X-Men: Poslední vzdor

Mne to v prvom rade príde strašne ponižujúce v tom zmysle, že to brutálne zhadzuje predchádzajúce dva (skvelé) diely. Dôležité postavy odchádzajú v neveľmi ikonických scénach a často je ich odchod banalizovaný. Dve postavy boli v jednotke a dvojke síce nepriatelia, ale bývalí priatelia a i ako nepriatelia sa navzájom rešpektovali, no keď v trojke jedna z nich umrie, druhá to vezme s takým pokojom, akoby minulé časti neexistovali. Magneto vnímal Mystique v jednotke a dvojke ako dcéru (milenku?), v trojke ju behom dvoch sekúnd bez zaváhania hodí cez palubu s tým, že šak čo už, nech ide preč. Alebo Rogue: jedna z najdôležitejších postáv jednotky je v trojke zjavne len preto, aby v nej bola. Akcie je veľa a nie je úplne zlá, ale zároveň sterilná. Ako celý film. Na facku sú aj CGI, hlavne Angel je neuveriteľný. Jean Grey ma nebavila už v minulých častiach a v tejto má zatiaľ najväčší priestor – a je to čistý horor, Famke Janssen je fakt hrozná, nesympatická herečka. Nové postavy sú úplne mimo, jednému napr. useknete ruku a behom SEKUNDY mu dorastie nová; to ide absolútne proti realistickému štýlu Bryana Singera. Juggernaut, môj miláčik z komiksov, je tu za totálne hovädo s tvárou nemožného Vinnieho Jonesa v ultradebilnom kostýme (niečo na spôsob Banea z Batmana a Robina, pričom obe postavy sú v komiksoch stonásobne komplikovanejšie - a lepšie). Kelsey Grammer je ako plyšový modrý Beast presne taký nemožný, ako si myslíte, že by v takej úlohe mala byť hviezda sitkomu. Hugh Jackman je dotlačený do absurdnej zamilovanej pozície, ktorá mu vôbec nesedí k účesu. No a Storm bola na zaplakanie už u Singera, nieto ešte u Ratnera. Pri pozeraní som si neustále kládol otázky. Prečo toto? Prečo tamto? Prečo urobil toto a nie tamto, veď tamto by bolo lepšie, ako toto (napr. jedna postava hádže autá a druhá ich vo vzduchu zapaľuje a hádže na nepriateľov, tým ale až pri milióntom aute napadne, že by mutant, ktorý vie veci zmrazovať, mohol zapálené vozidlá meniť na kocky ľadu). Kuriózne pôsobí i dva a pol dielov sľubovaná vojna medzi ľudstvom a dobrými a zlými mutantami a výsledkom je niečo, čo zo všetkého najviac pripomína pouličnú šarvátku. Zároveň trojka popiera nielen jednotku a dvojku, ale i samú seba, čo je ozaj WTF (viď. posledná scéna so šachovou figúrkou + potitulková scéna – aký teda malo zmysel paprať sa celý čas s „liekom“ a smrťou danej postavy, keď to nakoniec dopadlo takto?!). Jednoznačne nedôstojné zakončenie niečoho, čo mohla byť – ale nie je – parádna trilógia. (23.12.2006)

Ratner výrazně nezklamal a ani nepřekvapil. V jeho podání se inteligentní komiksová adaptace s hutnou psychologickou základnou přetavila v neškodnou rodinou zábavu alá Spider-Man. Jenže stejně tak jako není Ratner Singer, tak má daleko i do Raimiho. Ratner má jediný, zato dost výrazný problém – naprosto neumí pracovat s emocemi. Pokud jde o efektní akci, je Ratner víceméně doma, ale jak jde o charaktery, je nejistý a výsledek je značně rozpačitý. Ratner bohužel nepochopil mnohé postavy, díky čemuž se občas některé charakterově mění prakticky z minuty na minutu a tak třeba po pár stylových větách náhle Wolverine vyšvihne heroický proslov, ovšem takovým způsobem, že se to k němu vůbec nehodí. Podobných „odboček“ je ve filmu až příliš mnoho. Scénář rozhodně měl potenciál a ani Ratner ho nedokázal naprosto zabít. Ale z každé druhé scény čiší průměrnost a některé vyšumí tak, až to zabolí. Nikoli ostudné, ale trestuhodně průměrné zakončení (22.05.2006)

Ratner není Singer a to by nebyla až tak velká vada na kráse, kdyby neplatilo, že Singer = X-men. Mladý režisér vetknul sérii X-men natolik vlastní styl, že Ratner prostě nemá kudy. Akční sekvence sice dokáže stejně efektně jako předchůdce, dobře si poradí i s dynamikou a napětím (film opravdu svižně plyne), udrží i slušnou porci chemie mezi hlavními postavami. Ale. Kreativní přístup k věci mu chybí, nové postavy jsou bezkrevné, povrchní, jakékoli hlubší dialogy vyznívají v Ratnerově rutinérském podání náhle křečovitě a nedůvěryhodně. Přibylo i klišé a nadbytečného patosu, který nahrazuje poctivou práci s nosnou myšlenkou, v níž byl Singer mistrem nad mistry. X-men sice nebyli nikdy velkými filozofy, ale hloubku a propracovanost jim upírat nešlo. Díl číslo tři má energii, dobré momenty i charakteristické rysy předchozích dílů, ale singerovskou bravuru a pečlivost Ratner imitovat nedokáže. Proč jen nemohl Bryan ještě jeden díl počkat? Poslední vzdor mohl být vrcholem, takhle zůstává jen dobrým komiksákem. ***1/2 (29.05.2006)

Bryan Singer neváhal pro Supermana opustit svoji vypiplanou sérii, kterou do svých rutinních otěží převzal Brett Ratner a… výživná podívaná se vytratila, z banálních dialogů naskakuje husí kůže, mdlé vztahy hrdinů jdou stranou, ranec nudy přibyl, zrovna jako průměrné digitální triky.. No, můj šálek kávy to nikdy nebyl!! (04.06.2007)

Hodiny se začaly točit nazpět a Brett Ratner se vrátil zpět do 80-tých let, vzal s sebou partu frajerů přes triky a natočil velkohubě údernou akční podívanou, která by jistojistě sama o sobě byla plnohodnotným filmem, kdyby se mermomocí nechtěla vázat na předchozí dva díly své série. Samotný námět a scénář (až na příšerné dialogy!) jsou OK, ale Rattner absolutně nepochopil smysl celé zápletky a tak si pouze hraje na vypravěče. Mutanti jsou postavy bez psychologie, historie a osobitého rozměru. Kvantum nových příchozích, z nichž většina nemá ani jméno, je kočírováno nepřehledně a jakékoliv jejich jednání je naprosto samoúčelné. Bez této osobitosti pak vyznívají jejich emoce vůči sobě samým buďto směšně a nebo (a to spíše) absolutně nepochopitelně. Pouze parta starých harcovníků z pole páně Singerova táhne snímek dopředu, ale ani oni nestačí k tomu, aby se mutanti (smutně) nepohřbili. Napoprvé pecka, napodruhé absolutní kolaps. (10.09.2006)