Reklama

Reklama

Režisér Marc Rothemund není první, kdo na filmové plátno převedl drama posledních dnů členů ilegální skupiny Bílá růže. Na začátku 80. let vznikly dva filmy inspirované těmito událostmi, jejichž autory byli režiséři Michael Verhoeven a Percy Adlon. Rothemundův snímek předčí tyto poměrně akademické filmy tím, že režisér si za ústřední hrdinku vybral postavu Sophie Schollové, skrze niž se mu daří drama sugestivně přiblížit. Tomuto silnému filmu o osobní statečnosti několika mladých studentů dominuje autentický projev Julie Jentschové v hlavní roli. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (155)

kajda.l 

všechny recenze uživatele

Skvostné dialogy, dynamické herecké výkony, gradující atmosféra a bezchybně hutné vyobrazení nejbestiálnějšího období lidských dějin "viníkem". Stále nemůžu uvěřit, že tento nesmírně hodnotný filmový skvost natočili samotní Němci. V poslední době už po několikáté skláním klobouk před filmovým uměním našich západních sousedů. Německo se pomalu, ale jistě začíná stávat mou nejoblíběnější filmovou zemí. Na doslova fanatické soudní přelíčení jen tak nezapomenu: "Brzy budete stát tady, kde teď stojíme my." Nejryzejší příklad čistého hrdinství. Bravo Sophie. 100% (při závěrečných titulcích jsem s bušícím srdcem jen tupě zíral do obrazovky, což se mi při sledování filmu stává zřídkakdy) ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Už je to dlouho, co jsem četla knížku o Bílé růži, tehdy to na mě silně zapůsobilo. Filmové zpracování vlastně vynechává celou organizaci a působení skupiny, začíná krátce před zatčením a věnuje se převážně sourozencům Schollovým, především Sophii v podání skvělé Julii Jentsch. I přes filmovou zkratku se podařilo do filmu dostat to podstatné - silnou osobnost mladé dívky, která byla neskutečně pohotová a silná. ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Karel Čapek kdysi napsal, že největším prokletím moderní doby je danajský dar ukvapených generalizací. "Schopnost" vidět svět černobíle poznamenala osudově naše vnímání dějin dramatického i krvavého nedávného XX. století. A náš pohled na německou skutečnost, pohled v mnoha ohledech vnějškový, pohled sebestředný bývá i dnes, více než šedesát let po válce, u nás prolamován jen zřídka. Gorbačevovská lidová diplomacie někdejšího společného evropského domu je v tomto případě především věcí připravenosti přijímat poučenou kritickou německou sebereflexi a v tomto ohledu také se naučit doceňovat skutečnou německou protinacistickou rezistenci. A to nejen tu známější exilovou, ale i tu u nás téměř neznámou vnitroněmeckou. Skupina BÍLÁ RŮŽE, jedna z nejvýznamnějších, složená ze studentů mnichovské univerzity, je nejvýrazněji symbolizována fascinujícím sourozeneckým duem Schollových. Jejich hrdinství a statečnost, které nepřerostly do otevřeného ozbrojeného odporu, vyhovuje rozpolcenému německému naturelu nejvíce. V proslulé vnitroněmecké anketě posluchačů ZDF o nejzasloužilejších Němcích všech dob obsadili tito mladí lidé čtvrté místo - za Bismarckem, Lutherem, Marxem a před Willy Brandtem. Asi ne náhodou. Film, který dokázal ojedinělým způsobem sloučit dokument s výsostným uměleckým ztvárněním, nezatírá nic ani v detailech. Julia Jentschová, dnes již světově proslulá mladá německá herečka, své Sofii dává vše, co ji bylo naděleno: pevnost vůle jen na okamžik obnažuje zoufalství, bezmoc, nezkušenost dospělosti, která ještě nepřekonala zcela strázně a nejistoty dívčího věku a je podpírána silným intelektem, pevným, neochvějným humanistickým přesvědčením, myšlenkovou silou, která dojímá svou nepřemožitelnou bezbrannností a dívčí křehkostí; fascinuje, dojímá i posiluje. Tato obdoba Rusky Zoji Kosmoděmjanské, naší Marušky Kudeříkové nebo jiné slavné protihitlerovské Němky Anne Frankové se stala a je také dnes - a zřejmě i pro budoucnost - symbolem nadčasového lidství (kdybycho měli hledat obdobu skupiny BÍLÁ RŮŽE, nalezli bychom ji asi nejvýstižněji v levicové mládežnické skupině PŘEDVOJ). Posledních devadesát šest hodin života sourozenců Schollových, doba, po kterou můžeme nahlížet do dusné atmosféry hitlerovského Německa, smiřujícího se právě svou zoufalou křečí s tzv. totální válkou, je dokreslována a zvýrazňována dalšími pozoruhodnými výkony představitelů druhé strany - vyšetřujícího a svým způsobem slušného kriminálního inspektora Mohra, Sofiiny dvounoční spolubydlící ve vězeňské cele i vskutku zrůdně úderným šéfem samozvaného tribunálu zločineckého tzv. lidového soudu Rolandem Freislerem, který ozvěnou připomene jiného neméně odporného psychopatického vraha v taláru - Josefa Urválka, vraha Milady Horákové, Záviše Kalandry a mnohých, přemnohých dalších. Dlouhé periody vypjatých dialogů - film chce být a v mnoha ohledech také je dokumentem - jsou vyvažovány úsečně údernou hudbou ilustrující nezvratnost fatálních okamžiků předcházejících zatčení i vraždě popravou na gilotině. Naše vyprahlá současnost, tolik postrádající i poplivávající nenahraditelné, životně potřebné pozitivní hrdiny i hodnoty, jednu z těch zvláště potřebných nesporně nalézá v sourozencích Schollových. Na okamžik se chce věřit, že věčnost i život na výsostech nejsou jen snem a touhou, ale i průkaznou skutečností. Tak živí a dojímající jsou a zůstávají dívka Sofie Magdalene i její přátelé více než půlstoletí po své nedobrovolné smrti. () (méně) (více)

