Jak ukrást bizona

Mám film na DVD a ještě nikdy se mi nepodařilo dokoukat se do konce. Dovedu si představit lepší způsob trávení volného času, než koukáním na tento film. Franz výrazně lepší Hoffmana, Hoffman mi lezl krkem od začátku, což je sice z hlediska hereckého asi plus ale týpky tohoto typu úpřímně nesnáším. A že jich pár znám osobně. Jeden s ženským pohlavím byl u mě v sobotu na návštěvě. Katastrofa. Ale jistě to zkusím znovu, snad se mi podaří film alespoň přetrpět, ať vím, o co jde. Zatím tedy jedna hvězdička. (24.09.2007)

Zistil som, že mne ani tak nevadí Woody Allen, ako mi vadia postavičky, ktoré často niečo vravia, ale nedokážem z nich vybrať ani kúsok pointy. Tu v úlohe "woodyho allena" vystupuje rovnako popletený, hysterický a veľmiveľaničnehovoriaci Dustin Hoffman. Dialógy, ktoré boli miestami len monológmi, mi neskutočne liezli na city ako ničnehovoriaci balast obalený množstvom slov bez jediného zmyslu .... Prepáčte mi dámy, a ospravedlňujem sa i pánom - mrzí ma to, ale asi som nemal svoj deň a tak Vám tu trošku prekopem hodnotenie - odpad! (31.12.2006)

Určitý typ divadelní hry, která je napsaná jako exhibice pro herce. Ten musí předvést, jak dokonale zvládl určitý typ postavy - zde je typický loser parazitující v jedné zástavárně. Nemůžeme tedy čekat, že by se tu něco dělo. Nebo si myslíte, že by postava hraná Hoffmanem najednou začala mluvit jako Hamlet nebo provádět loupeže jako Ocean´s eleven? Až tu hru budou hrát někde v divadle, kritik si poznamená: zajimavé uchopení role, ale na Hoffmana to nemá. (07.10.2008)

Bla bla bla... Neznám žádný jiný film ... bla bla... kde by se nonstop kecalo ... bla bla... aniž by se cokoli řeklo. Bla bla bla... Je to devadesát minut uměle vykonstruovaných monologů o „však vy víte čem“. Bla bla bla... Být tu aspoň chvilka ticha tak by možná vyniklo, že to není vůbec zlé... bla bla... a krátkometrážní povídku by námět utáhl. Bla bla... Smutnější je to o to více, že si to Mamet zadaptoval a tedy pohnojil sám. Bla bla bla bla. Bla bla bla. Bla bla. Bla.... (12.02.2008)

Neznámý režisér Michael Corrente rozehrál podle scénáře známého Davida Mameta navenek nevinně vyhlížející hru plnou nepříjemně pravdivých poznání. Kde leží hranice přátelství? Kdo zodpovídá za koho? Proč si dennodenně lžeme? A může zloděj myslet vážně tvrzení, že mu na nějakých mizerných věcech ani trochu nezáleží? Třeba je pro něj ta radost z bezpracně nabitého majetku důležitější než majetek sám. Jak ukrást bizona spadá do velmi nešťastné kategorie filmů, na které se – ze strachu před nudou – bojíte podívat. A skutečně, nebýt Dustina v hlavní roli, sám bych se k tomu nepřinutil. Ačkoliv bych zůstal ochuzen o minimalisticky maximální zážitek. Převádět podobné divadelní hry na plátno sice postrádá smysl, ale pro ty, kteří raději sedí na zadku v teple domova a pohodlí svého křesla, to je ideální způsob „šíření kultury“. 80% Zajímavé komentáře: DaViD´82, ripo (28.01.2006)