X-Men: Poslední vzdor

Hodiny se začaly točit nazpět a Brett Ratner se vrátil zpět do 80-tých let, vzal s sebou partu frajerů přes triky a natočil velkohubě údernou akční podívanou, která by jistojistě sama o sobě byla plnohodnotným filmem, kdyby se mermomocí nechtěla vázat na předchozí dva díly své série. Samotný námět a scénář (až na příšerné dialogy!) jsou OK, ale Rattner absolutně nepochopil smysl celé zápletky a tak si pouze hraje na vypravěče. Mutanti jsou postavy bez psychologie, historie a osobitého rozměru. Kvantum nových příchozích, z nichž většina nemá ani jméno, je kočírováno nepřehledně a jakékoliv jejich jednání je naprosto samoúčelné. Bez této osobitosti pak vyznívají jejich emoce vůči sobě samým buďto směšně a nebo (a to spíše) absolutně nepochopitelně. Pouze parta starých harcovníků z pole páně Singerova táhne snímek dopředu, ale ani oni nestačí k tomu, aby se mutanti (smutně) nepohřbili. Napoprvé pecka, napodruhé absolutní kolaps. (10.09.2006)

POSLEDNÍ VZDOR je rozhodně nejrozmáchlejším dílem celé mutantské trilogie. Navzdory výměně režiséra (Ratner místo Singera) se podařilo natočit výpravnou trikovou zábavu, která umně využívá psychologii rozpracovanou v prvních dvou X-Menech. Děj se točí kolem objevení léku na mutaci (stále častěji se objevující "vykulený" Cameron Bright). Magneto využívá příležitosti a rozšiřuje řady svých stoupenců (Juggernaut, Callisto, Phoenix...) a připravuje se na již tak dlouho zmiňovanou válku. Což dává prostor ke spoustě hračičkování. Ratner přišel dokonce s několika výtečnými novinkami (hodnocení podle stupně vyspělosti mutanta 1-5, Wolverinův vylepšený bojový styl) a úžasnými scénami (Wolverinův výstup k Jean je absolutně prefektní, stejně tak měření sil Xaviera s Phoenix). Ratner ale není Singer a tak psychologii postav trochu odflákl. Dokončil naťuklé věci z dvojky a snažil se otevřít i nějáké nové (Angel, Mystique), ale to jen proto, aby je vzápětí uzavřel. Těžko říct jak by to celé dopadlo, kdyby Brian Singer neutekl k chlapíkovi k červené pláštěnce, ale i tak zůstávají X-MEN: POSLEDNÍ VZDOR prozatím nejlepší blockbusterovu událostí letošního roku. P.S. Famke Janssen mám hodně rád, ale tady jsem z ní měl husí kůži a skoro jsem se jí bál. (17.07.2006)

Kecy jdou stranou a začíná řežba. Pro někoho zklamání, pro mě vůbec. Trošku to ubírá na atmosféře, která se nesla předchozími díly, ale nemůžu si pomoc, mně se prostě ten ohnivý přeliv Jean hrozně líbil, Wolverine byl ještě drsnější než před tím (počáteční scéna s doutníkem prostě nemá chybu) a Magneto ukázal, jak se má správně jezdit na mostě :o) Pro mě jednoznačně nejoblíbenější díl :o) Jediné, co se mi nelíbilo, jak scénárista „vyjebal“ s Mystique :o( Věřím ale, že se vrátí :o) (06.06.2011)

Jsem rád, že zmizely nudné a prázdné kecy známé z předchozích dílů. Ale vůbec nejsem rád že přibyla spousta scénaristických nesmyslů a jsem zatraceně naštvaný že ústřední zápletka se vlastně popírá se všemi myšlenkami, které původní X-mani přinesly. Ratner se k X-menům zachoval nakonec úplně stejně jako Wolverine k Jan (či jak se jmenovala). "I love you.." a cvak ji... (13.08.2007)

Oproti druhému dílu mnohem méně náročnější na divákovu pozornost a znalost celé mutantské mytologie. Rovněž akce trochu ubylo. Konec vše však bohatě vynahrazuje. Stále stejný herecký ansámbl potěší stejně jako kovové drápy starého dobrého Wolverina. Postava Famke Janssen mi zde však přišla naprosto zbytečná. Narušuje celou hlavní kostru děje a ani do vyhypovaného finále mi moc nezapadla. Vizuální efekty jsou však naprosto dech beroucí. Na scénu s mostem jsem jen nevěřícně zíral, stejně jako na tu s Xavierem. Ratner ví velice dobře jak ukojit chtíč mainstremového diváka, aniž by nějak výrazněji degradoval příběh a postavy v něm. Zde se mu to povedlo velmi slušně. Celek však působí vcelku dost nevyrovnaně a nezáživně. Alespoň komornější pasáže a romantika jsou příjemně koukatelné. (19.07.2006)