V jako Vendeta

Přiznám se, že jsem vůbec nečekal takový nářez. Hned začátek mne přikoval napevno do křesla (metafora, ve skutečnosti jsem film sledoval z postele). Natálka Portman na sebe zase nechala vzpomenout a vynikajícím výkonem mne přesvědčila o svém talentu. Podobně strhující byl i konec. Bohužel střední část malinko vázne, a co mi vadilo byla nepropracovanost postav a některé nevysvětlené pasáže. Ale opakuji, příjemné překvapení. (11.05.2009)

"Lidé by se neměli bát své vlády. Vláda by se měla bát svého lidu." Totalita je báječná věc. Šetří totiž "ovcím" čas tím, že nemusí přemýšlet o tom, co je dobré a co je špatné. Všechno je dané, stačí správně papouškovat a být šťastný. Jsou však i nešťastníci, kteří touží po iluzi zvané svoboda a pro ty může být tento snímek kultovním. Já jsem sice starý anarchista, takže tomu boji proti režimu rozumím, ale jsem si celkem jistý tím, že žádný comicsový hrdina nedokáže zvednout stádo ovcí od počítačů. Ještě o něco horší je maskovaná skutečnost, že mě to až tak moc nebavilo. (30.12.2016)

Komiksová předloha patří k mým nejoblíbenějším a od filmové adaptace jsem pak očekával hodně, tím spíš, že se na ní podíleli Wachovští. Film je příjemně hravý a rozhodně nadprůměrný, ale do intenzity a stylovosti jiných anarchistických kulťáků jako MECHANICKÝ POMERANČ či KLUB RVÁČů má daleko a pochybuju, že dosáhne jejich popularity. Může zato především absence výraznějšího režijního rukopisu, McTeigue přes všechnu snahu nedokáže přijít s tak atraktivním vizuálem ani silnou atmosférou, jaké měly oba zmíněné filmy nebo MATRIX, a zůstává jen u hromady pěkných obrázků a nápadů. Navíc nemá k dispozici ani tak dobrý scénář - je až zarážející jakého nešetrného a až diletantského okleštění předlohy se Wachovští dopustili, když vypustili nebo trestuhodně zabili ty nejlepší a nejemotivnější scény komiksu jako Finchův trip v Larkhillu nebo kancléřův vztah s centrálním počítačem. Ale abych jen nekritizoval, několikrát mě film pohnul až k slzám (Finchův šok z odhalení pozadí biologického útoku, čtení z deníku Valerie) a potěšily i odkazy na jiné filmové antiutopie (John Hurt z 1984 coby kancléř Sutler, píseň z BRAZILU hrající ve Stínové galerii, matrixácký záběr na boty V vystupujícího z výtahu, závěrečný duel v podzemí připomínající sloupovou přestřelku z finále MATRIXU). Při sledování destrukcí státních budov za doprovodu klasické hudby mě napadlo, co by s VENDETTOU asi provedl takový Stanley Kubrick a bolestně jsem si uvědomil promarněnost téhle šance. Škoda. (22.04.2006)

Škoda, že tento film je/byl často zneužívám k propagování anarchismu, když zas TAK moc anarchistický není. Wachowští podobně jako v Matrixu využili koncept vzbouření se proti kruté nadvládě, vytěžili z něj silné emoce utrpení, vybudovali dramatický vzestup k žádoucí katarzi a nakonec spláchli diváka mocným zážitkem a pocitem zadostiučinění. Jejich film je sice protipoliticky laděný, ale věřím, že v jádru se opravdu snaží jen podtrhnout důležitost pravdy a férového jednání napříč pomyslnými kastami společnosti. Scénář je napsán moc dobře (projevy V), ale tempo filmu se zdá nevyrovnané, má svá hluchá místa... 8/10 (22.01.2014)

Film je nejslabší ve svém akčním začátku a konci, všechno mezitím je překvapivě duchaplné vyprávění plné úvah na téma boje jedince proti diktatuře, jeho práva být odlišný a neuniformní (zajímavé přiblížení osudu lesbické ženy, asi nejemocionálnější část filmu) a jeho ochoty podřídit svůj život boji proti zlu a totalitě i za cenu ztráty vlastního života. Ano, myšlenkově podnětné, ale v konečném důsledku poněkud rozporuplné, opravdu si totiž nemyslím, že vyhazování historických budov do vzduchu po vzoru teroristických frakcí je tím správným a efektivním krokem v boji proti státnímu zřízení. Akční scény nic moc, jejich nedostatek ve filmu byl v mých očích spíš plusem. Hlavním problémem filmu je nepřesvědčivé vyobrazení totality. Při něm je sice zřejmá narážka na všemocnost médií a jejich schopnost manipulovat davem, ale chyběla mi tu ta orwellovská beznaděj, tíživost života v totalitním systému. I proto byl celkový emocionální dopad filmu na mojí osobu poněkud mizivý. Na tohle téma příště raději sáhnu po Radfordově 1984, Truffautově Fahrenheitu, či Kachyňově Uchu. (24.09.2006)