska, konkrétně do Belfastu, kde lidé z jedné strany mostu uctívají svatý Sandál, na druhé straně mostu uctívají svatou Tykev a proto se logicky vzájemně nenávidí a vraždí. V těchto brutálních podmínkách se dají dohromady dva chlapci, outsideři s hbitými prsty, rychlýma nohama a hlavou plnou snů o životě psanců v Austrálii. Měla jsem s těmito dětičkami poměrně zásadní problém: to se po mně vážně chtělo, abych držela palce dvojici drzých, sprostých, zlodějských (a žhářských) smradů s nepochopitelně pokrouceným chápáním toho, co je dobré, co zlé a co je vyloženě zvrhlé? Chyběl mi tam dospělý hrdina, který by ty malé šmejdy ohnul přes koleno a pořádně jim nasekal na holé odvrácené tváře. Na komedii to nebylo vtipné, na drama se to pořád snažilo tvářit jako komedie a k tomu nesnesitelný hajzlík Mickybo... no, nekoukalo se mi na to dobře. Snad nejvíc potěšily úryvky z Butche Cassidyho a Sundance Kida. Chápu, že nepříjemné pocity z prostředí a situace byly tvůrčím záměrem, ale vážně nešlo ty dva haranty vykreslit tak, aby tolik nelezli na nervy? 55% (19.08.2011)