V jako Vendeta

Na film se koukat dá. Oproti většině dnešních rádoby hlubších SF z Ameriky tu přeci jen nejde hlavně o triky nebo akci, ale i o nějakou tu myšlenku. Jenže problém je, že to není dotažený. Prostředí totalitní Anglie nemá ani na stav, jakej byl u nás (například, že by vysílali předtočenou revue, která zesměšňuje Stalina nebo Lenina, tomu by neuvěřil nikdo, či že by pro tvůrce této revue přišli až pozdě v noci, nebo způsoby, jak upravují cítění a myšlení lidí - zprávy a prohlášení v televizi a rádiu a zatýkání nepohodlných - to prostě není přesvědčivý). V něčem je zase až příliš drsný (střílení lidí na ulici apod). Prostě a jednoduše, s atmosférou a reálností prostředí si žádnou velkou práci nedali, spíše ji odflákli. Posledních deset minut Pelíšků má tu totalitu stonásobně hutnější, než celej tenhle film. Další věc, hlavní hrdina (a později i ta mladá) se po tom světě pohybují bez jakýchkoliv obav nebo potřeby nějak se krýt, mají přístup kdykoliv kamkoliv, a nikdo z desetitisíců tajných poldů si jich nevšimne. No a za kardinální sračku považuju konec. Nevím sice, jak vypadá ve skutečnosti krvavá revoluce, ale tohle považuju za krásně idealistické (pokud ne přímo naivní) zakončení jedné totality. Nepřesvědčivé prostředí, nepřesvědčivý konec, nepřesvědčivé ubíhání času. 451 stupňů Fahrenhetia je podobně minimální co se týká triků, ale tam je ta totalita přímo cítit z každýho kroku. Z každýho pohybu a slova. Tam nikdo netuší, jestli brácha nebo matka není náhodou udavač všeho schopný. Tady jsou všichni proti režimu a jen to nedávají najevo. Viděl jsem horší, ale to neznamená, že by to bylo kdovíjak nadprůměrné dílo. (25.05.2006)

Přiznám se, že jsem vůbec nečekal takový nářez. Hned začátek mne přikoval napevno do křesla (metafora, ve skutečnosti jsem film sledoval z postele). Natálka Portman na sebe zase nechala vzpomenout a vynikajícím výkonem mne přesvědčila o svém talentu. Podobně strhující byl i konec. Bohužel střední část malinko vázne, a co mi vadilo byla nepropracovanost postav a některé nevysvětlené pasáže. Ale opakuji, příjemné překvapení. (11.05.2009)

ACHTUNG - SPOILERS! Přesně to, co píše Cival - "lepší prokreslení totality." A tahle VELKÁ chyba u mě zapříčiňuje nemožnost dát vyšší hodnocení. V tom už bylo fakt lepší Equilibrium. Jinak scénář bří Wachowských, plný patetických proslovů či dovysvětlujících flashbacků mě nenadchl už vůbec. A to se už více nerozepisuji o vyloženě trapné explozi parlamentu. Rádobyšokující mainstreamový průůůměr! (11.05.2006)

Komerční variace na Brasil nakonec docela příjemně překvapila. Ačkoli jde o hodně zjednodušený pohled, tak to není blbé. Téměř žádná akce, televizní vizuální stránka, herci mají nevděčné role (zvláště chudák John Hurt; jeho part by těžko někdo uhrál). A o to více překvapí, že to dohromady docela funguje. Za největší klady lze považovat hlavně hlasový výkon Huga Weavinga, hudební složku a celkem odvážné naroubování děje na současnou politickou situaci s myšlenkami, které aktuálně nejsou v módě. Tedy v rámci komerčního amerického proudu. Co naopak snímku velmi ubírá je, že se nepodařilo ani zdaleka navodit atmosféru národa pod diktaturou, která přivedla pojem "velký bratr" ve skutečnost. Nakonec tedy "Véčko" zůstává ve škatulce zábavného hollywoodského spektáklu. (23.04.2006)

Ľúbivý odkaz, ktorý v sebe Vendeta nesie, žiaľ nieje podporený ani formou, ani scénarom. Obe sa pohybujú v rovine mierneho nadpriemeru a vyslovene postrádajú hĺbku, ktorej absencia je maskovaná prostou kriminálkou. Inými slovami nemastné, neslané, nevýrazné, ale zaujímavé. Keby sa v duchu poslednej 20 minútovky niesol celý film, mohla to byť pecka. Ináč sa plne ztotožňujem s Civalom. (03.07.2006)