Woolen Story
Obsahy(1)
Hermína Týrlová, Vlněna n. p. Brno, poezie, hravost a představivost v originálním tvaru poetické vlněné pohádky. (tomtomtoma)
Recenze (8)
Tak já bych se s dovolením vmísil do intelektuální debaty mezi Limou a Karlosem ohledně pravé povahy onoho bílého chumáčku. Podle mého názoru se určitě nejednalo o pejska, protože ten by určitě nesnil o zelených čtyřlístcích, i kdyby měl mysl sebevíc zastřenou horkem. Také v teorii, že to byl beránek, vidím jisté mezery, zejména tedy chybějící rohy. Prostě je jasné, že se jednalo o ovečku. No já nevím, jakou mají duši hlemýždi, ale mně při sledování tohoto filmu připadalo, že mě někdo hladí železnou rukavicí s hroty. Vždyť jak ovečka, tak ten člověk minimálně jednou umírali žízní, sluníčko do nich pralo co to šlo, ovečka byla dokonce jednou sežrána lvem (naštěstí pak recyklována) a to vše podmalované velmi znepokojující drásavou hudbou. Ale abych jen nepomlouval, nějaké poučení jsem si z téhle podívané odnesl. Až na mě někdy vybafne lev uprchlý ze ZOO nebo z cirkusu, už budu znát jednoduchý fígl, jak se ho zbavit. Jednoduše ho zatahám za ocas a on se rozpárá a změní na tkaničku! ()
Vlněná pohádka je nejpoetičtější stylizovanou prací Hermíny Týrlové. Vlněna, národní podnik Brno, dadala kopec materiálu ke stylizujícím rukám výtvarníků Ludvíka Kadlečka a Václava Dobrovolného, autor poezie čar Milan Pavlík zasněně vypráví alegorický příběh o nástrahách a naději, Zdeněk Liška si vychutnává noty niterné rozervanosti a psychedelie. Poezie a stav zasnění, vlna fantazie a kreativní činorodosti. Vlněná pohádka je jedinečně osobitou poezií v netradiční animované podobě. ()
Je to až k neuvěření co tato naše přední animátorka dokázala všechno využít za předměty do svých kouzelných filmů. Od loutek, přes kombinaci živého herce s loutkami až třeba k experimentu s pouhopouhou vlněnou látkou, jako je tomu v tomto filmu. Její filmy na člověka působili jednoduše, ve stylové čistotě a prostotě však spočívala jejich síla, s jakou nejen dětskému divákovi sdělovala srozumitelnou a emotivní cestou prosté pravdy či mravního naučení. Ale zpět k filmu přes svou skutečně nesourodou s takovou víceméně atmosferickou hudbou (v podobě známé skladby Telstar od Tornados), je to zdánlivě jednoduchý poetický příběh s modrým klubíčkem, se lvem a sluníčkem, s nějakým modrým panáčkem a s bílým beránkem. Takový průměr, který mě moc nedostal, určitě se v její filmografii najde mnoho jiných i třeba o píď zdařilejších věcí. ()
Jemně hravý, neotrocky tvůrčí, rozvíjivý trip pro maličké (který ale má čím upoutat i jejich dospěláky) o podstatě přátelství, spolupráce a záležení, v dobrém i zlém. Silně působivý ve své temné i světlé rovině, a to jak vizuálně, tak i poutavým hudebním podkresem. Zvlášť si cením toho nápadu s beránkem-zvířetem jako průvodcem po poušti, který se mění v beránka-obláček na nebi, aby mohl se svým druhem putovat dál i po moři. *** Ještě by mě jen tak na okraj zajímalo, jestli si Hermína Týrlová materiál vybrala prvotně sama, nebo jí ten nápad vnuknul nějaký náměstek z národního podniku Vlněna. Každopádně ať tak či onak, ještěže tak. *** PS: Jedná se o první díl diptychu, doporučuji shlédnout i Sněhuláka: https://www.csfd.cz/film/194858-snehulak/prehled/ *~ ()
Trošičku psycho, řekl bych. Přiznávám, že tuhle pohádku jsem v dětství nepobral. Hlavně mě vždycky strašilo to slunce, které tady metá paprsky jako nějaká nenávistná UFO-kosmická loď. :o) Příběh je prostinký – malý modrý vlněný panáček jde se svým psíkem po poušti a sní, že dojde k moři s plachetnicí. Na temperami malovaném, převážně oranžovém pozadí, které má suplovat rozpálenou poušť, Týrlová rozpohybovala postavičky (panáčka, pejska, lva a slunce) vyrobené z – pro ruční animaci tak nezvyklé – vlněné příze. Tamější výjevy, nenávistným sluncem počínaje, scifistickými pazvuky z dílny Zdeňka Lišky konče, skoro připomínají až jakési avantgardní umění. ()
Reklama