Nadja

Tak tohle je naprosto netradiční pojetí upírské legendy. Nemůžu říct jestli se mi to líbilo nebo ne. Není to film který bych musel vidět po druhé. Nicméně to nebrání tomu že výsledný dojem je více než zajímavý. Černobílá kamera, tmavé prostory tomu filmu dodává maximálně depresivní náladu. K tomu změna filtru kamery mi přišla hodně vhod. A třešnička na dortu byl Lynch v márnici. Asi moje nejoblíbenější scéna z celého filmu, do kterého Lynch hodně přispěl, ale na filmy jeho režie to ani zdaleka nemá. nemohu hodnitit jinak. (07.08.2010)

Marek Dobeš svoji recenzi v Ikarii před lety trefně nazval NUDJA. Nadju produkoval David Lynch a je to na filmu znát. Pěkné černobílé coolové obrázky podbarvené výbornou psychedelickou hudbou, ale chybí tomu to nepopsatelné "něco", kvůli čemu na Lynchovy filmy nechápavě zíráme s otevřenou pusou. Proto jsem u Nadjy většinou pouze nechápavě zíval s otevřenou pusou. (11.08.2007)

Pro mě bohužel nepochopený film, Nadja je pěkná ženská i film je i dobře zrežírovanej a atmosféra je výborná, ale já celý film nějak nepochopil a celý se to táhlo, některý scény mi přišlo že za nima stojí přímo Lynch, ale necítil jsem to kouzlo. Černobílá barva tomu filmu pomohlo. Nevím jak se k tomuhle filmu vyjádřit. Mě se líbil ale prostě je dost nepochopený hlavně pro mě. Proto musím dát jen 2*. (14.01.2012)

Možno je trochu symbolické, že som pred NADJOU zhliadol ZÁVISLOSŤ ( THE ADDICTION ). Oba snímky uvedené v rovnaký rok, len mesiac medzi nimi. Mal Abel Ferrara večeru s Davidom Lynchom, alebo naopak? NADJA na to išla romantickejším a nostalgickejším spôsobom, kým ZÁVISLOSŤ trochu pridala na bizarnosti. Oba snímky sa ale môžu pochváliť tajomnom a neotrelým pohľadom na upírčinu. (19.02.2023)

Může být nějaká představa ještě víc vzrušující a sexy než je skloubení pojmů "David Lynch" a "vampýrismus"? Lépe tenhle snímek snad ani nelze popsat. Postmoderní snová záležitost ze současného světa, v němž se pohybuje upíří rodina s výstřední upírkou Nadjou (dokonalá kráska rumunského původu Elina Löwensohn) a taky roztržitý van Helsing (kdo jiný než Peter Fonda, mimochodem díky takto zvolené roli a postavě mi tenhle film nevím proč nějakým způsobem částečně odkazoval a připomínal Wendersův opus Nebe nad Berlínem), jeho synovec s jeho manželkou Lucy a další. Film není zase tak surreálný jako díla mistra Lynche (však jej také nerežíroval, pouze produkoval), má mnohem víc narativní strukturu, což ale vůbec není na škodu. Nosným prvkem je černobílá dokonalá vizuální stránka (spolu s výborně zvolenou hudbou, Portishead sednou), která převádí temné reálie ve filmu znázorněného světa do mimořádně přitažlivé roviny a je úžasně zvrhlým umocněním celého dekadentního vyznění. Ano, svět ukázaný v tohle filmu je mimořádně temné, vyprázdněné, tiché a depresivní místo, které je ale tak přitažlivé a vzrušující, že mu žádný správně dekadentně založený divák neodolá. Spojení s temnotou zde vyvolává pocit hlubokého uspokojení a vnitřního klidu. Takže u mne jednoznačně plný počet. Jedná se ovšem o vysoce niternou a pocitovou záležitost, takže hodnocení můžou být ledajaká, záleží na rozpoložení a nátuře každého diváka. Jinak se divím, že tenhle snímek nemá mnohem kultovnější status, protože předpoklady pro to má víc než dokonalé. 10/10 (28.03.2011)