asLoeReed 

všechny recenze uživatele

Za posledních 8 let má německá kinematografie 5 filmů na Oscara, 2 vyhrály... zde je ta v současné době nejmocnější "nová vlna" filmu, je to film evropský, má své specifika, je zejména historický a bohatě dotovaný, ale kromě v zámoří úspěšných snímků mají Němci i řadu dalších tvůrců jako Fatih Akin nebo Weingartner, kteří se tam nedostali.. ta "vlna" jede už od Tykwera a nástupu řady zajímavých herců (Bleibtreu), kteří se potkávají se starší generací (Bruno Ganz), a je moc dobré to sledovat.. ()

pakobylka 

všechny recenze uživatele

Film se stal výmluvnou poctou Sophii Schollové, působivou výpovědí o osudu neobyčejně čisté a statečné dívky, která se spolu se svým bratrem a dalšími členy odbojové skupiny "Bílá růže" postavila nenásilnou formou proti zlu ve své vlastní zemi ... a tak nemám chuť rozmazávat pár detailů, které mně úplně neseděly - na celkové vyznění snímku stejně neměly podstatný vliv. Julie Jenschová v hlavní roli působila křehce a zároveň odhodlaně - z jejího prostého, neokázalého, civilního projevu vyzařovala vnitřní síla a přesvědčení ... a taky víra, která Sophii pomohla jít i na smrt. ()

Galerie (39)

Zajímavosti (11)

  • Film byl celý natočen chronologicky. (pUnck)
  • Při závěrečných titulcích je možno vidět fotografie skutečných sourozenců Schollových a Christopha Probsta. (pUnck)
  • Soudce, který odsoudil členy skupiny Bílá růže k trestu smrti se, jmenoval Roland Freisler. Roland Freisler padl během 1. světové války do ruského zajetí. Po propuštění ze zajetí se vrátil do Německa jako přesvědčený komunista a vystudoval v Německu práva. Členem NSDAP se stal roku 1925 a hájil členy NSDAP, kteří měli problémy se zákonem.V roce 1942 se stal prezidentem Národního tribunálu a v této funkci se stal nechvalně proslulým soudcem. Cca 90 % z jeho 2600 rozsudků skončilo trestem smrti nebo doživotím. Trest smrti dostali mimo jiné členové skupiny Bílá růže a účastníci atentátu na Adolfa Hitlera z roku 1944. Na obžalované Freisler často křičel urážky a ponižoval je, mnoho svých procesů dokonce nechával filmovat. Freisler byl fanatický nacista, protože chtěl nacistům dokázat, že jeho komunistická minulost byl omyl. Roland Freisler nebyl nikdy potrestán, protože zemřel 3. února 1945 během spojeneckého náletu na Berlín v budově soudu zasažené výbuchem pumy. (Rollo_Tomasi)

Reklama

Reklama